Herec Ladislav Pešek: žádný krasavec, a přesto přitažlivý. Středoškoláka hrál ve 33 letech!

Babička Marie Thámová hrála u kočovných divadelních společností a jeho rodiče Ema a Ladislav Pechovi působili v kamenném brněnském divadle. Dětství v divadelním prostředí jej předurčilo k údělu komedianta, k čemuž přispěla jak genetická výbava a talent, tak také řada výchovných podnětů.

Na hereckou kariéru to zprvu nevypadalo

Z počátku nad jeho nejistou hereckou kariérou lámali rodiče hůl, a tak absolvoval dvouletou střední obchodně živnostenskou školu, po které měl nastoupit do papírenského obchodu. Prozřetelnost to ale zařídila jinak a obchodování se elegantně vyhnul. Hodně tomu napomohla role v ochotnickém představení Mahenova Jánošíka, když pobýval na letním táboře. 

Hraní mu učarovalo natolik, že se začal pečlivě připravovat na konzervatoř, kde vyučovala jeho maminka. Ta ale o protekci nechtěla ani slyšet a při studiu básně pro přijímací řízení mu nic neodpustila. Byla na něj jak dráb, což ho vyburcovalo k nadlidskému výkonu. Jeho zanícení pro divadlo bylo natolik opravdové, že do toho dal všechno a na konzervatoř se skutečně dostal. 

Divadelní začátky

První úspěchy zaznamenal při školních představeních na konzervatoři. Mohl mít vyznamenání, ale kvůli čtyřce ze zpěvu mu uteklo. Byl rád, že nepropadl. Tenkrát jej určitě ani nenapadlo, že bravurně zazpívá píseň Já s písničkou jdu jako ptáček v pohádce Obušku, z pytle ven. Netušil, že se díky této písni stane legendou a lidé si ji budou hrát na kytaru po hospodách nebo při táboráku.

Brzy získal angažmá v brněnském Zemském divadle, kde si ho na prknech, co znamenají svět, všiml režisér K. H. Hilar z pražského Národního divadla a hned mu nabídl angažmá. „Dejte v Brně výpověď! Pro formu si u nás, pane, ještě jednou zahostujete a já vás hned angažuji!“ navrhl Hilar, jak se dočteme v knize Ladislav Pešek od Otakara Blandy.

V Národním divadle hrál z počátku pouze epizodní role, ale první velká šance na sebe nedala dlouho čekat. V červnu roku 1930 si zahrál Švandu v Tylově Strakonickém dudákovi a měl fenomenální, ba nenapodobitelný úspěch, který předznamenal jeho další slávu. Následovaly další role a roličky. Mimo jiné si zahrál v představení Broadway, kde ze sebe vydal doslova celou duši. „Já už nic lepšího nebudu moci na jevišti podat. Dnes jsem ze sebe vydal všechno, co ve mně je. Už si nebudu troufat něco vytvořit,“ vyslovil tehdy Pešek obavy. 

Filmy o studentech

Kromě divadelních úspěchů dostával i řadu filmových příležitostí. Zejména jeho role žáků ve filmech se divákům v kinech líbily. Ve slavných studentských snímcích, ve kterých hrál dvacetileté hochy, se jeho skutečný věk točil kolem třicítky, ale ani to nebylo kvůli jeho mladistvému vzhledu poznat. 

Přiznává, že v těchto filmech se hodně improvizovalo. Hodně alotrií a recesí gymnazistů se zrodilo v jeho hlavě. Režisér Martin Frič „hodně pěstoval improvizaci. Z té pak najednou vyskočila věta, o které jste ani moc nepřemýšlel, a to Makuška, jak jsme mu říkali, hned koupil“, jak vysvětluje Pešek v knize od Pavla Taussiga Hvězdy českého filmového nebe.

Až do smrti pro něj byly nejmilejším koníčkem a vášní fotbal a sport. Jeho záliba v tělocviku a ranních rozcvičkách a v důsledku toho dobrá kondička jej předurčovaly k rolím, kde mu fyzická forma byla k dobru. Časem odsunula profesionální herecká činnost pohybové aktivity do pozadí, ale sport nadále sídlil v hlubinách jeho duše. Dlouho se cítil fit a zdráv. „Myslím si, že si člověk musí podržet mládí až do smrti, když chce dávat lidem radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby byl kus mládí ve všech postavách, které jsem hrál, i když už stály nad hrobem,“ vyznává se Pešek.

Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (P. Taussig: Hvězdy českého filmového nebe, O. Blanda: Ladislav Pešek)

KAM DÁL: Dva osudoví muži Hanky Zagorové: jeden tanečník a druhý operní pěvec.