Profesor Válek: Je pro mě nepochopitelné, že lidé naočkují své psy, ale vlastní děti ne

Pane profesore, když jsem si četl váš životopis, je to impozantní příběh. Musím se tedy zeptat, co vás vedlo k tomu, že jste zakotvil v parlamentu?
Je mi šedesát let, takže je to pro mě svým způsobem výzva. Zkrátka chci být ještě prospěšný. Na klinice mám řadu lékařů daleko schopnějších než já a žít z podstaty se mně nechtělo. Myslím, že právě v parlamentu mohu medicíně, vědě a vysokému školství ještě pomoci. Dvacet let v různých neplacených funkcích pohybuji na ministerstvu zdravotnictví, starám se o radiační ochranu. Ale když nejste poslanec, opravdu ovlivnit můžete jen málo věcí. Říkám teď stále to samé, jen to lidé a nyní moji kolegové politici možná berou vážně a já to mohu legislativně změnit.

Jenže není to tak, že vám na parlamentní půdě spousta kolegů ani nerozumí?
Tak bych to neformuloval. Je to podobné, jako když stojíte před studenty, někteří také netuší, která bije. Na vás je, abyste vše dobře vysvětlil. A abych nebyl nespravedlivý, hodně kolegů jsou lékaři a dokonale vědí, o čem je řeč. Anebo někdy byli pacienty. Akorát je třeba je přesvědčit, aby o věcech přemýšleli.

O jakých?
Řeknu vám jeden příběh. Ve sněmovně jsem se ptal některých kolegů, komu by si šli jako pacienti stěžovat, kdyby jim v případě zdravotní péče něco nelíbilo. Nejčastější odpověď byla ministrovi, řediteli nemocnice či na komoru. Nikdo neřekl pojišťovně, se kterou mám smlouvu a její dozorčí radě, nikdo neřekl zdravotnímu radovi na kraji, který má organizovat zdravotnictví v kraji. Chápu, že když je člověk nemocný, starý a unavený, tak se o tyhle věci se moc nestará. Ale tady máte spoustu mladých aktivních lidí, kteří kontrolují každé písmenko na smlouvách, ale přitom netuší, co a jak mají hrazené pojišťovnou a co ne.

Na tom něco bude. Já to také nevím...
To mě naprosto fascinuje. A zároveň se vracím k odpovědi na otázku, proč jsem v parlamentu. To, co teď vysvětluji vám, vysvětluji ve sněmovně, občanům a kdekoliv dostanu prostor. A věřím, že i díky tomu se přispět k pozitivním změnám. Prostě pro poslance je jednodušší, aby byl slyšet a jeho názory byly brány vážně.

Vy jste teď v zákoně o ochraně veřejného zdraví prosadil pozměňovací návrh, který v kostce říká, že dítě, které nemůže být dočasně očkováno, bude jednodušeji přijato do kolektivu.  Nepředpokládám, že byste byl proti očkování ale...
Samozřejmě, že proti očkování nejsem, to bych byl úplný blázen! Je to naprosto zásadní věc, která zachránila desítky milionů životů. Kde by byl třeba Wolker, kdyby bylo očkování v jeho době? Dožil by se zřejmě požehnaného věku. Stejně, jako mnoho dalších. Na druhou stranu nesmíme bagatelizovat rizika a vysmívat se lidem, kteří mají z očkování obavy. Doktor s takovým člověkem musí mluvit, vysvětlovat mu, proč je očkování důležité. Každý rodič má o svoje děti strach a ten ho často vede k iracionálnímu chování. A pokud se setká s komplikací očkování a má pak strach o své děti, je hloupé jeho obavy zesměšňovat a bagatelizovat.

Což asi lékaři dělají špatně, protože proočkovanost neustále klesá...
Já vám něco řeknu. Vláda už má ministra zdravotnictví nějakou dobu, nelze stále tvrdit, že “jsme něco zdědil od toho předešlého“. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2015 připravilo a schválilo akční plán na zvýšení proočkovanosti, schválila ho vláda i parlament. Takže by člověk čekal, že se každý rok bude konat vyhodnocování, jak se plán daří naplnit. Ale chyba lávky! Nedávná analýza zjistila, že počet očkovaných klesá a to prakticky ve všech kategoriích. V některých jde dokonce o výrazný pokles. Takže já přijmu akční plán, tři roky jej realizuji, ale proočkovanost klesá? Tak jsem si asi něco špatně naplánoval a je na čase se na vše podívat jinak. Protože - a znovu to opakuji - očkování je důležité!

