Tajemství Miloše Formana. Nepoznaný otec, život válečného sirotka i touha po vítězství

Když se řekne Miloš Forman, vybaví se každému slavný filmový režisér a také otec čtyř synů, kteří se narodili vždy ve dvojici. Stejně zajímavé jako jeho život v dospělosti bylo ale i jeho mládí. To však bylo pozanamenané také válečnými tragédiemi.

Narodil se ve středočeské Čáslavi

Rodištěm Miloše Formana je desetitisícová středočeská Čáslav, kde se budoucí režisér prvně nadechl 18. února roku 1932, tedy jen chvíli před vypuknutím druhé světové války. A právě ta velmi hrubě zasáhla do jeho dětství i dalšího života. Když bylo Miloši (původně tedy Janu Tomáši) Formanovi pouhých osm let, odvedlo gestapo ze školy jeho otce, který tu pracoval jako učitel. Netrvalo dlouho, přišli si i pro matku. Osmiletý Miloš byl v té době nemocný a matka se o něj starala. Když si pro ni Němci přišli, donesla svému synovi ještě lék a potom se již neviděli. Pro dítě to byl neskutečný šok, i když, jak později říkal, plnou sílu těch i dalších okamžiků si uvědomoval až později. Ani jeden z jeho rodičů se domů již nevrátil. „Mí rodiče byli vlastenci a víceméně právě kvůli tomu zemřeli. Něco z toho kmenového pocitu prosáklo i do mě. Poznal jsem to, když jsem se později ocitl daleko od své země, od kultury a rodiny, když mě odřízli od krajiny mého dětství,“ zamýšlel se Miloš Forman později ve své biografii. 

Tramvaje pro Čáslav

Pamětníci rádi vzpomínali na malého Miloše, který procházel se svojí maminkou po Čáslavi a dožadoval se, aby ve městě jezdila tramvaj jako v Praze. Marné bylo maminčino vysvětlování, že to není možné. Malý Miloš na svém požadavku tvrdošíjně trval a město dokonce pro budoucí tramvajovou trať “vyměřoval” svými dětskými kroky. Jeho přání mu alespoň částečně při oslavě 85. narozenin splnili místní studenti, kteří vytvořili malou výstavu prací, v nichž hraje hlavní roli právě čáslavská tramvaj. 

U příbuzných

Jako nejmladší ze tří bratrů pobýval Miloš Forman po zatčení a později i smrti svých rodičů u příbuzných - nejprve v Náchodě a poté opět v Čáslavi, kde o něj bylo postaráno v rodině ředitele místní plynárny pana Hluchého. „Jak jsem tak putoval s kufrem od rodiny k rodině všech těch, kteří mě přijali do svých domovů, brzy jsem si uvědomil, že v životě moc pomůže, když se člověk dokáže zalíbit a nedělá zbytečné potíže,“ vyprávěl již dospělý Miloš Forman, který se podle svých vlastních slov právě v té době naučil diplomacii a jednání, které mu později otvíralo dveře do nejvyšších společností i mnohé pracovní nabídky. 

Prestižní škola pro “sirotky”

Poválečná léta již od dospívajícího mladíka vyžadovala studium a toho se mu dostalo v poděbradské výběrové škole, vybudované původně pro válečné sirotky. Musely to být jistě zvláštní roky a sám Miloš Forman na ně často v nejrůznějších rozhovorech vzpomínal jako na léta plná paradoxů, ale také inspirace. „Překvapilo mě, kolik žáků školy pro sirotky má tátu i mámu. Bylo tu sice pár mladíků, kteří za války ztratili rodiče jako já, ale spousta z nich měla za otce ministry, diplomaty, staropražskou smetánku, ale i vysoké komunistické funkcionáře,“ uvedl. Přesto, nebo vlastně spíš právě proto, šlo ale o školu výrazně podporovanou nejrůznějšími institucemi i politickou reprezentací. Docela náhodou se tak dostal do prestižního vzdělávacího ústavu, který spolu s ním absolvovaly i další významné osobnosti naší historie, jako byl Václav Havel nebo filmař Ivan Passer a další. 

Rozhodnuto - režie je to pravé

Přišla padesátá léta a Miloš Forman začal po vzoru svého staršího bratra pokukovat po divadle a brzy zjistil, že ještě lepší než herectví je režie. A tak začal svůj sen realizovat. Vystudoval FAMU, zahrál si několik menších rolí, spolupracoval na projektu Laterna Magika pro světovou výstavu EXPO v roce 1958 a na počátku šedesátých let se již naplno věnoval režii a slavil úspěchy. Právě z té doby pocházejí jeho nejslavnější ještě tuzemské snímky Konkurz, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a další. 

Prozrazené tajemství

Právě v té době ale Miloš Forman dostal zprávu, která by překvapila každého - z dopisu od ženy, která byla s jeho maminkou v nacistickém vězení, se dozvěděl tajemství, které kromě matčiny spoluvězenkyně pravděpodobně nikdo jiný neznal. Otcem v té době již oceňovaného režiséra nebyl Rudolf Forman, ale architekt Otto Kohn. Matčin románek z pronajatého penzionu ve Starých Splavech, o který pečovala, zatímco její manžel se staršími syny hospodařili v Čáslavi, nezůstal bez následků… Rudolf Forman, o němž ale režisér až do své smrti mluvil jako o otci, pravděpodobně o ničem nevěděl a pokud ano, k chlapci se až do svého zatčení choval stejně jako k oběma starším synům. 

Otcovo odmítnutí

Poté, co se Miloš Forman tuto novinko dozvěděl, logicky se snažil svého biologického otce kontaktovat. Ten na jeho zprávu sice zareagoval a domněnku potvrdil, ale jakýkoliv další kontakt odmítl. Měl v té době již svoji rodinu a možná se obával jejího rozvratu, možná se chtěl vyhnout problémům nebo případným nárokům dalšího potomka. Ať už to bylo jakkoliv, Miloš Forman až do posledních dní vzpomínal na své rodiče, kteří s ním prožili jeho první dětská léta.  

Čech a vlastenec

Ačkoliv další Formanovy kroky vedly za oceán a jeho tvorba jej provázala s celým světem, srdcem i duší zůstal Čechem a Čáslavákem. A jeho rodné město si jeho památky také váží. Již v minulosti se zde, v kině nazvaném - jak jinak, než Kino Miloše Formana - uskutečnila například oslava jeho 85. narozenin a mnohé další akce. V současnosti se město snaží připomínat jeho osobnost projektem, nazvaným po vzoru Smetanovy Litomyšle Formanova Čáslav. Jde o poměrně rozsáhlé plány na oživení povědomí o světoznámém umělci a místním rodáku, ale také o rozvoj kulturního dění ve městě. Čas ukáže, zda se širokému projektu podaří ve městě zakotvit, Miloš Forman by si to ale určitě zasloužil.