Frontman The Silver Spoons: Kámoši volali, že jsem v televizi. Já šel domů brečet, nemohl jsem si koupit ani housku

Augustine, jaké to je dělat v Česku muziku, v zemi, kde letí Michal David, Karel Gott nebo Helena Vondráčková?
V první řadě mi všechno přišlo hrozně rychlé. Vždycky, když jsme se s někým sešli, tak jsme měli jasný plán, co budeme dále dělat a jakou máme představu. Je to tu malý píseček, všichni se znají, zavolají si, řeknou si mezi sebou, co budou dělat a jak na to. A musím říct, že jde o poměrně velmi výkonnou společnost. Pokud jde o naše publikum, je určitě jiné, než chodí na Davida nebo Gotta. Na druhou stranu vnímáme, že i když na naše písničky tancují a baví se, tak v tom nemají emoce. Je to hlavně tím, že zpíváme anglicky, což je samozřejmě úplně jinde, než když přijde David Koller a hodí tam svůj obrovský hit. Lidé tomu rozumí, zazpívají si.

Nejdůležitější tedy je naskočit do toho správného vlaku a nevypadnout?
Chce to mít dobré písničky, ale taky poznat ty správné lidi. O tom je dnešní hudba. A mít správné kanály dostat ven výstupy. Jasně, pak je tu boj s angličtinou, ale to jsme si vybrali sami. Obecně si ale myslím, že je tu stále více kapel, které anglicky zpívají. Mně to přišlo logické, protože jsem původem Brit, přišlo mi tedy trošku hloupé, že bych měl zpívat v češtině.

Myšlenka dát nějaký song v češtině je tedy navždy zamítnuta?
To ne, někdy se to třeba povede. Ale když si vezmeš náš hit He´s Got My Money Now, tak ten už si lidé dokáží zazpívat. Problém je spíš to, že si ji nespojují s námi. Na koncertech ve Frýdku nebo v Olomouci jsem se ptal publika, jestli nás zná. Třeba deset lidí z pěti set řeklo, že ano. Pak jsme zahráli He´s Got My Money Now a nejen, že se všichni chytli, ale ještě si to s námi i zazpívali. Bohužel si to stále spojují s Amerikou nebo Anglií, prostě netuší, že jsme lokální kapela. Tenhle song je známější než my.

Cítíte teď na sebe tlak, že v podstatě vše, co uděláte, bude srovnáváno s již zmíněným hitem?
Přesně tak, já osobně cítím obrovský tlak. Když tvoříme, tak jsem si vědom toho, že musíme standardy, které jsme nastavili, dodržovat. Hlavně se nesmí stát to, abychom si začali říkat, že jsme dobří. Že stačí prdnout si do mikrofonu a všichni se z nás posadí na zadek. To by byl konec.

Víte, proč byl He´s Got My Money Now tak úspěšný song, v čem jste oslovili davy?
Myslím, že to bylo v jednoduchosti. Pracovali jsme na tom strašně dlouho a dali jsme dohromady spoustu elementů, které fungují. Asi se budeš divit, ale každý kousek měl být samostatný refrén, ale nebylo to tak dobré, aby se to refrénem stalo. Písnička je v podstatě pět refrénů v sobě. Jsou na stejná téma, pořád se jakoby děje něco zajímavého. Člověk nemá čas se při poslechu nudit.

Když víte, že jste něco udělali dobře, tak by neměl být problém to zopakovat, nebo ano?
S prací to tak je, máš pravdu. Osm měsíců dřiny, stejný přístup musíme mít při tvorbě každé další písničky. Jenže na nás nikdo netlačil, to je obrovský rozdíl se současností. Teď už je na nás tlak, abychom každý půlrok vydali něco nového, potom samozřejmě album. Už to cítíte, lidé se ptají, kdy bude další kousek? Nebo vydáte jen jeden hit a skončíte? Co bude a už to bude?

Pracuješ ještě k tomu všemu?
Studuju, jsem ve třeťáku na Karlově univerzitě. Pracoval jsem do chvíle, než jsme vydali ten první song. Pak jsem přestal a šel na pracák, protože jsem neměl z čeho žít. Všichni mi hlásili, že mě viděli v televizi a já šel domu brečet, protože jsem si nemohl koupit ani housku. Peníze u Osy chodí až po několika měsících, takže ty začátky byly docela vtipné. Lidi se tu hudbou obecně moc neuživí, pro nás to platí také, spíš jim pomáhá to, že jsou „celebrity“.

Asi moc nepomáhá ani fakt, že všechno je dnes zadarmo, není problém si cokoli stáhnout...
Je to tak. Ale ok, v pohodě, nic proti tomu nemám. Jen to strašně odebírá možnosti tvořit hudbu. Vezmi si, že DJ si doma sám sedne k počítači, nepotřebuje žádný instrument, vystačí si s počítačem a jedním programem. Donekonečna může něco dělat a může se tím uživit. K tomu může někomu dělat ještě producenta. Ale hraná hudba je úplně něco jiného. Musíš mít nástroje, kapelu, napsat texty, muziku jako takovou, nahrát doma základ, pak jít do studia, upravovat to s producentem, pak to celé zmixovat a zmasterovat. Obrovské náklady a výsledek nejistý. Když máme koncerty, jede nás pět až osm, často máme vlastního zvukaře. Aby to mělo úroveň, bereme si i své vokalistky. Pak přijdete a před vámi hraje nějaká pseudokapela nebo jeden týpek s kytarou. S tím se ekonomicky těžko soupeří.

