Nesmrtelný komik Jan Libíček. Hrál často policajty a funkcionáře, a kdyby sekal latinu, mohl tu ještě být
Český dvojník klauna Olivera Hardyho nebyl oproti svému americkému protějšku vůbec pozadu. Známe ho třeba z filmů Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Pane, vy jste vdova. Původně se vyučil strojním zámečníkem. Přijetí na DAMU přišlo až potom. Dnes by se dožil devadesáti tří let.
Nerad chodil k doktorům, protože se bál, že se při vyšetření potvrdí diagnóza rakoviny, která byla v jeho rodině dědičná. Proto také ani nechtěl mít děti. Smrt si ho ale stejně brzy našla. Ve filmu Jak utopit dr. Mráčka si nakonec nezahrál. „Jan Libíček byl herec, za kterého stále není náhrada,“ vyjádřil se režisér Zdeněk Podskalský.
Čtyři dny před smrtí
V květnu 1974 se mu ráno před odchodem do divadla udělalo několikrát nevolno. Šel si připravit tradiční koupel a doufal, že zabere. „Člověčí tělo je z převážné části tvořeno vodou, a proto právě v ní je klíč k lidskému zdraví,“ říkával Jan Libíček. Když vylezl z vany, zatočila se mu hlava a nepříjemnému pádu zabránila jeho žena Věra. Skoro ani nesnídal, ani nepil a už spěchal na zkoušku do divadla. Cestou se mu opět udělalo špatně a kolemjdoucí lidé ho křísili na lavičce. Chtěli zavolat záchranku, to on ale razantně odmítl a trval na tom, že půjde do práce. Závratě se opakovaly i na jevišti, přičemž nebyl schopen ani reagovat na repliky kolegů a kolegyň. Tentokrát lékařskému vyšetření neušel. Zároveň odmítl hospitalizaci, která jej mohla zachránit a předejít tak jeho předčasné smrti.
Při filmování zezelenal
Po čtyřech dnech měl mít první den natáčení filmu Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Ono páteční ráno mu bylo ještě hůře než v úterý, kdy se objevily první problémy. Trval ale tvrdohlavě na tom, že půjde na plac. Manželce Věře se ovšem svěřil, že ho to bude stát velké přemáhání. Měla se točit scéna, jak se vodníci snaží utopit Mráčka. „Všiml jsem si, že má hrozně oteklé nohy. Nemohl se ani dostat do nohavic. Navíc byl celý napuchlý, zelenožlutý. Okamžitě jsem chtěl zavolat lékaře, ale on mi to zakázal,“ vzpomínal Jaromír Hanzlík.
Herec dlouho netrpěl
Záběr s vodníky se netočil dlouho. Vladimír Menšík připlul na lodičce s polomrtvým Libíčkem a snažil se situaci zachránit. Sanitka přijela se zpožděním a lékař konstatoval smrt. „Sanita přijela asi za dvacet minut a Jan zatím ležel v bezvědomí na nějaké podušce. Byl naložen na nosítka, odnesen do sanitky a my jsme za čtvrt hodiny dostali zprávu, které jsme se všichni obávali: Jan Libíček zemřel při převozu do nemocnice,“ popsal situaci režisér Václav Vorlíček. Roli vodníka Aloise si pak zahrál herec Zdeněk Řehoř.
Největší vinu na své smrti měl především on sám. Kdyby se nevyhýbal lékařům a podrobil se nutné hospitalizaci, nemusel předčasně zemřít. Spekulovalo se o různých příčinách. Některé prameny tvrdí, že to byla zanedbaná cukrovka a jiné uvádějí ledvinovou koliku. Pravda je velmi prostá: příčinou smrti byl infarkt.
Měl velký sen, že na stáří bude psát detektivní příběhy. Toto přání se mu nesplnilo, ale jeho filmový a divadelní odkaz určitě stačí k tomu, aby na něj lidé nezapomněli. Byl vždy komikem a vážné role se pro velké zklamání nikdy nedočkal. Kromě toho měl recept na chmury a rozmrzelost. „Špatná nálada se nedá zahnat. Ta odchází sama. Stačí, když jí nevěnujete příliš pozornosti. Je totiž ženského rodu – urazí se,“ svěřil se Jan Libíček v jednom z rozhovorů.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Dior. Král módy, který během deseti let diktoval, jak má vypadat elegance, krása a luxus.
