Hutkův návrat z exilu byl osudový omyl. Prvotní nadšení doznělo a nastal strmý pád
Hutkova píseň Náměšť proletěla jako hymna sametovou revolucí. U táboráku se zpívá dodnes a dočkala se několika cizojazyčných verzí. Folkaři si ji mohou zazpívat v ukrajinštině, polštině, ba dokonce v čínštině. Písničkář se určitě má ještě na co těšit a třeba se Náměšť bude zpívat v bengálštině nebo afrikánštině.
Jaroslav Hutka zkomponoval píseň, kterou zpívaly kdysi davy a která doslova zlidověla. Kromě malebných a jednoduchých songů skládá prosté básničky nutící k zamyšlení. Dokonce jich napsal pár o zákeřném koronaviru, kde dumá nad smrtí, jež nevyhnutelně čeká každého z nás.
„SMRT NENÍ PROKAZATELNÁ to opakují z oken a balkónů uvěznění školáci za trest stokrát / testy na smrt došly při posledním moru / poučuje odpoledne profesor on-line / a anglické nemocnice nemají na proplacení směnky / italské hledají jak nadrogovaní psi krematoria / politik se křižuje / kněz hajluje / a koronavirus tančí v pěti tónech čínské stupnice.“
Proč zrovna Náměšť
Proč se nejmenuje Ostrava nebo Rokytnice nad Jizerou? Řeč je samozřejmě o jeho slavné písničce. Buď je rozluštění této záhady navěky tajemstvím, nebo přece jenom nějaké vysvětlení existuje. Předpokládá se, že Hutka napsal píseň pro folkový festival, jenž se odehrál právě v Náměšti. A možná proto se píseň jmenuje tak, jak se jmenuje.
Když Hutka v 70. letech minulého století píseň stvořil, zajisté netušil, že se z ní stane hymna boje proti bolševikům a symbol nové demokracie. Nedávno se tento song dočkal i orchestrálního zpracování, kdy Hutku doprovázely smyčcové a dechové nástroje za citlivého vedení dirigenta. Zvláště v dechové sekci orchestru vynikal klarinet.
V Náměšti vše nadšeně graduje
V písni si s rytmem a veršem hraje Hutka jako na základní škole a procvičuje si stupňování přídavných jmen. V jedné sloce je nejprve krásný vzduch, následuje krásnější moře a přídavné jméno krásný nakonec graduje k nejkrásnějším usměvavým tvářím. V tomto duchu jsou pojaty další čtyři sloky, po nichž Hutka přechází k vážnějším tématům jako víře, lásce, pravdě a svobodě. Píseň se stala revoluční hymnou snad proto, že posluchači měli možnost vždy opakovat text jako sbor.
Neúspěšné politické tažení
Velká sláva po revolučním roce 1989 pokračovala hudebními prezentacemi na prezidentských volebních mítincích Václava Havla. Na začátku tisíciletí se Hutka neúspěšně pokoušel o volební úspěch za Balbínovu poetickou stranu, která stále existuje a usiluje o výsluní. Pořád nabírá nové členy. Člen této partaje nesmí být žádná „svině“ a má závazky vůči své straně doživotně, nezrušitelně a dědičně.
Vedle politického neúspěchu ve volbách se Jaroslav Hutka zapsal i jedním velkým průšvihem, když pohaněl tehdejšího ministra hospodářství Karla Dybu. V roce 1996 při rozhovoru pro Plzeňský deník z Hutky vypadlo, že je Karel Dyba gauner a patří prokurátorovi. Vyjádřil se těmito slovy: „A Dyba, ten je úžasnej v tom, jak on rozpustí komunistickej a svazáckej majetek – a kam ty prachy přišly, to nikdo neví.“ Dybův právní zástupce pohrozil deníku soudem, když se Hutka neomluví. To by ale nebyl on, kdyby vše spolu s nejasnou omluvou nezesměšnil a nevyvolal táhlou soudní při, která se dostala až k Nejvyššímu soudu. Nakonec pravda přece jenom zvítězila a náš muzikant zvítězil na plné čáře se vztyčenou hlavou a Dyba odtáhl z boje s ostudou.
Hutkovy boje s režimem
Snad právě nechuť k socialismu byla jednou z příčin, proč nedokončil studia na střední uměleckoprůmyslové škole. Základní školu sice vychozenou má, ale nedostatek vzdělání se v písních projevuje jazykolamy a upovídaností, což mu však nebrání muzicírovat od srdce a z plných plic.
Velice záhy si nechal narůst dlouhé vlasy a stal se máničkou. V Olomouci byl poprvé u výslechu kvůli vlasům. Možná právě proto se stal z vlastní vůle svobodným umělcem, k čemuž nezůstala hluchá StB. Nastalo proti němu první trestní stíhání z důvodu konání koncertu proti státu. Podepsal Chartu a ta mu odškrtla ortel. V roce 1978 se Hutkovy písně umístily na předních příčkách Zlatého slavíka. Bylo však znemožněno pro jeho písně nadále hlasovat, a proto folkový muzikant dospěl k vážnému rozhodnutí a emigroval do Nizozemí.
Za normalizace se postavil do opozice k patosu socialistů, kteří budovali na věčné časy. Připomenul pomíjivost materiálního světa a snažil se povznést duši a krásu. Obdivoval obyčejné stromy, slunce nebo jen dobré víno. Hutka osvěžoval hudební svět nejen za normalizace, ale zůstává sluníčkem i v dnešní době elektronické hudby, ve které mnohdy chybí cit, rytmus nebo radost.
Zdroje: Česká folková píseň (J. Prokeš), hutka.cz, balbinka.cz
KAM DÁL: TOP 09 balancuje nad propastí. S Janem Jakobem o šancích strany i vládnutí v koalici.
