Režisér večerníčků Chaloupek: Mým snem je natočit celovečerní film, ale asi se mi nesplní

Domácností Václava Chaloupka za dobu natáčení filmů prošly spousty zvířat. "Když jsem začal točit večerníčky se živými zvířaty, nevěděl jsem, ani neplánoval, že se setkají s takovým zájmem a že budu mít tolik námětů, abych točil další a další témata. Původně jsem myslel, že natočím jen medvíďata, protože ten nápad jsem dostal ještě v době, kdy jsem pracoval v Zoo v Plzni a pomáhal s natáčením slovenskému kameramanovi a režisérovi Jindro Vlachovi. To bylo v roce 1986. V roce 1996 jsem se k nápadu vrátil a jako sonda, zda diváci a hlavně děti přijmou tento žánr, vznikl v roce 1997 příběh liščete Tuláčka," vzpomíná režisér na své začátky s tvorbou pro děti. Scény natáčel po celé zemi, ale často zavítal se zvířaty i do Brd. Můžeme se ještě těšit na další příběhy z dílny Václava Chaloupka? O tom se dočtete v následujícim rozhovoru.

Máte na svém kontě řadu úspěšných večerníčkových příběhů, dokumenty o přírodě a jste autorem několika knih. Pracujete na novém filmu, večerníčku nebo knize?
Práce v Senátu zabírá přece jen víc času, a tak bych se nemohl věnovat zvířatům naplno, jak to potřebují. Musím s lítostí podotknout, že jsem vyčerpal všechna témata, která jsem si před 20 lety naplánoval, a nerad bych se opakoval. Podle reakcí diváků přece jen Méďové, Vydrýsek nebo Madla a Ťap byly asi vrcholem - i když já bych asi hodnotil svoji práci jinak. Některé seriály vznikly ještě navíc, a tak jsme od roku 1997 natočili 12 večerníčkových seriálů a celkem 174 dílů. Teď pracujeme na 34dílném seriálu Africká abeceda a snad vyjde i kniha.

Kde jste čerpal nápady na filmové příběhy?
Nápady na večerníčky, to jsou někdy mé splněné dětské sny. Jindy se do nich promítly skutečné příběhy nebo mé zkušenosti. Před 20 lety jsem se rozhodl, že ukážu některá zvířata trochu jinak, především ta, ke kterým mají lidé špatný vztah a podle toho se k nim chovají - medvědy, vydry, vlky, rysy, ale i ježky. Snad se to projeví v dospělosti u dětí, které na večerníčky koukaly. K natáčení a stavbě děje se víc hodí šelmy - srnčata, veverčata nebo zajíčci jsou sice roztomilí, ale chybí jim akčnost.

Máte doma ještě nějaké zvířecí hrdiny z vašich filmů?
Doma u mne ještě dožívá vlk Žolík. Je to v 16 letech nejstarší vlk v zajetí a možná na světě. Jeho bráška Flíček odešel před dvěma roky. Fenka Madla je šedivá psí babička, v dubnu jí bude 14. A mám dva jezevce, teď spí a na jaře, pokud budou chtít, vrátí se do lesa. Ale nic jsem s nimi nenatočil.

Asi je to náročné nejen na čas, vypiplat zvířata od mláďat, a to nejen časově?
Vypiplat zvíře od mláděte je sice práce, která si vyžaduje spoustu času, ale je to především radost. Hlavně v případě, že to je jediná možnost, jak je zachránit. A velká odpovědnost za jejich budoucnost. Nikdy bych nedopustil, aby skončilo někde ve zvěřinci nebo v cirkuse. Choval jsem doma kromě kamzíka, jelence a hranostaje všechna naše větší zvířata, pravda, některá jen par dní, jiná roky. Třeba s medvědy jsem žil 2,5 roku.

Máte sen, nějakou představu, natočit příběhy s nějakým zvířetem, ale neměl jste ještě tu možnost zvířecího hrdinu na natáčení sehnat?Zestárl jsem. Když mne v televizi požádali, abych natočil ještě nějaký zvířecí večerníček, najednou jsem zjistil, že mi chybí nápad. Ale kdo ví, třeba se mi ještě v hlavě zableskne. Pořád mám na mysli večerníčky. Strašně rád bych natočil celovečerní film. Před lety jsem napsal dva náměty, ale nedokázal jsem to zprodukovat a ted už se na to necítím, takže nejspíš to budou mé nesplněné sny. Ale přece jen něco mne napadlo, rád bych točil s lesní kunou, měl jsem ji před 30 lety a od té doby ji sháním. Občas mi někdo nabídne mládě, ale vždycky kunu skalní.

Nenapadlo vás třeba udělat podobný večerníček o domácích zvířatech? Některé dnešní děti, a to kolikrát ani na vesnicích, neznají kromě psů a koček prakticky žádné jiné zvíře.
Párkrát mne napadlo udělat něco s domácími zvířaty, ale vždycky jsem si to rozmyslel. Buď to byla reklamní hrající si koťatka, nebo horor o skotačícím telátku z horské pastviny, které se poraní a pak cestuje na jatka...

Vždycky jsem obdivoval filmy se zvířaty, byť ochočenými. Vždyť to není asi lehké docílit toho, aby zvíře udělalo, co potřebujete.
Já nikdy zvířata nedrezíroval, jen jsem chtěl, aby se chovala přirozeně. Já si vymyslel příběh a herce jsem musel dobře znát, abych vymyslel zápletky, které mohou zahrát. V 90 procentech se mi to splnilo. Možná, že v titulcích u scénáře a režie měl být vedle mne třeba Vydrýsek nebo Vojta, Kuba a Matěj. Pokud to šlo, všechna zvířata, se kterými jsem točil, jsem vrátil do přírody. Vzhledem k tomu, že bydlím na samotě na hájovně, to bylo jednoduché: když chtěla, vracela se domů, a když se osamostatnila, zůstala v lese. Občas na důvěřivost doplatila, to když narazila na ozbrojené blby. Tak skončily lišky, srny, laně siky i jelen. Jsem přesvědčen, že ti, co stříleli, věděli, jaká jsou to zvířata. Pro medvědy, Vydrýska, rysa jsem našel domov, ve kterém nestrádají.

Asi mnozí si položí otázku, jak milovník přírody a zvířat může zároveň být vášnivým myslivcem...
S tou mojí myslivostí je to tak složité, že by to vydalo na samostatný článek. Od dětství jsem byl lovec a pak i vášnivý myslivec. Život se zvířaty mi vzal chuť lovit a zvířata zabíjet. Pokud nemusím, nelovím. Už 20 let jsem nevystřelil na lišku, kunu, srnku. Jenže málokdo ví, že existuje povinný odstřel, plány lovu, které se musí plnit, a to se kontroluje. Občas lovím prasata, letos jsem po letech střelil jelena, daňka a srnce. Rád jezdím na jih na husy, ale víc mne láká ta nálada ranního nebo večerního tahu a většinou ani nevystřelím. A to jsem husu doma nikdy nechoval.