Eugen Kukla: Až se vrátí na náměstí Mariánský sloup, vrátí se tam i přirozený řád

Hodí se k vám více označení fotograf nebo fotoreportér?

Fotograf je příliš obecný termín. Fotografických žánrů je velice mnoho a já se dokážu - s odřenýma ušima - pohybovat jen v několika málo z nich. Neumím krajiny, neumím nic ze studiové fotografie, neumím klasickou svatební fotografii, neumím sportovní žánr, divadelní fotky, akty, jídlo...

Vlastně ani blesk neumím pořádně používat. (Pravda, ani se mi nechce, neboť ho nemám rád.) Takže nejspíše fotoreportér / dokumentarista. Nebo spíš pokus jím být.

Jak jste se vlastně k fotografii dostal? Vystudoval jste původně VŠE a následně na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Nesete si do profesního života zkušenosti ze studií?
Klasika. Tatínek měl rád fotografii a také rád fotil. A bral mě často na výstavy.
New York? Zní to jako klišé, ale je to tak: nesmírně inspirativní město plné energie. Katalyzuje ve vás touhu žasnout, zaznamenávat a tvořit. Část mého programu se týkala mediálních studií a publicistiky. Běhali jsme s televizní kamerou po městě a po nocích stříhali pořady ve stylu CBS 60 Minutes. Bylo to krásné.

Jaký je váš americký příběh? Proč jste vycestoval a co jste v USA dělal?
Vždy jsem toužil po Americe. Začátek devadesátek byl plný možností. Tak jsem podal žádost o studium. Hlavně proto, abych později nelitoval, že jsem ji nepodal. Ke svému údivu jsem složil přijímačky a následně byl přijat! Pak následovaly nejen tři roky studia, ale hlavně tři roky velice intenzivního života v tom nejlepším městě / místě na planetě...
A jaký je váš Český příběh? Dnes máte blízko k žurnalistice, ať už fotogragií nebo reportážemi na vaší Televizi Černá Kukla.

Od mládí až do současnosti mě vždycky moc mrzí, když něco zajímavého zažiju a nemohu se o to podělit s druhými, o kterých tuším, že by je to mohlo zajímat také. Proto jsem například dlouhá léta individuálně průvodcoval.

Nástup digitálních technologií mi pak poskytl podstatně početnější publikum. Je to zázrak! Ani po tisícím živáku Televize Černá Kukla mě nepřestává fascinovat, že jsem někde, něco vidím, komentuji a úplně někde jinde se na to lidé ve stejný čas koukají! To je tak krásné!
Sám tvrdíte, že sociální sítě jsou pro vás důležité, kvůli zpětné vazbě. Co dalšího podle vás tento virtuální prostor nabízí?
Přesně tak! Zpětná vazba je moc důležitá. Jinak do značné míry platí, že jaký virtuální prostor si uděláte, takový jej máte. Chce to ale úsilí a soustavnost. Nakonec zjistíte, že ten virtuální prostor vůbec nemusí být virtuální a že je korunován spoustou osobních, v naprosté většině velmi milých a inspirativních setkání s lidmi, se kterými byste se jinak nesetkal.

Kontroverzní Mariánský sloup: Měl by se vrátit, nebo je to jen symbol časů, které už nechceme opakovat?

Jste jedním z hlasitých zastánců toho, aby byl znovu vztyčen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí? Jaké jsou vaše argumenty pro návrat ke „kořenům”?
Po návratu Mariánského sloupu toužím od svých šesti let. A to proto, že v našem staroměstském bytě visíval veliký panoramatický obraz Staroměstského náměstí. S Mariánským sloupem uprostřed. Když jsme šli s tatínkem na procházku, tak tam už nebyl. A strašně mě to mrzelo. Mrzí mě to doteď.

Brzo to bude již 30 let, co se o návrat angažuji aktivně. Proč sloup zpět? Protože je krásný. Protože v poledne vrhal stín na Pražský poledník. Protože, na rozdíl od mnoha jiných, nevratně zničených památek, jej obnovit lze. Protože kopie není hanlivé slovo a Praha je plná kopií soch.

Třebas na Karlově mostě, ostatně z toho Karlova mostu taky nic moc nezbylo, Wimmerova kašna na Uhelňáku je již dokonce druhou kopií, poprvé ji zničila komunistická zlatá mládež, podruhé novokapitalistická zlatá mládež. Bestiální hloupostí zničený Josefov obnovit nelze, sloup, kašnu Krocínku, stejně jako hmotu východního křídla radnice či hmotu Krennova domu lze. Stejně jako vybudovat důstojný památník popraveným členům zemské elity. Petr Váňa je špičkový sochař - restaurátor.

Proč tolik stojí o návrat?

Stačí se namátkou podívat na jeho kopie svatých na vršku průčelí kostela sv. Salvátora na Křižovnickém náměstí či na kopii sousoší Géniů na Národním muzeu.

Až se vrátí na náměstí sloup, vrátí se tam i přirozený řád. Vrátí se tam chybějící, lidskému měřítku přizpůsobená vertikála. Nebude již nutno zakazovat doposud dominující nafukovací pandy, hádat se o jejich definici ve vyhláškách, trdelníkový odér bude snesitelnější a do centra města se vrátí jeho přirozený kolot, profánní i sakrální... Přirozená agora se vším, co k ní patří. Kromě poprav, tedy, doufám.

Samotné náboženské, natož politické aspekty sloupu mi jsou šuma fuk. Navíc většina z nich je v rovině mýtů. Žijeme ve 21. století! Jo, mé dvě vlastní děti jsou křtěná Husitčata! 
Proč je podle vás téma Mariánského sloupu stále tak vznětlivé? Nevypovídá to o neschopnosi Čechů se srovnat s minulostí?
Jirásek´n´Nejedlý ain´t dead!
Najdete v táboře odpůrců naopak nějaký věcný argument?
Ne, nenašel jsem. Respektive ano, totiž samy o sobě relevantní argumenty, které ale vycházejí z neznalosti věci. Jistě, i já bych rozhodně byl proti "přibližné napodobenině". V naprosté většině však jde o národovecko-ideologickou veteš.
Jaké jsou vaše žurnalisticko/fotografické plány? Máte nějaké fotografické sny, kterých byste chtěl dosáhnout? Jak si ceníte ceny Czech Press Photo?
Žádné konkrétní nemám. Je mi 55 roků, v mém lese se už kácí celkem běžně, sil ubývá, takže díky za každé nové ráno!

Chci, pokud to bude možné, fotit a černokuklit i nadále, chci, aby mé obrázky byly zajímavé a aby v nich, pokud je to jen trochu možné, byla přítomna i sranda. Jsem ješita, takže cena CPP mě potěšila, i když, pravda, přičítám ji spíše náhodě. Česko oplývá špičkovými fotožurnalistkami a fotožurnalisty, konkurence je veliká a já mám reálně na to pohybovat se tak v polovině tabulky druhé ligy.
Myslíte si, že se nakonec po dlouholetých sporech povede obnovit Mariánský sloup?
Ano. Nikdy jsem si ale nemyslel, že i kdybych se dožil sta let, že by tam ten sloup už stál. Byl by to velký osobní bonus, kdybych se toho dočkal. Ostatně lesníci se také starají o malé semenáčky, jejichž dospělosti se nedočkají. Starají se i o semenáčky budoucích smrků s rezonančním dřevem. Hru na violoncello z něho pravnukem mistra Špidlena zhotoveném však také neuslyší...