Lucas Luhr měl být novým Schumacherem. Ale skončil tam, kde je i jeho kamarád Tomáš Enge
Je tomu již přes 20 let, co se jejich sportovní kariéry zkřížily poprvé: Roku 1996 tvořili tehdy velmi slibní junioři Lucas Luhr (tenkrát 17 let) z německého Koblenze a o tři roky starší Tomáš Enge z Liberce špičkový tým Eifelland Racing. Byli velkými soupeři v německém šampionátu Formule Ford. Oba tehdy stáli na začátku velmi úspěšných kariér a němečtí experti viděli v Luhrovi nového Schumachera. Osud ho ovšem zavál jinam. Poslední roky závodí - stejně tak jako Enge - především s vozy GT. Na Sachsenringu jsme zavzpomínali na to, co bylo a být mohlo...
Do Formule Ford, kde jsme spolu s Tomášem roku 1996 jezdili, jsi nastoupil jako hvězda motokár a velký německý příslib. O zájem médií se ale postaral především tvůj nevšední sponzor...
Ano, sponzoroval mne tehdy velmi populární zpěvák Haddaway. Prodali jsme to tehdy tak, že se mu prý líbily mé výsledky a že mi chtěl jako mladému kamarádovi pomoci až do Formule 1. Televize to žrala a před kamerami jsem mu musel říkat „Heddie“... Pravda ale byla jiná. Haddawayův manažement musel nějak nápadně propagovat nové album a jen vyhověl tomu, že se „chtěl nějak angažovat v motorsportu“. Možná, že se chtěl i sám svézt a myslím, že pak někdy jel i jako VIP na Porschs. K týmu jsem ho ale nepřivedl já. Byl to šéf Eifellandu, Albert Hamper, kdo ho získal a polepil jeho jménem mé auto. Osobně jsme se s ním sotva znali. Po sezoně ve Formuli Ford jsme ještě spolu krátce spolupracovali ve Formuli 3, pak ale zmizel z obzoru a už jsem ho nikdy neviděl.
S tvým tehdejším týmovým kolegou z Česka to ale je jinak.
To je fakt. S Tomášem jsme byli jak na trati, tak i mimo ni dost úzce spjati. V jeho mistrovském roce 1996 jsme si o titul rozdali pěkný duel. Ta sezona byla „cool“. Oba jsme pak postoupili do Formule 3. Jeho kariéra vedla dál do Formule 1 a do Indianapolisu. Já už musel dříve finančně trochu přibrzdit. Pak i on přesedlal na sportovní vozy a GT a tak jsme se hodně často znovu utkali na trati.
Co do talentu jsi jistě mohl také jezdit vyšší třídy monopostů...
Problémem bylo, že už nám vlastně ve Formuli 3 došly peníze. Jezdil jsem za náš rodinný tým a byla to v každém ohledu one-man-show. Táta se prostě musel starat o všechno sám. S ohledem na to jsme jistě neměli špatné výsledky. Vyhrál jsem závod a v celkovém hodnocení šampionátu jsem skončil myslím sedmý. Koho to už ale zajímalo... Tomáš na to šel chytřeji a jezdil za profesionelní stáj BSR.
Takže konec snů o Formuli 1?
V motorsportu prostě často rozhoduje to, být ve správném okamžiku na správném místě a mít štěstí. A to nějak nebyl můj případ. Jednou jsem testoval Formuli 3000 a došlo dokonce k dohodě o tom, že si vyzkouším Jaguar-F1. Mělo to být v úterý v Silverstone – a zrovna ten víkend před tím Jaguar ohlásil insolvenci... Tenkrát mi svitlo, že se do Formule 1 nikdy nedostanu.
Štěstí se na tebe ale přeci jen usmálo...
Ano, Porsche mi nabídlo místo jejich juniora pro rok 1998.
A té šance ses chopil...
Jistě. Nebylo o čem přemýšlět – hned jsem u nich podepsal. Rodinné peníze byly fuč a já ani neměl jiné nabídky. Uvedl jsem se tam výborně a o rok později jsem dostal smlouvu továrního jezdce. Stal jsem se dobře placeným profíkem – to, o co jsem usiloval. Od roku 1999 do 2006 jsem reprezentoval Porsche v USA v seriálech ALMS a IMSA. Potom jsem přestoupil k Audi a za ty jsem tam startoval až do roku 2010. Od roku 2011 jsem tam pak startoval za americký tým Hondy. Jezdil jsem ale i v Evropě. Jeden rok DTM za Audi, dvakrát jsem vyhrál 24h na Nürburgringu a osmkrát jsem nastoupil do 24h v Le Mans (nejlépe dojel roku 2008 jako čtvrtý s Rockenfellerem a Prematem na Joest Audi R10). Třikrát jsem se stal mistrem ALMS s týmem a šestkrát jako jezdec v některé ze tříd. To byly časy, kde jsme se s Tomášem zase často vídali. Jednou jsem dokonce startoval i v IndyCarech.
Čeho si přitom ceníš nejvíce?
Asi toho, že jsem historicky třetím nejúspěšnějším jezdcem ohledně počtu vítezství v ALMS.
Stal se z tebe poloviční Američan?
Vůbec ne. Rok jsem tam zkusil žít, pak jsem ale zase raději létal mezi závody domů. Znamenalo to přes 20 trasatlantických letů za rok. Byl jsem ale mladý a dobře jsem to snášel.
Letos startuješ v německém ADAC-GT Masters, kde se Tomáš v posledních letech také angažoval, je to tak?
Ano, minulý rok jsem ještě párkrát hostoval i v USA, letos ale už jezdím jen zde za tým IronForce Racing.
ADAC-Masters startuje i v Česku na mosteckém autodromu. Co mu říkáš?
Je to moc pěkná trať a už moc dlouho ji znám. Poprvé jsem tam jel v jakémsi zimním mistrovství Formule Ford. Zvláště ta rychlá zatáčka hned po startovní rovince mě ohromila. Dokázat ji projet naplno, to znamenalo opravdu velké uspokojení. Fakt mega-cool. Škoda, že tam udělali tu šikanu... Přesto se tam těším příští rok zase.