Lidi ale přeci nejsou hloupí, musejí chápat, proč je očkování důležité, ne?
Jasně, člověk jistě není hloupý, ale masa lidí, to už je jiná. Spousta lidí věří, že země je placatá. Jakoukoli námitku proti očkování je potřeba s lidmi dopodrobna probrat a navíc ještě každému člověku zvlášť vysvětlit. Je to mravenčí, nekonečná práce. Samozřejmě s hysterickými, militantními odpírači očkování nic nenaděláte. Nejde maminkám nadávat, když z nějakého důvodu o dva týdny odsunou očkování dítěte a hrozit jim, že jejich dítě vyloučíme z kolektivu. To nikdy nemůže fungovat, vidíme to dnes a denně. Pokud se rodiče bojí hexavakcíny, pak musí existovat alternativní nabídka třeba monovakcín. Takže myslím, že lidé rozumem ví, že je očkování důležité, ale mají často různé obavy a strany. Ty musíme rozptýlit a naopak rozumné argumenty vyslyšet. Cíl je jediný - bezpečným očkováním ochránit co nejvíce našich dětí a občanů.

Myslíte to tak, že když dítě nepřijmu do školky, protože není očkované, ale zároveň mu dovolím chodit třeba na kroužky, nedává to v podstatě logiku?
Přesně tak. Pokud se dítě účastní celoročně aktivit a pak s se nesmí účastnit akce, kterou ten kolektiv pořádá, třeba školy v přírodě, pak to nedává smysl.

Mluvili jsme o tom, že lékař musí vysvětlovat. My máme čtyřměsíční dcerku, máme za sebou očkování. Přišli jsme k doktorce, která netušila, proč tam jsme a ptala se nás, jaké očkování vlastně chceme. Od toho je tam ale přeci ona, není tohle od základů špatně?
Jedna z věcí, které jsem navrhoval je, aby vznikly daleko přesnější doporučení pro pediatry. Pokrok medicíny je v posledních 40ti letech překotný a stále se zrychluje. Na pár let vypadnete z oboru a jste zcela mimo mísu. Kontinuální vzdělávání lékařů by mělo být zohledněno třeba i v úhradách od pojišťoven. Příklad, který uvádíte, bohužel není ojedinělý. A ano, tady musíme začít, jinak zbytečně živíme obavy lidí. Čemuž se pak vlastně ani nedivím.

Naprosto laicky: je hexavakcína nebezpečná nebo ne?
Může způsobit řadu komplikací, ale to každá látka, kterou v medicíně používáme ku propěchu pacientů. Je třeba debatovat o jejich alternativách a dostupnosti monovakcín. Když se dítě očkuje, mělo by být naprosto zdravé. Ale třeba to, že očkování způsobuje autismus, je naprostá blbost. Každopádně já chci podporovat, aby nás byly pro děti dostupné i jiné vakcíny, než jen hexavakcína. Všechny cesty, které rozptýlí obavy rodičů a zvýší proočkovanost jsou správné a je třeba je využít.

Zmínil jste monovakcíny, ty ale široko daleko neexistují, je to tak?
Dostupnost monovakcín je v různých zemích různá stejně tak jako to, jak jsou hrazené. Typický příklad byla monovakcína proti spalničkám.

Není to také hodně o marketingu? Proč ministerstvo plošně nevysvětluje, neinformuje...?
Když jsem s tímhle přišel a chtěl, aby zařídili reklamu v České televizi, tak vytřeštili oči a zeptali se, jestli vím, kolik taková reklama stojí. Ježišmarja, jak tohle někdo vůbec může říct o státní televizi, kde dozorčí a správní radu volí parlament? Je to postavené na hlavu. Navíc jsem přesvědčený, že by řada solidních médií publikovala například příběhy na téma očkování, i jejich čtenáři by to četli. Aktivita ministerstva zdravotnictví by měla být podstatně vyšší. Informovat, vysvětlovat, zdůvodňovat. Je to nekonečná práce.

Jak je to s proočkovaností ve světě, ten negativní trend je jen u nás?
Určitě ne. Je třeba upřímně přiznat, že se to děje ve většině zemí, kde není totalitní režim a kde to nefunguje jako v Japonsku, kde je slovo císaře pomalu svaté. Pro mě je ale vážně nepochopitelné, že lidé nechají naočkovat své psy, ale své děti ne.

Máte nějaký univerzální návod, jak tedy snadno a srozumitelně vysvětlovat, že očkování je nutné?
Neexistuje obecná poučka, některým lidem se to ani vysvětlit nedá. Znovu se vracíme k individuální práci s daným člověkem. Řada nešťastných situací zájem o očkování naopak zvedla. Vezměte si spalničkovou epidemii či případ tetanu v Brně. To vedlo k tomu, že si rodiče uvědomili, jak je očkování pro jejich děti důležité. Ale opravdu zdůrazňuji to, že nesmíme trestat rodiče, kteří děti nenechají očkovat. Nedělají to proto, že by jim chtěli ublížit, ale proto, že je chtějí chránit. Jen nemají relevantní informace. Přesvědčit je je však bohužel velmi složité.