Petr Muk se celý život potýkal se zákeřnou nemocí. Písně této pěvecké legendy milujeme dodnes
Vzpomínáte na jeho nádherný podmanivý i melancholicky zabarvený hlas? Možná to vše bylo dáno i jeho dlouhodobou a sžíravou chorobou, která mu ničila život, na který mu ostatně osud vyměřil pouhých pětačtyřicet let.
Narodil se v roce 1965 v nádherném Českém Krumlově a už patrně tehdy byl jeho osud jednoznačně dán. Bude hudebníkem, bude zpěvákem, na jakého se nezapomíná. Petr Muk svým nezaměnitelným hlasem oslovil nespočet posluchačů, hlavně žen, ale samozřejmě měl i mnoho mužských fanoušků. V tomto roce uplynulo již deset let od jeho úmrtí.
Muzikantem od dětství
Svoji první basovou kytaru dostal budoucí frontmen skupiny Oceán již v deváté třídě. Patrně byly jeho školní výsledky dobré, a tak si zasloužil ocenění. A tak začal pilně cvičit a brzy také hrát. Už za pět let, tedy v roce 1985, se pak postavil na pódium jako frontman a zpěvák kapely Oceán, která hrála i jeho písně. Věhlas kapely se rychle šířil, úspěch byl velký, ale začaly se projevovat také problémy. Úspěch s sebou nesl také velké množství koncertů, život v hotelech, společné cestování - a “ponorkovou nemoc”, na níž kapela nakonec také skonala. Tehdy se psal rok 1992…
Shalom
Po rozpadu Oceánu v roce 1992 následovalo čtyřleté období se skupinou Shalom, v jejíž tvorbě je jasně daná náboženská tematika. Skupina se ihned stala Kapelou roku, obdržela Cenu Grammy, ale příznivci zaniklého Oceánu příliš spokojeni nebyli. Vždyť nová kapela měla docela jiný repertoár i atmosféru. Přesto si našla svoje nové posluchače, kteří změnu naopak ocenili. A bylo jich opět opravdu hodně. Úspěch ale netrval dlouho a zájem o Shalom začal upadat. Proto také kapela v roce 1996 zanikla.
Objevoval se i v muzikálech
Pak už navazovala sólová dráha Petra Muka. Také milujete písně Ty a já nebo snad Tančíš sama? A je možné je poslouchat a neotírat si přitom oči? Posluchači milovaný zpěvák se ale nebránil ani muzikálům a v době, kdy začaly být “v módě”, se také v několika takových představeních objevil. Muzikály Johanka z Arku, Golem, Galileo, ale i další byly tak úspěšné jistě i kvůli jeho rolím a nezaměnitelnému hlasu. Deset let po rozpadu skupiny Shalom našel Petr Muk konečně svoji osudovou lásku, Slovenku Evu Hejčíkovou, s níž se právě toho roku oženil a týž letopočet má ve svém rodném listě i jeho dcera Noemi.
Zákeřná nemoc
Mohlo by se zdát, že bylo všechno v pořádku. Ano, mohlo by být, kdyby se nezačala naplno projevovat nemoc, s níž v podstatě bojoval už od devatenácti let, ale nebyla léčena - šlo o maniodepresivní psychózu. Lidé, postižení touto nemocí, se zmítají mezi stavy naprosté euforie a pocitu štěstí v období, kdy jsou plni energie a elánu, a mezi obdobími hlubokých depresí, smutku a neschopnosti vykonávat jakoukoliv činnost. V takových chvílích pak vznikaly nejmelancholičtější písně Petra Muka, které nás ale provází dodnes.
Smrt přišla příliš brzy
Jednoho dne ohromila posluchače tehdy pětačtyřicetiletého zpěváka zpráva o jeho nečekaném úmrtí. Verzí bylo mnoho, ale žádné oficiální vysvětlení nepřišlo. Mukovi přátelé téměř jednohlasně vylučují sebevraždu, ačkoliv se o ni již v roce 2006 jednou pokusil. Odešel ale v době, kdy mu už pomáhala léčba a maniodepresivní psychóza byla víceméně pod kontrolou. Jiné důvody k ukončení vlastního života podle jejich názoru také neměl. Vše se tedy stáčí k nejčastěji a také policií vyslovované teorii, že šlo o neštěstí. Petr Muk se pravděpodobně vrátil domů po koncertu skupiny Kiss a oslavě vítězství v hokeji, snad se i najedl a pak se stalo to, co mohl jen těžko očekávat - udusil se obsahem vlastního žaludku.
Nové album k výročí úmrtí
V srdcích nespočtu idí zůstávají jeho písně, jako je Tančíš sama, Ty a já, Zrcadlo, Prázdná ulice, A stejně tě ztrácím… Pokračovat bychom mohli ještě dlouho. Ostatně kdo by si chtěl písně charismatického Petra Muka připomenout, může se poohlédnout třeba po nedávno vydaném albu Sny zůstanou, které mapuje jeho tvorbu jak se skupinou Oceán, tak i Shalom, ale najdou se na něm i Mukovy sólové písně.
KAM DÁL: Co dělají Češi o dovolené? Povaha národa se jen tak nezmění a socialismus je hluboko v nás
