Daniel Landa se cítil nejsvobodněji v 90. letech. V době, kdy se hajlovalo na koncertech jeho Orlíku

Daniel Landa začal svou hudební kariéru v kapele Orlík, která hrála skinheadskou hudbu a stala se doslova zjevením pro mnoho mladých lidí. Landa v Orlíku hrál mimo jiné i s hercem Davidem Matáskem. V textech některých písní byl nepopiratelný rasismus vůči Romům, propagace bílé rasy a výzvy k násilí. Jak jinak si texty jako „Bílá liga, bílá síla, bílá liga je bílá, bílá, vyčisti si boty, v těch je tvoje síla“ vysvětlit? Těžko.

Landa se distancoval, ale…

Daniel Landa se od své tvorby, kterou ve vzpomínaných devadesátých letech tvořil, poměrně jasně distancoval. Občas se ale neudrží a právě třeba v bilančním rozhovoru pro Deník TO, kdy dostal otázku, ve kterém období po roce 1989 se cítil nejsvobodněji, odpověděl následovně: „No asi v 90. letech. Zásahy státu do fungování lidí, podnikatelů, byly minimální. Ano, možná už to byla trošku anarchie. Na druhou stranu čím míň státu, čím míň nařízení, čím víc zodpovědnosti na lidech, tím je to prostě lepší.“ S touto odpovědí zpěváka si dovolíme polemizovat – vysoká kriminalita, orlické vraždy a hajlování snad nejsou jen „trocha anarchie“.

Devadesátky plné násilí i bezpráví

Jistě, rodící se stát neměl v devadesátých letech tolik prostředků a možností, aby vymáhal i takové zákony, které by měly patřit k základu každé společnosti. Bylo to ale dobré? Jen pro připomenutí: V 90. letech se odehrály ty největší zločiny, jaké naše republika pamatuje. A to od násilných trestných činů až po prorůstání zločineckých kmotrů do struktury našeho státu.

V devadesátkách se prosadili gangsteři jako Běla, Mrázek či Jonák. Neměli problém po sobě na veřejnosti střílet protitankovými střelami či nechat kvůli penězům zavraždit vlastní manželku. Zločinci z Berdychova gangu se v devadesátkách převlékali za policisty a mučili podnikatele jen proto, že měli spoustu peněz.

Byla to anarchie, trousí Landa

„Občas to byla trochu anarchie,“ zní z úst exzpěváka skinheadské kapely s neonacistickými texty skutečně zajímavě. Anarchisté byli totiž úhlavní nepřátelé nejen Orlíku, ale i řady jeho fanoušků, hned vedle všech, kteří měli jinou barvu kůže. Skinheadští příznivci kapely se pak dopustili celé řady zločinů. Za všechny uvedeme jeden příklad: soud v roce 1993 odsoudil dva skiny a příznivce kapely za přihlížení vraždě Roma Juraje Šarköziho, otce od pětičlenné rodiny. Místo aby mu pomohli, do jeho bezvládného těla ještě kopali. To je asi ona „anarchie“, kterou má Landa na mysli.

Udělal za Orlíkem tečku, nebo ne?

Už mnohokrát se zdálo, že Daniel Landa udělal za minulostí, kdy se snažil naoko prezentovat drsnou, chlapskou a násilí plnou hudbou, tlustou čáru. Ne že by obskurnosti typu kouzelníka Žita a podobných pohádek, kterými po konci Orlíku krmil své publikum, oplývaly nějakou výraznou promyšleností, ale alespoň už nikomu neškodil, stejně jako když přezpíval texty Karla Kryla. Ale nostalgickým vzpomínkám na období, kdy i díky jeho tvorbě měl zločin v Česku pré, by bylo lepší se propříště vyhnout. V mnoha lidech to totiž může vyvolat pocit, že na tyhle časy vzpomíná Landa s láskou.

KAM DÁL: Kaczyński a jeho Polsko: nemá rodinu, nečte, nezná jazyky. A chce stát bez interrupcí, ale s mocí nad soudem a tiskem