Natáčení kultovního Bohouše: Menšík se Sovákem přiváděli režiséra k šílenství. Baldura zabily blechy
Když se k Vladimíru Menšíkovi a Jiřímu Sovákovi dostal scénář dnes legendárního Bohouše, nejprve to vypadalo, že bude muset režisér bernardýnovi hledat jiné kolegy. V takové „blbosti“, jak film označili, hrát odmítli. I když nakonec role přijali, neměl to s nimi režisér vůbec jednoduché a často si rval vlasy nad jejich improvizací.
Scénář ke komedii, kterou dnes zná snad skutečně každý, vypadal nejprve podstatně jinak. Dialogy, které dnes známe často zpaměti, v něm rozhodně nebyly. Jenomže dvě hlavní role měly hrát jedničky v hereckém oboru a ty si hned tak něco líbit nenechaly. Protože oba měli ve své branži velké slovo, rozhodli se, že si film předělají ke svému obrazu, a nad lahví vína se do toho pustili. Režiséra Petra Schulhoffa potom jen tak mezi řečí informovali o tom, na čem se dohodli. Problém byl v tom, že právě tenhle režisér jindy do puntíku trval na přesných replikách. Tentokrát měl ale zkrátka smůlu. Pánové rozhodli a tak to také bylo.
Ustoupit nehodlali
Vzdor nebyl režisérovi nic platný. Měl natočit krátkou silvestrovskou komedii, měl k tomu dva z nejlepších herců pro takovou práci a měl také termíny, které bylo potřeba dodržet. Oba herci navíc vypadali, že ustoupit rozhodně nehodlají.
Rezignovaný režisér nakonec svolil a Menšík se Sovákem se pustili do vlastní improvizace. Jak to dopadlo? To víme dobře sami. Z Bohouše, natočeného už v roce 1968, se stala doslova kultovní komedie, kterou musí Česká televize opakovat rok co rok, aby byli diváci spokojení.
Kdo byl Baldur?
Dva herce známe dobře, ale bez jejich ohromného chlupatého parťáka by to nebylo ono. Jaký byl vlastně osud Bohouše, v „civilu“ Baldura? Šlo o psa, který byl před kamerou doslova jako doma. Jeho dobrácká povaha a učenlivost mu zajistily i další role, třeba jednu epizodní v Hříšných lidech města pražského nebo v Kamarádech, dnes už také legendárním seriálu.
Dokonce se v hlavní roli objevil i v Pučálkovic Amině. Mimo kamery si žil poklidným psím životem v ústraní, a to až do deseti let, kdy dostal blechy. Chovatel mu koupil tehdejší novinku, přípravek na jejich hubení. Jenomže se stalo, co se stát nemělo. Pes postříkaná místa na srsti olízal a chemie v jeho velkém robustním těle udělala své. Netrvalo to prý ani dva týdny a velká psí duše odešla do zvířecího hereckého nebe.
Sežral by i suchý chleba
Při natáčení byl ale Baldur samozřejmě ještě v plné kondici a také dostatečně při chuti – dokonce tak, že měl režisér problém nejen s lidskými hereckými velikány, ale i s jejich chlupatým kolegou. Pes Bohouš měl totiž sežrat všechno, co mu hostinský přinesl, kromě posledního chodu.
Tím byl suchý chleba a všichni automaticky předpokládali, že toho se pes ani nedotkne. Jenomže to by to nesměl být Baldur, který chleba doslova miloval! „On třikrát tlesknul tlamou a bylo po šišce. Takhle to udělal se dvouma šiškama a už tam nic nezbylo, jenom krajíc chleba,“ vyprávěl podle Radiožurnálu později Jiří Sovák. Co s tím? Nezbylo nic jiného než psovi krajíc znechutit trochou benzínu, kterým jej štáb pokapal. Jedině tak mohl Vladimír Menšík vyhrát svoji filmovou sázku, že toho sní víc než hostinského bernardýn.
Jiné, ale geniální
I když tedy natáčení rozhodně ani zdaleka neprobíhalo podle představ režiséra, který si chvílemi musel rvát vlasy z hlavy, výsledek jistě předčil i velká očekávání. Bohouš sklidil na silvestra 1968 nebývalý úspěch a od té doby se na obrazovkách v této době objevuje pravidelně. Rok 2023 nebude žádnou výjimkou.
Zdroje: Wikipedie, ČSFD, Česká televize, radiozurnal.rozhlas.cz
KAM DÁL: Trápení Vladimíra Menšíka: Těžká nemoc, injekce přímo na natáčení a strach ze smrti.
