Tragický konec a posmrtná potupa krále Kazisvěta: Martin Růžek umíral na místě, které nenáviděl
Bylo to hrozné a smutné zároveň. Týdny a měsíce na lůžku v depresích a se smutkem v duši. Takový byl bohužel konec života vynikajícího herce Martina Růžka, kterého většina z nás zná jako zlého krále Kazisvěta z ikonické pohádky Princezna se zlatou hvězdou.
Martin Růžek, dlouholetý člen Činohry Národního divadla, vdechl život desítkám rolí nejrůznějších žánrů, přesto ale král Kazisvět, Rožmberk z filmu Pan Vok odchází nebo pozdější doktor Kostrhun v seriálu Doktor z vejminku jsou asi obecně nejznámější. Není pochyb o tom, že většina jeho rolí přinášela úspěchy, a to i přesto, že se původně měl stát lesníkem, když právě tento obor studoval na vysoké škole. Do jeho plánů ale zasáhla válka, lépe řečeno uzavření českých vysokých škol nacisty.
Od ochotníků do Národního divadla
A tak se postupně od ochotnického a kočovného divadla, kterému se věnoval už za války při práci na nejrůznějších pozicích, přesunul na profesionální scény. Nejprve jej mohli vídat diváci v Mladé Boleslavi, později v Českých Budějovicích, v Brně a odtud již zamířil do pražského Divadla na Vinohradech, odkud jeho cesta vedla do zlaté kapličky. Na jevišti Národního divadla pak strávil sedmadvacet let. Od roku 1949 se tento český herec také pravidelně objevoval na filmovém plátně a v televizi – a to dokonce i přesto, že na konci sedmdesátých let jako jeden z mála tehdejších umělců odolal a nepodepsal Antichartu.
Poslední film nedokončil
Poslední jeho filmovou rolí se stal převor ve snímku V erbu lvice, příběhu paní Zdislavy z Lemberka, laskavé ženy s léčitelskými schopnostmi, na jejíž krátký život poddaní s láskou vzpomínali ještě dlouho po její smrti. Ve stejném roce, kdy měl film premiéru, tedy v roce 1994, ale stihla herce v šestasedmdesáti letech silná mrtvice, která jej upoutala na lůžko. Pro nemoc už nemohl ani film dokončit, a tak postsynchrony namluvil herec Lubor Tokoš, jehož hlasem nakonec postava převora k divákům promlouvá.
Smutek a bezmoc
Herec se mohl jen těžko pohybovat a tak musel trávit své další dny v nemocničním prostředí, které nesnášel příliš dobře. I přes svůj těžký stav by se nejraději vrátil domů, ale lékařská péče a podpora byly nutné a propuštění z nemocnice nepřicházelo v úvahu. Herec se trápil a psychicky zjevně strádal, a to i přesto, že jej v nemocnici navštěvovala jeho žena i přátelé. Nic nepomáhalo.
Osudový infarkt
Kdyby toho všeho ještě nebylo málo, jakmile se začalo zdát, že by se mohl pomaloučku vracet do trochu samostatnějšího života a později by se snad dalo uvažovat i o cestě domů, stihla jej další rána. Tentokrát šlo o závažný infarkt, který si vyžádal operaci a zavedení nového kardiostimulátoru. Ukázalo se, že jinde než v nemocnici již být nemůže. Proto byl nešťastný herec převezen do motolské léčebny dlouhodobě nemocných, kde strávil celý zbytek svého života.
Rozloučení na scéně?
Svým zdravotním problémům Martin Růžek podlehl po devatenácti měsících, v prosinci roku 1995. Kdo by ale čekal, že mu jeho dlouhodobá domovská scéna, tedy Národní divadlo, zařídí pohřeb, jaký si takový herec bezesporu zaslouží, byl by na velikém omylu. Vedení divadla rodině nabídlo k poslednímu rozloučení nikoliv jeviště, jak to bývá běžné, ale jen foyer divadla. Proč? To tehdy jeho rodině nikdo přesně nevysvětlil.
Poslední rozloučení nakonec proběhlo raději ve Strašnicích a podle vyjádření hercova adoptivního syna se vše i tak odehrálo ve velké úctě a důstojně. Přesto dodnes zůstává otázkou, jaké nevyřčené důvody k takovému rozhodnutí ředitelství divadla vedly.
Zdroj: Wikipedie, ČSFD, Česká televize, zeny.iprima.cz
KAM DÁL: Hořký konec herce Jiřího Zahajského: Na smrt čekal dlouhé tři týdny. Trápila ho neodpuštěná zrada?
