Zakokrhal a zemřel: Strýček Jedlička byl fenoménem své doby. Děti děsil a bavil zároveň, kolegové ho odsuzovali
Kokrhal, chrochtal, „mluvil“ za Adélu, která ještě nevečeřela. Strýček Jedlička, o němž jen málokdo vůbec tuší, že se jmenoval Antonín, byl zvláštní osobností. Část dětí ho milovala, další se ho bála. Není divu, na svých vystoupeních od malých diváků vyžadoval naprostou disciplínu a neodvážným nebo neposlušným dětem dokázal rázně vyčinit. S režimem ale vycházel v dobrém a soudruzi mu to opláceli měrou vrchovatou. Dokonce směl rozhodovat o osudu jiných umělců.
Také patříte k těm, kteří pamatují vystoupení strýčka Jedličky? Pokud ano, jistě patříte do skupiny lidí, kteří již mají na svém kontě nějaké ty životní zkušenosti. A upřímně řečeno, kdo měl možnost prožít některé z představení tohoto herce na vlastní kůži, měl dvě možnosti: buď jej strýčkovo vystoupení uchvátilo, nebo domů odcházel s pocuchanými dětskými nervy. Antonín Jedlička děti bavil a děsil zároveň. Jak je možné, že měl se svým přístupem k malým divákům takový úspěch?
Trauma pro dětskou dušičku
Očití svědci jeho vystoupení vzpomínají na leckdy smutné momenty, kdy si pozval na jeviště dítě, které bylo ostýchavější nebo naopak méně ovladatelné, než si představoval. Takový diváček si pak mohl projít doslova dětským peklem, když se mu před celým publikem dostalo nepěkných komentářů a vyčinění, za které by se nemusel stydět lecjaký hrubián. Nejednou se stalo, že se takové dítě na jevišti z vyděšení pomočilo, což muselo být trauma na hodně dlouho. Strýček Jedlička ale přesto dál objížděl divadla a kulturáky nejen v naší republice, ale i v zahraničí. A za svoje výkony si brzy vysloužil dost peněz třeba na první mercedes (žlutý), který jsme tady mohli vídat.
Nadaný zpěvák a imitátor neměl problém s režimem
K veřejnému vystupování měl Antonín Jedlička nakročeno už od dětství, kdy se díky svému hlasu a absolutnímu hudebnímu sluchu dostal do dětského Kühnova sboru. Téměř okamžitě se vyšvihl na post sólisty, zpíval i v dětských operách, takže měl o první úspěchy postaráno. Hudební sluch mu potom – spolu s dokonalými hlasivkami – zajistil i kariéru v dospělém životě, i když jeho umění ostatní kolegové většinou nebrali jako nic, čím by se oni sami chtěli chlubit. Jiří Sovák se o jeho bohatství dokonce vyjádřil v tom smyslu, že si peníze vychrochtal.
Nebyl to člověk vážných a hlubokých rolí, u většiny dětí měl ale úspěch, s tehdejším režimem neměl sebemenší problém, a tak nebylo co řešit. Kromě dětí ho prý obdivovaly také hlavně učitelky v mateřských školách a jedna z nich neváhala sednout s pletacími jehlicemi a vytvořit pro svůj idol vesty s motivem jedle, které on potom nosil na svoje vystoupení.
Dnes r. 1993 naposled zakokrhal Strýček (Antonín) Jedlička
— Jan Neubauer (@neubJan) August 28, 2020
Už v šesti ve Zlaté Kapličce role Skokánka v Lišce Bystroušce.
Tisíce zvuků v mnoha filmech a pořadech, např. děsné mlaskání Adély, co ještě nevečeřela.
O stovkách programů pro děti a malých rolí nemluvě.
P.Š.T! pic.twitter.com/TJrBD1cVGN
Sportoval špatně, ale rád – bez dětí
Pletené vesty a dětský obdiv byly hezké, ale strýček Jedlička toužil po jiném uznání. Podle vzpomínek jeho kolegů několikrát sám žádal o udělení titulu Zasloužilý umělec, který nakonec k šedesátinám opravdu dostal, stejně jako byl oceněn za přínos k propagaci sportu. Sám byl totiž vášnivým sportovcem, i když nijak dobrým. Rád hrál tenis, ale dívat se na to prý nedalo. Jeho přátelé si s ním ale vždy zahráli rádi, ačkoliv i na kurtu mu šlo pořád víc o komiku a improvizaci než o nějaké vysoké výkony. Prohru sice nesl velmi těžko, ale to mu nebránilo bavit své okolí nejrůznějšími skřeky a zvuky, jak byl zvyklý z jeviště. Známé je například jeho podání, které doprovázel kukáním, kokrhání po vítězném míči a podobně. Problémem bylo, že jeho chování na kurtu samozřejmě zajímalo přihlížející děti, a to jejich idol nesl těžce. Okřikoval je, a to dokonce ne vždy tak docela slušnými výrazy.
Konec na kurtu
Tenisový kurt se nakonec stal Antonínu Jedličkovi osudným. Stalo se to při jeho posledním zápase, kdy své spoluhráče znovu v dobré náladě bavil zvířecími zvuky. Když jej ale jeden z účastníků hry požádal, aby zakokrhal, měli přítomní pocit, že tohle už Antonín přece jen přehnal. Žádosti ochotně vyhověl a zakokrhal. Navíc ale okamžitě padl na zem a nezvedal se. Chvíli překvapení ale brzy vystřídala hrůza. Bylo zřejmé, že nejde o snahu pobavit přátele, ale o těžký zdravotní problém. Strýčku Jedličkovi už nebylo pomoci. Silný infarkt jej nečekaně a bez varování připravil o život. Bylo mu tehdy sedmdesát let.
Zdroj: csfd, rozhlas.plus, ceskatelevize, sporilov
KAM DÁL: Casanova jako intrikán evropského formátu zavedl hazard a zachránil francouzskou státní kasu. Dožil v Čechách.
