Lauda, Piquet a Rosberg: Synové slavných závodníků toužili po F1, byly z toho skandály i vyhrožování

Naposledy spolu Niki Lauda, Nelson Piquet a Keke Rosberg stáli na startovním roštu závodu Formule 1 3. listopadu 1985 v australském Adelaide. Rakušan se tam tehdy podruhé – a tentokrát definitvně – loučil s aktivním „ježděním pořád dokola“, Brazilec právě zakončil svou 7,5letou spolupráci s týmem Brabham a Fin rozvazoval pracovní poměr se stájí Franka Williamse, kde sloužil uplynulé čtyři sezony. Shodou okolností provedli tito tři jezdci pro rok 1986 mezi sebou jakousi rošádu: byl to Rosberg, kdo nahradil Laudu u McLarenu a Piquet se stal novým jezdcem právě u Williamse.  

Ve zmíněné Velké ceně Austrálie hráli dva z nich relativně důležité role. Rosberg závod po 82 kolech vyhrál (jednalo se o jeho páté a poslední vítězství v Grand Prix) a Lauda měl zlatý pohár již na dosah ruky, když musel z vedoucí pozice pro selhání brzd odstoupit. Piquetův vůz zastavil kvůli technické závadě již krátce po startu.

Dějiny se ovšem někdy opakují, minimálně se o to pokoušejí. Kdo si myslel, že se tato tři slavná jména sešla na startovním roštu naposledy, ten se mýlil...

Historie se opakovala téměř na chlup přesně

Nestává se často, že by se v nějakém seriálu utkali hned tři potomci bývalých mistrů světa Formule 1. Roku 2005, tedy v úvodním ročníku šampionátu GP2, se to povedlo. Tři slavná příjmení nastoupila proti sobě rovnou do kompletní sezony. Jejich výsledky byly dle objemu „zděděného nadání“ realtivně rozdílné. A stejně tak rozdílný byl i zájem a podpora ze strany famózních seniorů.

Když málo známý šampionát Formule 3000 nahradilo roku 2005 mistrovství cosi s dalším „jménem, pod kterým si nikdo nedovedl nic představit“ – GP2, obsahovala listina účastníků prvního podniku v Imole přinejmenším tři jména, která této třídě mohla za jistých podmínek zajistit alespoň minimální zájem veřejnosti. Jak Niki Lauda, tak i Nelson Piquet a Keke Rosberg právě měli syny ve správném věku (shodou okolností se narodili brazilcův a finův potomek právě „adelaidského“ roku 1985 v Německu) a správné záliby. I když všichni tři tatíkové tvrdili, že by jim bylo milejší, kdyby kluk hrál tenis nebo golf. No, víme, jak to je v takových případěch doopravdy.

A tak se tedy přihodilo, že si to jak v rámci Velké ceny San Marina o historicky první zlatý pohár Formule GP2, tak i o závěrečný podnik sezony, 24. září v Bahrajnu rozdali tehdy pětadvacetiletý Mathias Lauda s dvacetiletými Nelsinhem Piquetem a Nicem Rosbergem. Dějiny se tedy opakovaly téměř přesně po dvaceti letech.

Lauda? Raději se nezajímat

Formule GP2 (dnešní F2) samozřejmě nebyla třídou pro začátečníky a všichni tři junioři se již mohli chlubit bohatými zkušenostmi v motorsportu. Jinak to ovšem bylo s dosavadními úspěchy nositelů slavných příjmení. Tatínkové se angažovali také naprosto rozdílně.    

Letecký podnikatel a pilot Lauda se o kariéru svého mladšího synka moc nezajímal a manažement bratra proto převzal starší Lukas. Že by oba na Ibize vyrůstající chlapci šli v automobilovém sportu od úspěchu k úspěchu, se ovšem nedalo tvrdit, spíše naopak. Někdy se zdálo, že Lauda senior nechce o dobrodružstvích svého mladého právě proto příliš vědět. Přesto se slitoval a jeho letecká společnost Fly Niki Mathiasovu sezonu 2005 sponzorovala.

Rosberg i Piquet si dál plnili sny

Rosberg kariéru svého všemi západoevropskými jazyky mluvícího blonďáčka (jen finsky Nico neuměl) zprvu velmi aktivně podporoval. Jezdil s ním vyrážejíc z jejich monacké základny po motokárových tratích jižní Francie a Itálie, kde malý Rosberg již tehdy soupeřil s jistým Hamiltonem). Později ho nechal starovat ve Formuli ADAC a F3 za Team Rosberg. Nico vždy patřil k nejrychlejším. Zmíněný podnik GP2 v Imole byl ovšem prvním, kdy opustil tátovu stáj a tím i rodinné hnízdo a Kekeho ochrannou náruč. Od té doby pozoroval Rosberg senior další vývoj Nica již jen z povzdálí.

