Mistr malých ale nezapomenutelných rolí. Sluhy a komorníky měl u filmu snad předplacené. Skončil jako dědek
Herec Václav Trégl vdechl život desítkám drobných nezapomenutelných figurek československé kinematografie. Uměl i z minima vytvořit maximum, zkrátka mistr na sluhy a komorníky. Uměl i roztržité učitele nebo hospodské. A skončil jako dědek. Byl nenahraditelnou součástí zlaté éry českého filmu.
Propadl divadlu už na reálce. Mohly za to uhelné prázdniny, když studenti z nudy hráli divadlo. Po středoškolských studiích zamýšlel odejít k ochotníkům. Otec však rozhodl jinak: „Když k divadlu, tak jedině po řádném vyškolení!“ A tak se Václav Trégl ocitl na pražské konzervatoři.
Malé role?
Ve filmu měl vždy rezervované postavy sluhů a komorníků, ve kterých osobitě vynikal a vždy je bravurně herecky ztvárnil. Vyznamenal se i ve snímcích se školskou tematikou, kde hrál třeba školníky a učitele. Na roztržitého a popleteného profesora geometrie Koďouska z filmu Škola základ života pamětníci jen tak nezapomenou. Koďousek si pletl třídy a zapomínal pomůcky, což vykouzlilo úsměv na tváři u mnoha návštěvníků biografu. Blýsknul se i jako exekutor nebo hospodský. Ve starším věku se ujali jeho dědci, kteří si fanoušky podmaňovali vlastnostmi jako prostoduchost, dětinskost a senilita.
Chtěl být chemikem, ale…
Původně chtěl studovat chemii, ale jeho profesní kroky vedly na prkna, která znamenají svět. Setkání s ochotníky v rodné Bělé pod Bezdězem rozhodlo a začal docházet na pražskou konzervatoř. Zprvu pracoval jako osvětlovač v Osvobozeném divadle. Voskovec a Werich si všimli talentu, který se v něm skrýval, a angažovali jej do rolí šitých mu na míru. „Nikdy nás nezklamal. Byl pro nás vynikající partner se schopností improvizace a s fantazií, která dostřelila daleko dál než Apollo XI,“ vzpomínal Jan Werich.
„Drobný“ herec mezi velikány
V Osvobozeném divadle hrál šest let. Trpěl jako černý otrok Jupiter ve hře Sever proti Jihu. Rozesmával v roli županose Paprikida v komedii Osel a stín. Ve Slaměném klobouku se zhostil úlohy nahluchlého strýce Vézineta. V Baladě z hadrů si zahrál dokonce dvě role – nejprve pařížského purkmistra, a později dokonce Golema. Oblíbil si jej i Vlasta Burian, v jehož divadle dostal mnoho příležitostí, a zahrál si i v řadě Burianových filmů.
Václav Trégl byl známý hlavně svým komediálním talentem, který se promítal v celé jeho herecké tvorbě. Jednou si zahrál v tragédii a ujal se toho opět se ctí. Jako chudý harmonikář Jozífek měl hluboko do kapsy. Když se před ním objevilo dilema, zdali vytáhnout ze zásuvky bankovky a polepšit si, Trégl tento okamžik vyjádřil tak osobitě, věrně a dramaticky, že nelze pochybovat o jeho hereckých kvalitách, ačkoliv nikdy nedostal opravdu velkou hlavní roli.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Proměny Vlasty Fabianové. Od rolí baronek a hraběnek až po tetičky a babičky.
