Češi mohou pomáhat osidlování Měsíce i cestě na Mars. NASA nás pověřila speciálním úkolem, říká vizionář Jakub Krejčík

Už když Jakub Krejčík před sedmi lety uvedl na trh svůj první revoluční produkt Mana, setkával se často s názorem, že jeho "jídlo v prášku" je jakousi "space potravinou". „Vždy jsme argumentovali tím, že vesmír je všude, a tím pádem vlastně i tady na Zemi. Nicméně jsme se této myšlenky chtěli držet a měli jsme za cíl být kompatibilní s budoucností a jednou se stát součástí vesmírného výzkumu,“ vysvětluje Krejčík, jak se postupně rodila myšlenka zapojit se do programu amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír.

Univerzální výrobek pro celou planetu

Prvním krokem na dlouhé cestě, která má vést až ke stravování na lunárním povrchu, byla spolupráce s českým projektem Hydronaut, k níž došlo ve třetím roce fungování firmy Heaven Labs. Tvůrce Hydronauta Matyáš Šanda tehdy přišel s nápadem realizovat pobyt na základně pod vodní hladinou, která simuluje pobyt ve vesmíru, a oslovil Jakuba Krejčíka s návrhem zajistit stravování posádky prostřednictvím MANY. „Během dalšího fungování naší společnosti jsme řešili kompatibilitu našeho produktu pro jednotlivé trhy nejen v Evropě, ale i v Americe či Asii. Začali jsme se učit, jak výrobek vytvořit tak, aby byl co nejvíce univerzální pro celou planetu z pohledu nutričního složení, balení, legislativy a regulátorů trhu... A v určitou dobu jsem začal pracovat na tom, že chci, aby MANA byla kompatibilní i s Mezinárodní vesmírnou stanicí ISS,“ přibližuje Krejčík další vývoj.

Všechny dílky skládačky, které vizionář a jeho tým posbírali v uplynulých letech, do sebe perfektně zapadly, když na počátku roku 2021 vypsala NASA v rámci plánované mise Artemis takzvané Centennial Challenges, tedy "Výzvy století". „V ten moment jsem věděl, že je to přesně to, na co jsme čekali,“ popisuje Krejčík impuls, který zažehl nadšení vedoucí k usilovné práci na unikátním projektu vesmírného stravování.

Výzvy století pomohou realizovat misi Artemis

Plány na kolonizaci vesmíru jsou staré již sedmdesát let. Otcem myšlenky se stal Wernher von Braun, konstruktér nechvalně proslulé rakety V-2, která se měla proměnit v Hitlerův trumf v boji s nepřítelem. Po pádu Třetí říše se však raketový inženýr vzdal Američanům a v nadcházejících letech se stal osudovou postavou v americkém kosmickém programu. Stál za prvním přistáním na Měsíci a svými vizemi nastínil možnost budoucího cestování na Mars, čímž dokumentem "Mars Project" vytyčil základní kámen, na němž může v současnosti lidstvo stavět.

Měsíc má přitom sloužit jako mezistanice s funkcí základny. S tím souvisí i mise Artemis chystaná v roce 2025, která by měla dostat posádku na lunární povrch a položit zde základy výzkumné stanice. Do té doby je však nutné realizovat celou řadu dílčích řešení z různých sektorů.

Zatímco dříve NASA financovala výzkum sama, na počátku nového milénia transformovala svůj business model. „Nyní to funguje tak, že se NASA stává zadavatelem a otevřela tím soukromému sektoru možnost účastnit se na vládních misích,“ vysvětluje Jakub Krejčík. „V rámci mise Artemis vypsala Centennial Challenges a definovala, co je potřeba dořešit v rámci jednotlivých sektorů, jako je robotika, energetika, medicína, jídlo, transport a tak dále. Rozhodli se oslovit svět, aby vždy na konkrétní problém získali řešení – a my se této příležitosti s chutí chopili,“ dodává Krejčík, který se svým týmem připravuje projekt pod hlavičkou americké společnosti Rocket Lunch Inc., s níž NASA uzavřela kontrakt.

Jídlo z prášku, oleje a vody

Kvůli projektu pro NASA se Jakub Krejčík a jeho tým rozhodli navrhnout unikátní technologii, která bude schopná vydávat jídlo pro 4člennou posádku po dobu 3 let. Splnit přitom musí tisíce parametrů. „Přístroj nesmí být poruchový, musí být vyřešené čištění, vibrace, zvuk, teplota, nutriční složení, počet kalorií na den, musí odpovídat prostorově i váhově,“ vyjmenovává některé z mnoha kritérií Jakub Krejčík. Jeho cílem tedy není dodat pouze "náplň", ale především zkonstruovat onen hardware, jenž bude schopný z prášku, oleje a vody vytvořit hotové jídlo, navíc v žádoucí textuře.

