Charismatický Dežo Ursiny. Měl hlas jako hrom a odmítal zpívat v mateřštině
Každý rok o Vánocích zní jeho písně z filmu Pelíšky. Legenda slovenské hudby s nezaměnitelným hlasem oslovila celou generaci a jeho melodie dodnes dojímají a inspirují. První kytaru dostal, když mu bylo jedenáct let, a jeho budoucí dráha muzikanta svědčí o tom, že nelenil a pilně cvičil.
Dežo Ursiny se prosadil především jako hudební skladatel a filmový dokumentarista. Kromě toho hrál famózně na kytaru a jeho zpěv vždy dosahoval neobyčejné virtuozity. Kdyby se narodil v Paříži nebo New Yorku, stal by se z něho muzikant světového formátu.
Kumštýř se vším všudy
Za dobu své kariéry vystřídal řadu kapel, až nakonec na delší dobu zakotvil v hudebním seskupení Provisorium. Jeho hudbu lze charakterizovat jako progresivní rock s prvky jazzu. Bohužel mu osud vyměřil pouhých 48 let života, neboť jej skolila zákeřná rakovina. Při prvním vystoupení se skupinou The Beatmen v Praze vyštípali české Olympicy a Petr Janda uznal, že mu ze Slovenska připutovala tvrdá konkurence. „Pražské publikum bolo naozaj veľmi láskavé. Tlieskali sedemnásť minút, aby sme sa vrátili na pódium. To číslo si pamätám, v zákulisí som sa pozeral na hodinky. Na také veci sa nezabúda, ale tiež sa to nedá opakovať,“ vzpomínal Dežo.
Maturoval na elektrotechnické průmyslovce a ve studiu pokračoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Pokoušel se o interní aspiranturu na Uměnovědném ústavu Slovenské akademie věd, ale neúspěšně. Dlouho pak působil ve filmových ateliérech v Bratislavě-Kolibě jako dramaturg Krátkého filmu. Prosadil se jako jedinečný filmový dokumentarista a věnoval se i režijní práci. Ve svých dokumentech se zabýval úvahami nad rakovinou a zamýšlel se nad hlubším smyslem života.
Slovensky, nebo anglicky?
Zpočátku zpíval pouze anglicky a odmítal své písně interpretovat ve slovenštině. Důvod byl prostý. Angličtinu totiž považoval za „diplomatický jazyk rock-and-rollu“ a rockové písničky v angličtině se mu zdály přesvědčivější. Zlom nastal při spolupráci se slovenským básníkem Ivanem Štrpkou, kdy vzniklo zázračné spojení dvou osob, které pluly na podobné vlně. Hned při prvním setkání si padli do oka a rozuměli si natolik, že spolu tvořili umění dlouhá léta. Díky Štrpkovi přehodnotil svůj odpor k mateřštině při svém hudebním komponování a začal zpívat i slovensky.
Emigrovat nechtěl
To, že si oblíbil angličtinu, však neznamenalo, že by chtěl opustit vlast, ačkoliv se mu několikrát naskytla příležitost. V roce 1966 vycestoval s kapelou Soulmen do kapitalistického Mnichova. Z druhé zahraniční cesty, tentokrát do Vídně, se ovšem z celé kapely vrátil domů pouze Dežo Ursiny. Po návratu do Československa musel do skupiny přibrat zcela nové členy. Změny v obsazení to ale nebyly poslední.
Ursiny byl tak výrazná umělecká osobnost, že málokdo se chtěl přizpůsobovat a uchýlit se do jeho stínu. Nakonec se kapela Soulmen rozpadla a vzniklo Provisorium, které vydrželo hrát dlouhé roky. Ve svých albech pak hledal stále nové cesty k progresivní hudbě, kterou slučoval s moderní poezií.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (www.dezoursiny.rocks, P. Gratias: Cesty do rockového nebe)
KAM DÁL: Dva osudoví muži Hanky Zagorové: jeden tanečník a druhý operní pěvec.
