S nevinnou tváří chodil po Praze a nabízel vraždy. Příběh Mimíska, nejobávanějšího člena orlického gangu

Ludvík Černý je dokonalým příkladem člověka, do jakého byste nikdy neřekli, čeho je schopen. Velkou roli v tom hraje jeho vzezření – drobná postava, téměř až dětský obličej a naoko velmi slušné a vstřícné chování. Sousedé líčili vyučeného zedníka jako ochotného a pracovitého člověka, který se živil jako řidič v pražské pobočce Mercedesu.

Jak se z Mimíska stal Pacient

Lidé, kteří neznali jeho hrůzný druhý život, jej znali jako spořádaného občana se slušnou prací a vzorného otce malého syna. Díky svému dokonalému maskování dostal psychopat přiléhavou přezdívku – Mimísek. Ti, kteří znali jeho opravdovou náturu, mu ale říkali úplně jinak – Pacient. Tuto druhou přezdívku si vysloužil od svých kumpánů. Váže se k tomu historka, při které tuhne krev v žilách. Když zabíjeli svou v pořadí druhou oběť, jugoslávského číšníka Leorenta Lipoveciho, kterého vylákali do sklepu domu v Rudné u Prahy pod záminkou prodeje zbraní, Černý použil svoji osvědčenou metodu. Když se Lipoveci nakláněl nad kufr se zbraněmi, střelil jej Černý nečekaně do hlavy. 

„Když ten kufřík otevřeli, já byl támhle, já vůbec nevím… A pak se to stalo. To jsem se pak už o kufřík nezajímal. Když jsem se otáčel, viděl jsem, že Černý si takhle ofukoval zbraň,“ vypráví člen gangu Vladimír Kuna na záběrech z policejních rekonstrukcí zločinů, které byly poprvé uveřejněny v dokumentu Legendy kriminalistiky. „Jak si ofukoval zbraň, tak potom vyskočil a řekl: To jsem ale čtverák,“ říká Kuna na záběrech a nevěřícně hledícím policistům ukazuje, jak Černý povyskočil a zatřepal nohama. „Nevěřil jsem vlastním očím,“ dodává muž, který měl v gangu na starosti likvidaci těl obětí.

Jeho verzi pak potvrdil i nepsaný šéf gangu, expolicista Karel Kopáč. „Černý totiž viděl, jak jsme se zarazili. Lekli jsme se toho výstřelu, jak to udělal v rychlosti. Viděl tu naši reakci, tak nás chtěl asi odreagovat a udělal tuhle opičárnu, vyskočil a řekl: To jsem ale čtverák! Od té doby jsme mu začali říkat Pacient,“ vysvětloval zvrácenou scénku Kopáč policistům.

Nabízel vraždy za 200 tisíc

Ludvíkovi Černému se vraždění náramně líbilo a postupně mu pomalé tempo vraždění v rámci orlické skupiny přestalo vyhovovat. Dal se tak doslova na sólovou kariéru a postavám pražské galerky měl dokonce nájemné vraždy sám nabízet, jak prozradil v rozhovoru pro Události, komentáře hlavní vyšetřovatel případu a žijící legenda české kriminalistiky Jan Štoček. Kolik hrůzných činů dokonal, je těžké určit, ale jak Štoček prozradil, velmi pravděpodobně u soudu nebyly projednávány zdaleka všechny vraždy, které měl Černý spáchat. Pro mnoho z nich chyběly důkazy.

S lidmi to uměl

S podivem je hlavně to, jak dokázal Černý působit na lidi. Při jedné jeho sólo akci, kdy v Liberci zabil na objednávku člena albánské mafie, pomohl nezištně těsně před vraždou mladé mamince s kočárkem do schodů. Pár okamžiků nato popravil Albánce před zraky desítek lidí. Na onu maminku to tak zapůsobilo, že ačkoliv byla jedním z mála svědků zločinu, původně proti Černému nechtěla vypovídat. „Přece neudám někoho, kdo mi pomohl s kočárkem,“ cituje svědkyni novinář Jakub Kvasnička v podcastu Hlasy zločinu.

Dostal doživotí, ale chce ven

Protože byl Černý tím, kdo všechny zločiny fyzicky vykonával, jako jediný ze zločinecké skupiny dostal doživotí. Ve vězení si změnil příjmení z Černého na Zámečníka a dal se na víru, přidal se k adventistům sedmého dne. Osmnáct let odmítal vinu, pak se ale náhle přiznal, zřejmě proto, aby měl šanci na podmínečné propuštění, o které právě po dvaceti letech může požádat. To mu však soud zamítl, protože mu jeho nápravu neuvěřil. 

„Žádost je předčasná. Domnívám se, že pan odsouzený nastoupil laicky řečeno správnou cestu, avšak celkový závěr psycholožky je takový, že jeho resocializace dosud úspěšná nebyla,“ řekl tehdy státní zástupce podle iDnesu. Ludvík Černý tak zůstává a pravděpodobně ještě dlouho zůstane jediným orlickým vrahem, který stále sedí ve vězení.