Je to obrovská výzva, ale jelikož s vytvářením vlastních technologií se Krejčíkova firma setkala již v minulosti, má své kroky na co navazovat. „Například pro práškovou verzi MANY, kterou vyrábíme, jsme si technologii navrhli. Potřebovali jsme vlastní mixér schopný zajistit, aby se tuky smíchaly zastudena s bílkovinami, sacharidy i vlákninou, při procesu nebyl překročen limit 40 °C a získali jsme homogenní směs, kterou lze rozmíchat ve studené vodě. Tento parametr byl pro ManaPowder absolutně klíčový, protože kdyby rozmíchání nebylo možné, dělaly by se hrudky a nefungovalo by to,“ vysvětluje, kdy se poprvé pustili do samotného inženýringu.

Technologii navrhli pro 5. verzi směsi, tedy ManaPowder Mark 5, což bylo na přelomu čtvrtého a pátého roku fungování firmy. Odmítli se přizpůsobit standardu, tedy vysokému záhřevu na 120–200 °C, proto se rozhodli jít vlastní cestou a sestrojit linku, která by splňovala kýžená kritéria. 

Existující technologie je nutné minimalizovat

Přístroj Bistromathic, který má zajistit stravování astronautů ve vesmíru, by měl být schopen připravit produkty ve třech kategoriích: liquid (např. káva, ča), semi-liquid (produkt tuhé struktury bez textury, např. bramborová kaše) i solid, což je texturovaná potravina, například mleté maso. „Tím, že už máme za sebou rok vývoje ManaBurgeru, tato zkušenost nám přinesla vizi, že jsme schopni něco takového udělat. Víme, jak vypadá produkt na výstupu, jak se chová, jaké má parametry,“ popisuje Krejčík další ze série know-how, která jim uplynulá léta přinesla a nyní je chtějí zúročit v ambiciózním projektu.

Stojí před nimi ovšem důležitý úkol: miniaturizovat existující technologie, aby se vešly do vytyčeného prostoru na palubě raketoplánu Starship, kterou nyní dokončuje společnost SpaceX. „Musíme technologii inovovat natolik, že zmenšíme již fungující výrobní linky,“ vysvětluje. Linky, které mají v současnosti 15–20 metrů, by se měly vejít do dvou metrů krychlových. Laicky si lze hlavní technologii přístroje představit jako 170 centimetrů vysoký hi-tech automat typu kávovar. Na stisknutí tlačítka dojde k automatickému dávkování z konkrétního zdroje, který sérií fyzikálních procesů vyrobí finální produkt.

Přístroj sám obohatí připravenou směs vodou, zahřeje, bude mít zautomatizované techniky míchání, mixování, řezání, hnětení, formování, chlazení, obohacování v určitých fázích... „V zásadě je to jako vaření, kde také potřebujete udržet přesný postup. Všechny procesy mají svůj čas, místo, množství. Pak teprve může vzniknout finální produkt,“ přibližuje Krejčík a doplňuje, že výsledek bude vizuálně a chuťově srovnatelný s klasickými jídly – výsledkem mohou být masové kuličky, bramborová kaše a další jídla, která však budou nutričně vyvážená a výživově komplexní. 

Vesmírný program přináší benefity i pro obyvatele Země

Více než půl roku připravoval Jakub Krejčík s týmem první přípravnou fázi projektu pro NASA. V březnu založil nový startup Rocket Lunch Inc a koncem roku NASA oznámila, že s navrženým řešením "Bistromathic" získali kontrakt za předložené řešení a jdou do 2. fáze. Nyní mají před sebou náročnější část, kterou je samotné sestavení prototypu. „Možnost stavby prototypu jsme získali jako jedna z 18 firem světa s cílem představení funkčního prototypu začátkem roku 2023. Nastavili jsme cestu a míříme do fáze, kdy chceme své vize realizovat,“ netají se český podnikatel vysoce nastavenou laťkou.

Nad tím, že by se "vesmírný automat" stal v budoucnu součástí běžných kuchyní, zatím neuvažoval, nicméně tuto možnost nelze zcela vyloučit. „Má se k nám dostat hodnocení projektu z NASA a jednou z hodnocených kategorií je také takzvaný "terestial benefits", tedy jaký může mít projekt potenciál pro využití inovace na Zemi,“ uvádí Krejčík. Ostatně, existuje celá řada vynálezů, které byly vyvíjeny za účelem vesmírného výzkumu, ale nyní patří ke každodenní součásti našich životů.

Bez kosmického programu bychom dnes nepoužívali GPS ani nespali na matracích z paměťové pěny. „Být součástí takového projektu má přesah nejen pro nové poznání, ale současně jsou vzniklé technologie schopné reverzně pro naši planetu a její obyvatele přinášet obrovské benefity,“ tvrdí Krejčík. A ačkoliv samotná realizace základny na Měsíci a cesta posádky na Mars zatím představuje hudbu budoucnosti v horizontu 10–15 let, pro Jakuba Krejčíka je participace na probíhajícím projektu důležitým mezníkem a obrovským posunem vpřed již nyní. „Je pro nás vzrušující, že se účastníme na projektu, který v tuto chvíli běží v plném proudu, dělají na něm tisíce lidí a uskuteční se, ať už s námi nebo bez nás. Pokaždé, když vidím Měsíc, myslím na to, že se něco takového děje. Ten pocit je nesmírně uspokojující,“ uzavírá.

KAM DÁL: Američan škytal dlouhých 68 let. U hlavy si nechal vystřelit z brokovnice, aby se lekl a utrpení skončilo.