Těžký osud herce Čeňka Šlégla: Burianův kolega byl neprávem odsouzen za kolaboraci

Čeněk Šlégl se narodil v Praze v roce 1899 do česko-německé rodiny. Bydleli na Žižkově, kde prožil značnou část svého dětství. Jeho otec Eduard Schlögel, byl obchodník. Původně se jmenoval Vincenc Schlögel, jméno si však změnil, jelikož se hlásil k české národnosti. V roce 1917 ukončil maturitou studium na gymnáziu ve Starém Městě.

K divadlu se dostal díky svému strýci Doleželovi, který byl ředitelem divadelní společnosti sídlící na Rakovnicku. Mladý Čeněk u něj trávil celé prázdniny, po nich měl nastoupit na vysokou školu technickou. Nenastoupil. Ačkoliv ve strýcově divadle hrál pouze jako záskok, „prkna znamenající svět“ si nadosmrti zamiloval. O budoucí kariéře Čeňka Šlégla bylo rozhodnuto. 

Zlatá éra filmu 

Šlégl hrál asi 7 let v různých venkovských divadelních souborech (například Pištěkovo lidové divadlo, divadlo Varieté...). Největší úspěch však zaznamenal v Divadle Vlasty Buriana, kam nastoupil v roce 1925. Divadlo se mu stalo osudným i jinak – poznal zde svou budoucí manželku Helenu, se kterou strávil celý život. V té době také začíná jeho život coby filmové hvězdy. První snímek natočil již v roce 1919, jmenoval se Utrpením ke slávě.

Jednalo se o jakési pásmo popisující utrpení a boj českého lidu v dějinách. Nejvíce však exceloval ve filmech To neznáte Hadimršku (zde hrál roli bohatého postaršího svůdníka), Přednosta stanice a Když Burian prášil. V posledním zmiňovaném si zahrál nezapomenutelnou roli barona Kocharowského. Ten má zvláštní způsob vyjadřování, hovoří s německým přízvukem a také používá často větu: „Nuže dobře, vyřízeno k dennímu pořádku“. Ve snímcích obecně ztvárňuje postavy svůdníků, aristokratů a továrníků. Od roku 1937 se na filmech podílí také coby režisér. 

Temný soumrak protektorátu 

Po okupaci naší země a vyhlášení protektorátu (16. března 1939) nastaly Čeňku Šléglovi velké problémy. V roce 1936 se jeho dcera zamilovala do Arnošta Weisse, který byl žid.  

Další problém nastal, když si jej zavolal ředitel. Sdělil mu, že se v místní vinárně včera opil na mol gestapák. Měl s sebou složku a v ní, mimo jiné, i dokument se jménem Šlégla. Vedle jeho jména byla poznámka – český šovinista. Nálepka, kterou dávali nacisté vlastencům, svým největším nepřátelům.

Jednou budeš viset!

Němci Šléglovi nezapomněli, že ihned po okupaci šířil protinacistický leták. Jeden z jeho nadřízených, který jej od něj také dostal, mu často připomínal, že jednou bude viset. Šlégla také často kritizovali čeští nacisté – Vlajkaři. Hrál totiž ve filmu, jehož scénář napsal bratr Edvarda Beneše.

Měl tedy hned dva škraloupy – protinacistické myšlení a žida v rodině. Rozhodl se chránit dceru a zetě stůj co stůj. Nakonec se podvolí a stane se členem hnutí Vlajka. Účinkuje také v antisemitském skeči Hvězdy nad Baltimore. Chce se vyhnout natáčení dalšího dílu, schválně upadne při vystupování z tramvaje. Kolega Marvan jej podpírá a doprovodí domů. Šlégl vše simuluje, aby nemusel natočit další skeč. 

Když hvězda uhasla 

Po konci války začala hvězda Čeňka Šlégla uhasínat. Zato jiná hvězda pomalu začínala zářit. Rudá. Lidé, plni vzteku a ponížení, se chtěli pomstít. Vznikaly retribuční tribunály, jejichž působení mnohdy připomínalo budoucí komunistickou justici. Šlégl byl za kolaboraci (za účast na skečích) odsouzen na 6 měsíců těžkého žaláře. Dostal doživotní zákaz umělecké činnosti. Poté pracoval ve skladu. Lidé jej mohli po večerech potkat v některé z malešických hospod, kde prodával ručně malované obrázky na skle. Takto skončila jedna z největších hvězd české kinematografie.

Zdroje: rozhlas.cz, csfd.cz, wikipedie  

KAM DÁL: Vlasta Burian dostal za film tolik jako dělník na za třináct let.