Velký rozhovor s Tomášem Papršteinem: Sexuálně mě zneužíval učitel, skoro nikdo mi nevěřil. Dostal jen podmínku, dnes učí mládež dál
Na sociálních sítích momentálně rezonuje příběh mladého muže, dnes již manžela a milujícího otce, který se nebál říct ho veřejně. Slovy Tomáše: "Jsem Tomáš Paprštein a v dětství jsem prožil dlouhodobé sexuální zneužívání mým třídním učitelem na základní škole, vedoucím turistického oddílu a nejlepším kamarádem v jedné osobě. O svých zážitcích jsem se rozhodl veřejně promluvit, protože svým příběhem chci pomáhat." Kde v sobě našel sílu vystoupit veřejně a co je jeho záměrem? O tom i mnohém dalším jsme si s Tomášem povídali ve velmi upřímném rozhovoru.
V šesté třídě začal Tomáš chodit do turistického oddílu, který vedl jeho třídní učitel ze základní školy Matěj (přezdívka učitele z oddílu), kterého znal od svých čtyř let z dětských táborů. I ty totiž vedl on. Oddíl pro Tomáše hodně znamenal, zejména v období, kdy ztratil matku. S Matějem se sblížili a stali se z nich nejlepší kamarádi.
Tomáš měl Matěje rád, a že se jedná o skutečný problém, pochopil až později. Tehdy se cítil sám, žil pro oddíl a pro Matěje, kterému se se vším svěřoval a byl jeho vzorem. "Během mého dospívání jsem se trápil nad otázkou, proč mi Matěj, můj nejlepší kamarád, zakazuje chodit s dívkou z oddílu, do které jsem se zamiloval. Svěřil jsem se až na střední škole své tehdejší třídní učitelce," říká Tomáš. Poté se rozběhlo policejní vyšetřování, které skončilo soudem.
Rozhovor s Tomášem Papršteinem
Tomáši, jak začalo vaše sdílení na sociálních sítích?
Ono to sdílení na sociálních sítích není začátek. Vše odstartoval podcast Ve stínu: Nejlepší kamarád, který vytvořili Jiří Kubík a Braňo Pažitka ze Seznam Zpráv. V podcastu je provedena rekonstrukce celého mého případu, včetně vyjádření dalších aktérů. Podcast je pro posluchače unikátní v tom ohledu, že si každý může udělat svůj názor.
Co je vaším cílem teď, pomáhat těm, kteří si zažili to stejné? Vytvořit komunitu?
Mým cílem je pomáhat. Ještě víc ve společnosti otevřít tohle téma. A ano, cílem mých kroků je vytvoření určité komunity. Jak komunity obětí těchto činů, tak jakési sdružení odborníků, kdy společně budeme šířit tuto důležitou osvětu.
Co vnímáte jako největší problém v problematice sexuálního zneužívání?
Je to stále tabu téma. Ve společnosti se o tom sice již mluví, ale dle mého názoru stále málo. Ve školách nemáme pedagogy, kteří by v těchto zásadních problémech byli vzděláváni, vedeni, školeni.
Ale asi tím nejzásadnějším problémem je i to, že oběti se bojí promluvit. Bojí se, že jim nikdo neuvěří, že budou samy. Obětí je strašně moc. Jen málokdo se s tím svěří. Zároveň za to, že těch obětí je tolik, může i náš systém, nízké tresty za tyto činy, žádný státem řízený kodex a tak dále.
Existuje u nás z vašeho pohledu dostatek odborníků, kteří se této tematice věnují?
Ne. Podle mě jich je málo. Myslím si, že by takový odborník měl být v každé škole nebo minimálně v každém městě. Také proto, aby ty oběti věděly, za kým se svým problémem mohou přijít, a to klidně i anonymně.
Na svém webu říkáte, že cítíte morální povinnost o svém příběhu mluvit. Měl jste to tak vždy, nebo jste k tomu postupem času došel?
Myslím, že jsem k tomu došel postupně. Ale od prvních chvil, kdy jsem si ten problém začal uvědomovat, jsem věděl, že svým prožitkem jednou chci určitě pomáhat, jak konkrétně, to jsem ještě nevěděl. Svou knihu jsem v podstatě začal psát už v době, kdy se vše dělo. Byly to poznámky, deníček.
Jak se z vás stal člověk, který se nebojí mluvit o tom, co prožil?
Asi nejvíce mi pomohl příběh Jiřiny Kočí a i ona sama, což je příběh zachycený v předchozí sérii podcastu Ve stínu celibátu. Ona o svém prožitku také otevřeně promluvila a to mi dodalo tu správnou dávku odvahy. Pak samozřejmě moje terapie. Ženou mě dopředu báječní lidé v mém okolí. A v neposlední řadě jsem se pro to musel rozhodnout, že to musím a chci ustát. Chci svým příběhem pomáhat a k tomu sílu potřebujete.