Je chemie v kapele to nejdůležitější, funguje u vás?
S klávesákem se známe ještě z dětství, ale jinak u nás to bylo trochu jako na vojně. Lidé nastoupí, neznají se, nemají nic moc společného. Ale jelikož spolu prožili dna i vrcholy, tak je to stmelí. U nás hodně věcí jedeme přes humor, to je moc důležitá věc. Snažíme se různá napětí rozbíjet tím, že si ze sebe děláme srandu navzájem.

Děláte indie rock, což je muzika nezávislá na komerčních vydavatelstvích. Jde to, není přeci komerce důležitou součástí „přežití“?
Určitě to jde. V dnešní době velká vydavatelství nám ještě nenabídla nic zajímavého. Ano, kdyby nabídla peníze nebo nějaký fixní plat za tvorbu, dá se o tom bavit. Ale to se neděje. Chápu, že mají i další kapely, ale v tuto chvíli nám zkrátka neumí dát nic zajímavého. Nemáme motivaci jít pod něčí taktovku a pískat tak, jak někdo píská a přijít o svobodu. Aby mi někdo vytvořil cédéčko a dal tam své logo? Proč? To si mohu udělat sám, tím spíš, že už je to jen taková image záležitost pro známé. Všechno je na internetu.

He´s Got My Money Now jste nahrávali v Los Angeles, jaká to byla zkušenost?
Úžasná. I když je pravda, že tím, jak to byla první písnička, tak jsme se hledali, což byla vlastně škoda. Nebyli jsme připraveni na to, že jedeme do LA. Pořád jsme nebyli spokojeni s tím, co jsme měli. Kdybych měl takovou možnost znova, tak uděláme jeden song a jdeme dál, žádné prodlevy.

Co třeba kvalita vybavení, byl ve studiu v LA rozdíl oproti Česku?
To je totálně jinde. Jako kdybys srovnával Mercedes a Trabanta. Dojedeš někam v obou autech, ale rozdíly tam jsou. V Česku sice jsou lidé, kteří mají doma super techniku, ale s vybavením, co je tam, se to ani nedá srovnat. Když jsme nahrávali v Liberci, měli jsme k dispozici dva ampy na kytaru a pedály jsme si přinesli vlastní. Přijeli jsme do LA, kde na nás čekalo 35 ampů, 40 kytar, z nichž jedna byla dražší než druhá, a obrovské množství efektů na využití. Třeba tam byl obrovský synťák, na kterém dělali Genesis. Nebo další, který měli YES. A použít to mohl kdokoli. Prostě neskutečné věci.

Navíc si vás vzal pod křídla producent Danny Saber, což je obrovská kapacita a dá se říct, že už dnes legenda...
Jo, dával nám rady, z nichž už jsme některé aplikovali a dalšími se budeme řídit do budoucna. Přesně věděl, co říká a proč to říká. Vysvětloval nám, že když něco nejde dobře zahrát na jedné struně, tak melodie není chytlavá, nestojí za to. Musí jít o sled not v takovém rytmu a nastavení, že to prostě funguje. Člověk si řekne „to je ono“. A jemu tohle zase říkal Keith Richards, takže on myšlenku předával nám.

Co přístup k práci? Je to jako u nás, kafíčka, cigárka, pauzičky...?
Vůbec, něco takové tam absolutně neexistuje. Ráno se řekne, kolik je času, jestli a kdy bude nějaká pauza. Sekají to tam jako rohlíky v pekárně, je to město, kde se vytváří v podstatě všechno. Ve studiu jsme my, odejdeme a dělá se na filmové hudbě. Pak se jede jenom master a tak dále. Studio se využívá dvacet hodin denně, my jsme jedni z mnoha, máme svůj čas, pak zaplatíme a jdeme pryč. V Česku je to daleko klidnější, na pohodu. Ovšem ceny jsou také nesrovnatelné, tam dáte za studio až desetkrát víc.

Před pár týdny jste vydali nový singl I Need a Woman, jaký je, jste s ním spokojeni?
Jestli ho někdo ještě neviděl, tak na konci je takové překvapení, všechno se zvrtne. Nalákal bych lidi na překvapivý konec, prostě si klip musí pustit. Snad je vtipný a je to jen další důkaz, že se nebereme moc vážně, že nemáme pózu na fanoušky a v reálu jsme úplně jiní. Musím tedy říct, že ten konec je fakt totální blbost, ale nám se to prostě líbí. Jsme to my.

Ty v tom videoklipu jezdíš na koni a vypadá to, že to děláš odmalička. Jde o jakousi součást tvé výchovy? Protože, ač o tom nerad mluvíš, jsi potomkem britských šlechticů...
Je to tak, mamka koně trénovala, sestra také, v rodině máme jezdectví v krvi. Odmalička jsem byl s hříbátkem, které jsme měli, vyrůstali jsme spolu. Takže ano, jezdit umím.

Co bude dál, kdy přijde album?
Do konce roku musí vyjít. Víme, že vytvořit celek bude hodně náročné. Makat na tom budeme celé léto, jen si občas odskočíme na festivaly. Máme za sebou Colours of Ostrava a Rock for People, 10. srpna nás čeká troják, z toho dva koncerty budou ve středních Čechách v areálu Konopiště na Parádafestu a v Hostivicích s Čechomorem. Pak končíme ten den v Jiráskově Hronově. To je náš nejbližší plán, snad to všechno vyjde.