Starosta Čáslavi a senátor Jaromír Strnad: Hnutí ANO mi nevadí, ale Babišovi nevěřím
Už v říjnu budeme rozhodovat o tom, kdo nás bude v rámci měst a obcí zastupovat další čtyři roky. V Čáslavi se na druhou obhajobu funkce starosty chystá Jaromír Strnad. Muž, který zatím žádné volby neprohrál, cítí, že má před sebou stále hodně práce. Přesto, že ve městě není vše růžové. Bavili jsme se však také o hnutí ANO nebo nedávno skončeném referendu ČSSD. Proč byl šéf rychle se rozvíjejícího města proti vstupu do vlády?
Pane starosto, máme po dlouhých měsících konečně vládu, co tomu jako člen ČSSD říkáte?
Pokud se ptáte na referendum, byl jsem proti vstupu do vlády. Ani tak mně nevadilo to, co se neustále řeší, jako minulost pana Babiše, Čapí hnízdo a tak dále. Rozhodoval jsem se podle čtyřleté zkušenosti, kterou všichni máme. Myslím, že člověk se nezmění. Budu samozřejmě mile překvapen, pokud se pletu.
Jaromír Strnad
- vystudoval obor konstrukce a doprava na Stavební fakultě ČVUT
- už šestnáct let je ve vedení města, od roku 2010 jako starosta
- v roce 2008 byl zvolen do zastupitelstva Středočeského kraje, kde předsedal výboru pro dopravu
- v roce 2010 byl zvolen do Senátu, mandát obhájil i pro další volební období
- dnes je také předsedou senátního Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu
Počkejte, jak to myslíte?
Víte co, minulá vláda byla tak poměrně úspěšná, spousta věcí se povedla, některé ne, to je jasné. Končilo to tak, že současný premiér tvrdil, že vše dobré udělal on a za špatné může výhradně Sobotka. Dnes se třeba divím komunistům, že do toho vůbec jdou po tom, co pan Babiš udělal s panem Ondráčkem. Neřešme, kdo je zač a co kdy udělal. Jde o princip. V pátek je pro zvolení a v neděli pro odvolání. To je vrchol všeho.
Vy na radnici ale přeci také spolupracujete s hnutím ANO, ne?
Já ale nemluvím o hnutí ANO, ale konkrétně o jedné osobě. Máte pravdu, my s ANO spolupracujeme a nemohu si v nejmenším stěžovat. Jsou to lidé, na které se můžeme stoprocentně spolehnout, a já jim za to děkuji. Stejně tak to máme s Nezávislými, hlasováním nás podporuje i KSČM, i když to není úplně pravidlem. Zkrátka je to o lidech, ne politickém subjektu.
Obava, že ČSSD bude ve vládě jen v roli užitečných idiotů, je tedy oprávněná? I proto, že hlasovací koalice ANO+SPD+KSČM je dávno daná...
Tak to je. Proto jsem byl proti vstupu do vlády.
Pojďme raději k snad příjemnějším věcem. Vy už jste na radnici od roku 2003, poslední dvě volební období pak jako starosta. Jak se Čáslav mění?
Hodně. Když jsem v dubnu 2003 nastoupil, mojí první výzvou byla tenkrát nedokončená stavba základní školy v Sadové ulici. I to byl možná důvod, proč si mě tenkrát zastupitelé vybrali, měli jsme spoustu rozestavěných projektů a já jsem povoláním stavař. Takže přede mnou stála rozestavěná škola s tím, že od září se má učit. Moc jsem tomu nevěřil, ale nakonec jsme to zvládli.
Co investice, jak se v tomto ohledu měnily trendy?
Také velmi výrazně. Město mělo výrazně méně investičních prostředků. Když jsme mohli investovat šest milionů, byli jsme šťastní. I když jsme využili i přebytky, pořád to bylo málo. Dnes jsme na nějakých padesáti, šedesáti milionech i díky změně zákona o rozpočtovém určení daní a také díky vývoji hospodaření státu. Takže v současnoti máme určitě více možností než dříve.
Takže co obyvatelům města slíbíte do dalšího volebního období v rámci oprav, výstavby...? Na co se mohou těšit?
Plánu je spousta. Máme velký zájem o bydlení, rychle se rozrůstáme. Takže se pracuje na projektové dokumentaci na výstavbu bytů do osobního vlastnictví. Chceme dělat v podstatě takového developera, kdy ty byty postavíme a prodáme. Máme lokalitu, kde je možná až 200 bytů k postavení. Začneme zhruba s padesátkou a tím vykryjeme prvotní poptávku. No, máme teď před dokončením dokumentace na cyklostezku, která bude spojovat Čáslav, Drobovice a Filipov. Součástí bude i most, a my tím pádem bychom spojili i zemědělské muzeum. Teď je tam celkem nebezpečný obchvat. S dětmi se tam logicky bojí chodit. Dále chceme připravovat, a snad i zahájit, výstavbu víceúčelové sportovní haly. Začnou se rekonstruovat na Váchově komunikaci, zrealizujeme opravy zpevněných ploch v nemocnici, rádi bychom začali s parkovištěm u nádraží a tak dále.