Je u nás sexuální zneužívání stále tabu? Bojí se oběti promluvit?
Ano. Oběti se stydí, bojí se. A když by třeba chtěly svoje trauma a zážitky řešit, tak neví jak. Neví, na koho se obrátit. Většinou nenapíšou ani anonymně nějaké organizaci, protože neví, komu konkrétně píšou, kdo se jim ozve. Sdílet tohle téma je hrozně těžké. Ta oběť na to musí být připravena.
Dnes už jste také otcem. Máte radu, jak s dětmi komunikovat otevřeně o této problematice, aby ji dovedly včas rozpoznat? Aby věděly, že to, co se může dít, není v pořádku, aby znaly své hranice?
Nejdůležitější je komunikovat, a to jakkoliv. Každé dítě potřebuje cítit podporu, bezpečí a důvěru. Důležité je se svými dětmi, ale nejen s nimi, otevřeně o těchto tématech mluvit. Dítě by mělo být vedeno a učeno již od úzkého věku, co je normální a co ne. Kdo se může dotýkat jeho těla, kdy a jak, za jakých okolností... Co je v pořádku a co už ne. Doporučuji novou knihu od sdružení Konsent, která se touhle problematikou právě zabývá.
Učitel, který vás sexuálně zneužíval, dostal jen podmínku a dnes už znovu mládež učí. Ozval se vám od chvíle, co jste vystoupil na veřejnost s vaším příběhem? Měl jste někdy chuť zveřejnit jeho pravé jméno?
Přímo se neozval, ale začal na mě znovu útočit, špinit mou osobu i moji rodinu. Mým záměrem nebylo Matěje uveřejnit, ani v podstatě nijak poukázat, že se jedná o něj. I proto jsem ho všude na svých webových stránkách zakryl. Snažil jsem se skrýt jeho identitu. Jenže on na sebe po podcastu začal upozorňovat sám, a tím svou identitu sám odhalil. Já bych vše udělal stejně, kdyby se jednalo o jakéhokoliv jiného člověka.
Když jste se jako dítě odhodlal za sebe bojovat, nikdo vám nevěřil. Kdy se to zlomilo? Kdy lidé začali rozumět vašemu příběhu?
Myslím, že většina lidí v této republice začala mému příběhu rozumět až ve chvíli, kdy slyšeli ten podcast. Odpovídá tomu i to, že mi chodí obrovské množství reakcí, zpráv, e-mailů, komentářů a z 99,5 % jsou to skutečně podpůrné, povzbuzující zprávy. Nechci to přehánět, ale těch reakcí je určitě už přes tisíc. Dost jich také zveřejňuji na svém webu www.paprstein.cz a také na svých sociálních sítích, kde také sdílím další příběhy dalších obětí, kteří mi píšou ty jejich příběhy.
Když jste vyšel na veřejnost se svým příběhem, byl někdo z vašich blízkých, kdo s takovou otevřeností nesouhlasil? Nebo někdo, kdo vám to rozmlouval?
NE. Zároveň mě to i trochu překvapilo. Cítil jsem úplně od všech z mého okolí, rodiny i blízkých přátel absolutní podporu od prvního okamžiku, kdy jsem zmínil, že se svým příběhem půjdu ven. Samozřejmě byly nějaké dotazy, ale když jsem všem vysvětlil můj jasný záměr, všichni to hned pochopili.
Lidé si váš příběh mohou poslechnout v podcastové sérii, napsal jste také knihu. Kdy bude možné si ji koupit?
Kniha má ještě svůj čas. Vydat mou knihu projevilo zájem jedno velké ještě samostatné české nakladatelství. Věřím ale, že to bude brzo. Je to totiž další kanál pomoci. V knize vše totiž vše rozebírám do detailů, součástí budou i odborné vhledy apod. Zároveň ještě v knize určitě chci otisknout to: teď a tady. Před podcastem a po něm. Ale to si myslím, že už vyjde na druhý díl knihy!
Výzva ke spolupráci
Tomáš požádal Čtidoma.cz o zveřejnění výzvy ke spolupráci z řad dobrovolníků. Jeho inciativa na sociálních sítích získává rychle pozornost a on chce pomáhat dál. "Budu rád za jakoukoliv pomoc a také hledám podporu a pomoc z řad odborníků, terapeutů, psychiatrů, sexuologů, pedagogů či odborníků na sociální sítě. Pokud s vámi tato osvěta rezonuje a chcete být součástí něčeho smysluplného, napište mi," říká Tomáš.
Tomášův web: www.paprstein.cz
Instagram: @tomaspaprstein
E-mail: tomas@paprstein.cz
KAM DÁL: Ženy musí stále bojovat proti stereotypům, říká závodnice Tatiana Calderón. Promluvila o strachu i stále nesplněných snech.
