Tragédie tlustého alchymisty Scotty z Pekařova císaře: O život ho připravily hromady jídla a litry pití

František Černý se narodil v roce 1904 v Praze a původně se zdálo, že se bude živit jako elektromontér. Tím se také vyučil v Křižíkových závodech, ale v té době se už zajímal o divadlo, objevoval se v malých rolích v Tylově divadle i mezi kočovnými herci. V pouhých osmnácti letech si začal razit cestu mezi velká jména profesionálních herců, i když zatím jen jako statista. 

Na profesionální scéně

To se ale mělo brzy změnit, protože svým talentem uměl zaujmout režiséry a provozovatele divadel, včetně Jana Wericha s Jiřím Voskovcem, u kterých vystupoval v Osvobozeném divadle. Do druhé světové války vystřídal mnoho pražských scén, po roce 1948 už zůstal věrný Hudebnímu divadlu Karlín, a to až do svého odchodu do důchodu v roce 1962. 

150 kilo živé váhy

Vynikajícího kulatého herce, jehož hmotnost se občas vyšplhala až ke 150 kilogramům, si i přes mnoho dalších rolí pamatujeme hlavně jako Jeronýma Alessandra Scottu, tedy docela obyčejného Honzu Skotáka, který působil na dvoře císaře Rudolfa II. jako alchymista ve dvoudílném filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Tam si ho prý dokonce prosadil sám Jan Werich proto, že byl František Černý jakýmsi jeho maskotem a on věřil, že pokud bude ve filmu hrát, sklidí snímek zasloužený úspěch.

Všechno mělo být jinak

Stalo se, ať už to bylo Černého přítomností, nebo ne. Kdo ví, jak by všechno dopadlo, kdyby film (jak bylo původně plánováno) místo Martina Friče režíroval Jiří Krejčík, který měl pro roli Scotty vyhlídnutého Sašu Rašilova a ze svého rozhodnutí nehodlal ustoupit. Nakonec se ale nepohodl se samotnou hvězdou tehdejšího hereckého nebe, s Janem Werichem, a ukázalo se, že v tomto případě je až druhý na žebříčku důležitosti a na režisérské židli byl vystřídán právě Fričem.

Pro roli kuchaře jako stvořený

Nezapomenutelný je František Černý také v roli kuchaře v dalším filmu, v němž hlavní roli sehrál jeho bývalý kolega a zaměstnavatel Jan Werich. Tentokrát šlo o pohádkový film Byl jednou jeden král… z roku 1954. Spolupráce s Osvobozeným divadlem i přímo s Janem Werichem ostatně Františka Černého výrazně ovlivnila. 

Hbitý tlouštík

Zajímavé bylo, že i přes jeho – jemně řečeno – korpulentní postavu šlo o muže velmi hbitého, mrštného a celkově pohybově nadaného. Tohoto kontrastu také neváhal využívat ve svých rolích, kde jimi jen podtrhoval komičnost jednotlivých scén. 

Veselý a srdečný chlapík

Hercovi kolegové na Františka Černého vždy vzpomínali v dobrém. Jak vypadal, takový také byl. Tedy dobrosrdečný, většinou v dobré náladě, nezkazil žádnou legraci a jako parťák na oslavu byl doslova ideální volbou. Možná také proto, že zůstával dlouho svobodný, neměl tedy starosti o rodinu a mohl si žít jen svůj vlastní život. Vždyť „do chomoutu“ se nechal vlákat až v roce 1951, tedy ve svých sedmačtyřiceti letech. Tehdy ale ještě netušil, jak krátký život mu osud a jeho zamilované jídlo připravily. 

Zabilo ho jídlo

Jestli se něčeho v životě nejtlustší československý herec nehodlal a snad ani nemohl vzdát, pak to bylo jednoznačně jídlo. Nepohrdl ani dobrým pitím, což k udržení rozumné váhy také nepřispívalo. A tak se postupně doslova projedl až k morbidní obezitě a nepomohla mu ani jeho pověstná pohyblivost. Tělo začalo strádat, a to mu bylo teprve něco málo přes pětapadesát let. V roce 1963 pak už tělo definitivně odmítlo odolávat novým přívalům dalších a dalších chodů. Herec zemřel v pouhých osmapadesáti letech právě v důsledku problémů způsobených jeho tloušťkou.

Zdroj: Česká televize, csfd, wikipedie, Český rozhlas

KAM DÁL: Natáčení kultovního Bohouše: Menšík se Sovákem přiváděli režiséra k šílenství. Baldura zabily blechy.