Prohrál jste vůbec nějaké volby? Jako starosta jste obhájil, stejně tak i do Senátu, ve Středočeském kraji v roce 2008 stejná písnička...
Neprohrál. Věřím, že je to tím, že co před volbami slíbíme, tak to také splníme. Program si prostě vezmeme a jedeme podle něj. Nehodíme ho do šuplíku, jak mají někteří ve zvyku. Pro nás je program zákonem. Není to fráze. Protože my tam napíšeme i věci, které se nám třeba předtím nepodařilo zrealizovat s tím, že na nich budeme dále pracovat. Lidé to vidí, vnímají, že na ně nic nehrajeme. Děláme prostě maximum, byť ne vždy jsme úspěšní.
Nemrzí vás nikdy, že jste šel do politiky? Pokud se nepletu, měl jste úspěšnou firmu...
Ta firma pořád existuje. I když se dá říct, že mým odchodem utrpěla. A proč jsem do ní šel? Protože ačkoliv tehdejšího starostu jsem měl, a pořád mám, rád a jsme kamarádi, nelíbilo se mi, jak se město vedlo. Byl tu dost nepořádek a já měl představu, jak bychom to mohli změnit. Nešlo ani tak o to, že pan Procházka by byl špatný starosta, spíš byl obklopen dle mého názoru nekompetentními lidmi. Oslovila mě sociální demokracie, abych kandidoval jako nezávislý, a já na to kývnul.
Nelitoval jste pak? I proto, že se objevilo spousta spekulací ohledně přepsání zmíněné firmy na vaši maminku...
Nikdy jsem nelitoval. Je to práce, která mě baví. Když jsem kandidoval na radnici, všichni dobře věděli, co mám, že vlastním úspěšnou stavební firmu, která už letos funguje pětadvacet let. Netajil jsem to, lidé mě s tím zvolili. Sice se pak psaly nějaké věci, ale moc jsem to neřešil. Samozřejmě jiné by to bylo, kdybych se snažil něco ututlat, ale v mém případě to bylo přesně naopak.
Přeci jen, nemáte už politiky dost?
Popravdě jsem už chtěl po šestnácti letech na radnici skončit. Kolegům, ale hlavně občanům města se však podařilo mě přesvědčit, abych ještě v těchto volbách kandidoval. Takže to ještě zkusím.
Ve městě se hodně probírala kauza údajného zavážení kalů z ostravských lagun na čáslavskou skládku. Jak to tedy je, opravdu povolujete navážení tohoto nebezpečného odpadu?
Jsem rád, že se na to ptáte. Někteří lidé se ve městě snaží vyvolat paniku nebo pseudokauzu. Díky sociálním sítím se mohou šířit i nehorázné lži. Jednak bych chtěl říct, že kaly se vůbec nesmí na skládce skladovat, ale spalují se nebo zplynují. Ano, uvažovalo se o tom, že by se u nás mohly dočasně uložit, než dojde k jejich likvidaci. Ale už někdy před rokem a půl, možná dvěma lety, se to zamítlo. Bylo by to velmi neekonomické.
Opravdu se s tím tedy ani nezačalo?
Ne! Hned na začátku bylo jasně řečeno, že Čáslav tím nebude nijak dotčena, že se k nám kaly vozit nebudou. My jsme to i občanům slíbili a následně splnili. Na podzim se k nám začala vozit hlinka. Jen bych rád podotknul, že odjinud se vozí mnohem více nebezpečného materiálu a je zajímavé, že to nikomu nevadí. Daleko horší bylo, když tady před dvanácti lety praskl ropovod a navezlo se sem 100 tisíc tun kontaminované zeminy.
Proč je tedy kolem kalů takový humbuk?
Některým lidem to zkrátka nevysvětlíte. My máme od ministerstva životního prostředí jasně napsáno, že se k nám kaly nevozí. Přesto někteří aktivisté záměrně vytvářejí nesmyslnou bublinu. Kdyby raději dělali něco užitečného...
...třeba chodili na fotbal. Sledujete čáslavský fotbal jako muž, který byl u největšího úspěchu klubu, což byl postup do první ligy?
Jasně, kolem fotbalu se motám pořád. Snažím se pomáhat všem sportovním klubům, ale je pravda, že na fotbal mám nezapomenutelné zážitky. Když se tenkrát porazila Jihlava a vykopala nejvyšší soutěž, to bylo něco. Ale neměli jsme na tehdejší Gambrinus ligu přizpůsobené hřiště a jezdit do Prahy nemělo smysl, hráli jsme to hlavně pro fanoušky a tam by jich tolik jezdit nemohlo. Takže jsme soutěž přenechali Slovácku.
Opravdu to alespoň nešlo zkusit?
Ne, vyhodnotili jsme to rychle a jasně. Nešlo o to, že bychom v první lize skončili poslední, což by se možná i stalo. Ale opravdu šlo o lidi, přišli bychom o fanoušky a hrát v hlavním městě před dvěma stovkami lidí, to nemělo smysl. Navíc tenkrát odešel i trenér, do Ostravy si vzal některé hráče. Mimochodem, nového trenéra jsme dlouho nemohli sehnat. Báli se, že takový úspěch už prostě nemohou zopakovat, že to bdue jen horší. Jisté ale je, že na to vzpomínám moc rád, byla to paráda.