A Piquet? Ten se do kariéry Nelsinha „obul“ ze všech zmíněných tátů nejfanatičtěji. Jako by chtěl znovu prožít svůj vlastní vzestup ke slávě. Kvůli juniorovi založil v Brazílii vlastní stáj F3, pro kterou angažoval techniky a manažery, kteří již jemu samotnému stáli před 25 lety po boku. Sám na voze syna aktivně šrouboval. Nelsinho měl doma senzační výsledky a když Piquet na vlastní náklady celou operaci přesunul do Anglie, zametl jeho junior s konkurencí i v tamní Formuli 3.

Titul a chytrý konec kariéry

V Imole roku 2006 neměl vyhrát ani jeden z nich. Prvním vítězem závodu GP2 se stal Fin Heiki Kovalainen, kterému se musí nechat, že to poté skutečně dotáhl až do Formule 1. Kdo si na něj ale dnes ještě vzpomene?

Byl to Nico, kdo v průběhu ročníku potvrdil, že je opravdu vyzrálým borcem. Na výbornou se zabydlel ve francouzké stáji ART, která patří dnešnímu šéfovi Alfy Romeo-F1 Fredericu Vasseurovi, vyhrál pět závodů a k tátově (skryté) radosti si dvojím triumfem v sobotu i v neděli zajistil titul v zářijovém Bahrajnu. Najít sponzory pro kokpit Formule 1 nebylo pro čerstvého šampiona GP2 se jménem Rosberg problémem.

Nico se po několika učebních letech u Williamsu stal továrním jezdcem Mercedesu, kde se stal posledním týmovým kolegou velkého Michaela Schumachera. Naučil se od něj tolik, že roku 2016 porazil nového stájového rivala Hamiltona a zopakoval tátův kousek, byl mistrem světa. Hned poté moudře ukončil kariéru. Život nabízí i příjemnější zkušenosti než nekonečnou rivalitu na trati i v zákulisí.

Piquetova naděje a pak obrovská ostuda

Nelsinhova první sezona v GP2 byla tvrdší, než si představoval. I když mohl i zde znovu nastoupit v „rodinném kruhu“ týmu Piquet Sports svého ctižádostivého otce, tak vyhrál jen jediný závod. Ve své druhé sezoně v této třídě už ale patřil k uchazečům o titul. Tentokrát vyhrál čtyřikrát a stal se vicemistrem o 12 bodíků za Hamiltonem. Ukázal ale dost. Stal se testmanem Renaultu a do Formule 1 postoupil o dva roky po Rosbergovi.

V nejvyšší třídě sportu to ale neměl jednoduché. Zde již senior kolem něj nemohl vybudovat vlastní organizaci. Mladý Piquet byl u Renaultu vystavěn brutální převaze mistra světa s jasné jedničky Alonsa. Neměl proti němu ani špetku naděje. Už z toho důvodu, že byl šéf týmu Flavio Briatore zároveň španělovým manažerem a důvěrníkem. Klidu v týmu jistě nedodalo ani to, že se Nelson senior aktivně snažil o vliv. Celá smutná kauza „Piquet jr. ve Formuli 1“ skončila po necelých dvou letech skandálním způsobem.

V Singapúru 2008 mladá dvojka na povel týmu úmyslně „odložila vůz do zdi“, aby tak vzniklou neutralizací umožnila Alonsovi zvítězit. Háček byl v tom, že Piquetové za tuto službičku od Briatoreho očekávali dlouholetou smlouvu, kterou Renault Brazilcovi nechtěl dát. Piquetové začali Briatoreho vydírat a jejich hádka se nakonec nedala utajit. Během sezony 2009 se začalo veřejně „prát špinavé singapúrské prádlo“, italský manažer dostal na příští léta zákaz pracovat ve Formuli 1 a Nelsinho uprostřed ročníku padáka. Kokpit v královské třídě mu poté už nikdo nenabídl.

Schumacher, Alesi a další

Takové starosti Mathias Lauda nikdy neměl. Již brzy po Imole 2005 bylo jasné, že ze stvořitelova talentu zdědil ze všech tří nejméně. Pohyboval se přinejlepším ve středu pole. Další mrhání tatíkových peněz a setrvání ve světě monopostů pro něj nepřicházelo v úvahu. O postupu do Formule 1 už asi stejně sám rozvážný chlapec ani nesnil. Dokázal se ale usadit na parketu vytrvalostních závodů typu Le Mans, kde ještě dlouho může být aktivní. 

A co nás v tomto ohledu čeká v budoucnu? Ve Formuli 2 se právě snaží potomkové Michaela Schumachera a Jeana Alesiho. Ve Formuli 3 jezdí další Piquet (Nelson byl směrem k množení svého talentu velmi pilný), další Schumacher, Fittipaldi a Nannini. Z motokárové scény jsou slyšet jména Patrese a Trulli. Takže se jednoho dne možná někdy na gridu Formule 1 zase sejdou chlapci s příjmením, která jsme již někdy slyšeli…