Těžké mládí geniálního herce Jaroslava Marvana: Žil ve stínu mrtvého bratra. Sám sebou se mohl stát až daleko od rodiny
Jaroslav Marvan se jako herec stal doslova miláčkem diváků, a to jak těch divadelních, tak i filmových a poté i televizních. Kdo ví, jak by se jeho život ale odvíjel, kdyby neměl staršího, prý mnohem talentovanějšího bratra, který padl na bojišti první světové války. Jaký byl život ve stínu mrtvého bratra?
Když se Jaroslav Marvan narodil, byl už v rodině poštovního úředníka starší syn Josef, jehož inteligenci a nadání obdivovali nejen rodiče, ale také profesoři na gymnáziu, fotbalový trenér, kolegové z ochotnického divadla a vlastně téměř každý, s kým se mladý Josef setkal. To není pro mladšího sourozence právě ta nejlepší startovní pozice, ale stejně tak to osud připravil i pro Jaroslava Marvana.
Nedosažitelný Josef
Budoucí diváky milovaný herec byl od útlého dětství zvyklý žít tak trochu v bratrově stínu, což mu prý dávala najevo i jeho vlastní matka, která, kde mohla, zdůrazňovala Josefovy úspěchy. Není divu, že rodiče byli na svého neobyčejně nadaného syna hrdí, ale jeho mladší bratr se s tím musel zkrátka smířit. Zvlášť když mu třeba sport, v němž Josef také vynikal, nic moc neříkal.
Mělo to i své výhody
Na druhou stranu měl ale Josef svému mladšímu bratru co nabídnout - hlavně svoje dobré jméno a pověst výjimečně nadaného mladíka. Když je takový on, bude jistě téměř dokonalé i další dítě v rodině Marvanových, říkali si mnozí. A tak se například Jaroslav dostal na gymnázium bez přijímacích zkoušek. Místo nich stačily Josefovy výsledky a víra pedagogického sboru, že v Jaroslavu Marvanovi získají dalšího stejně neobyčejného studenta. To se sice nevyplnilo tak doslova, ale Jaroslav si dobře uvědomoval, že je neustále se svým bratrem spojován a porovnáván, a tak se snažil, co mu síly stačily, aby neudělal ostudu jemu, svým rodičům, ani sobě.
Rodinná tragédie
Přišla první světová válka. Josef, stejně jako mnozí jeho vrstevníci, narukoval a byl odvelen na bojiště, odkud se už nikdy nevrátil. Jeho hvězda v rodině tak svítila ještě jasněji, než tomu bylo do té chvíle. Vždyť vzpomínky bývají ještě intenzivnější než skutečnost a představy, kam by to býval mohl dotáhnout, kdyby jej smrt nezastihla tak brzy, se mohly rozpínat doslova donekonečna.
Sám sebou - daleko od rodiny a mrtvého bratra
Jaroslav nemohl takovou atmosféru v rodině dlouho vydržet. Snažil se dělat, co mohl, ale zármutek, který doma stále vládl, a také vědomí, že pravděpodobně nikdy nebude tak dobrý jako jeho bratr, jej dovedlo až k rozhodnutí nechat se jako poštovní úředník přeložit daleko, do míst, kde jej nikdo nezná, až do Užhorodu. Tady, i když v těžkých podmínkách, se mohl naplno projevit jako samostatná osobnost a vystoupit ze stínu staršího bratra. Podařilo se mu to skvěle a mimo nové zkušenosti na poště získal také divadelní praxi u místních ochotníků, která se mu později hodila a kterou víc než dobře využil.
Zpátky domů a na jeviště
Po svém návratu do Prahy se Jaroslav Marvan už dokázal postavit skutečně na vlastní nohy a po krátké době, kdy stále ještě pracoval jako úředník, ale večery již trávil na jevišti, se rozhodl, že se jeho životním údělem má stát právě herectví. A jak všichni víme, rozhodl se správně. Stalo by se to, kdyby nebyl ochotnickým hercem i jeho starší bratr Josef? A měl by bez jeho vlivu Jaroslav Marvan takovou touhu jít do všeho naplno a předvádět jen ty nejlepší výkony? Možná by byl býval jeho bratr skutečně jednou úspěšnější, jak se spekuluje, ale každopádně i přes svůj krátký život ovlivnil mladšího Jaroslava do té míry, že se stal jedním z nejlepších českých herců.
Zdroj: Český rozhlas, wikipedie, csfd
KAM DÁL: Vatikánský nevěstinec: Choutkám zvrhlého papeže Jana XII. neutekly sestry ani vlastní matka
