Největší fotbalový podvodník: Carlos Kaiser se míče skoro nedotkl, přesto střídal velké kluby a napálil tisíce lidí

Carlos Kaiser je sedmapadesátiletý muž, který se nesmazatelně zapsal do historie fotbalu, ale takovým způsobem, který byste rozhodně nečekali. Carlos vždycky snil, že se stane profesionálním fotbalistou, a to i přesto, že neměl prakticky žádný talent a míč mu spíše překážel. Je jasným důkazem toho, že když člověk chce, může dokázat cokoliv. 

Díky svému ohromnému charisma a výřečnosti se mu během dvacetileté kariéry podařilo napálit největší fotbalové hvězdy a kluby. Carlos neměl nikdy na růžích ustláno. Vyrůstal ve špatně situované rodině v chudinské čtvrti favele v Riu de Janeiru. Dlouhou dobu tápal, co by ho vlastně mohlo bavit a čím by se mohl živit. V jednom ale měl jasno. Už dál nechtěl žít v chudobě a obracet každou korunu. 

Manuální práce? Nic pro mě, budu fotbalista 

Žádné věhlasné školy nevystudoval, a tak se počítalo s tím, že se bude živit manuálně, což ale vyloženě nenáviděl. Proto se zpočátku živil jako gigolo nebo plánoval večírky drsných mafiánů. Stále to ale nebylo to, po čem toužil. Carlose očaroval fotbal, ale ne z toho důvodu, že by měl doposud neobjevený talent k tomuto sportu, ale proto, že mu imponoval život fotbalových hvězd. Chtěl si užívat slávu a večírky. Problém byl v tom, že do míče uměl sotva kopnout, talent neměl žádný. Carlos si byl tohoto faktu moc dobře vědom, ale přesto ho to neodradilo. 

„Nehrál jsem. Prostě jsem nehrál, protože jsem nechtěl. Chtěl jsem se bavit, neměl jsem v sobě nic z profesionála. Chtěl jsem být mezi ostatními hráči. Pokud zaměstnavatelé chtěli, abych hrál, byl to jejich problém. Ani Ježíš nevyhověl všem, proč bych měl já?“ 

Do míče sotva kopl, přesto se stal fotbalovou hvězdou 

Carlos se dostal do takových fotbalových klubů jako Flamengo, Botafogo, Fluminense nebo Vasco de Gama a dostal se také do kádru francouzského Ajaccia. Carlos si náramě užíval život "slavného" fotbalisty 70. a 80. let. Díky tomu, že byl skvělý řečník s nepřehlédnutelným charisma, byl v kolektivu vždy oblíbený a lidé ho zbožňovali. Při podpisu smlouvy požádal, aby mohl první tři týdny trénovat individuálně a získal tak zápasovou kondici.

V té době ještě nefungoval zcela dokonale internet, takže všechno bylo mnohem snazší. Carlos si udělal velké přátele i mezi novináři, takže když bylo potřeba napsat článek o tom, jak je skvělý fotbalista, nebyl to žádný problém. 

„Začal jsem se rozcvičovat a věděl jsem, že jakmile nastoupím, bude to moje smrt. Fanouškové soupeře na mě začali pokřikovat a mě něco napadlo. Přeskočil jsem plot a začal se s nimi prát. Dostal jsem červenou kartu a na hřiště jsem nemusel,“ prohlásil pro magazín FourFourTwo. Na Carlose jste se nemohli zlobit a pokud k něčemu takovému došlo, stejně to dokázal obrátit ve svůj prospěch.

Carlos Kaiser hrál v méně než třiceti zápasech a nikdy nevstřelil byť jediný gól. Přesto byl považován za geniálního fotbalistu, kterého zbožňovaly davy. „Nejlepší fotbalista, který nikdy nehrál,“ kroutil hlavou bývalý brazilský reprezentant Renato Gaúcho.

KAM DÁL: Nejslavnější kapely světa i božský Freddie Mercury: Ukradené písničky i podivné názvy.