Ženy musí stále bojovat proti stereotypům, říká závodnice Tatiana Calderón. Promluvila o strachu i stále nesplněných snech

Historicky první a dosud jediná žena v seriálu formule 2, testovací pilotka týmu Alfa Romeo Racing v F1, první žena v šampionátu japonské super formule 1, vývojová jezdkyně Sauberu a další. Kolumbijská závodnice Tatiana Calderón má prvenství opravdu hodně.

Bez nadsázky se stala průkopnicí v motorsportu a částečně ženám tento svět mužů otevřela. Bylo to ale velmi složité. Teď se vrací do F2 v barvách českého týmu Charouz Racing System a i díky tomu nám poskytla exkluzivní rozhovor.

Narodila jste se do rodiny prodejce automobilů, byla tedy láska k automobilům ve vašem případě "povinností", cítila jste vůni benzinu odmalička?
Ano. Dokonce ještě před motokárou jsem měla motorku, moje touha po adrenalinu byla velká. Tatínek byl vždycky milovníkem motorsportu, ale nikdy neměl příležitost závodit. Tak mě a sestře alespoň kupoval autíčka na hraní. Jednoho dne mě sestra vzala do půjčovny motokár. A já se prostě zamilovala do rychlosti. No, a zde stojím po dvaceti letech s ještě větší touhou než předtím.

Chodila jste na vysokou školu, dalo se to zvládnout? Pokud se nepletu, kromě španělštiny hovoříte také německy a anglicky...
Univerzitu jsem nestudovala, protože závodění bylo pro mě na první místě. S tolik závody, testováním, simulátory, tréninkem a vůbec věcmi, které k tomu patří, abyste mohli podávat nejlepší výkony, nebylo studium možné. V té době ještě neexistovalo tolik možností k online výuce. Ale vzdělání je pro mě velmi důležité. Studovala jsem v Kolumbii ve švýcarské škole, proto mluvím kromě španělštiny a angličtiny také německy .

Prý hodně čtete. Jaké knihy?
Je to pravda. Například mám ráda technickou stránku sportu, takže jsem přečetla hodně "inženýrských" knih, abych sportu lépe porozuměla. A snažím se číst nebo poslouchat podcasty. Naštěstí dnes máme celou řadu nástrojů k tomu, abychom se mohli denně učit.

Kdy jste se rozhodla pro závodění? Šel vám i fotbal nebo tenis, zkoušela jste jízdu na koni...
Sport miluji. Musela jsem se rozhodnout mezi tenisem a závody, to jsou mé dvě vášně. Myslím, že rozhodla touha po adrenalinu, rychlosti a pocitu, že jsem v autě sama. Bylo mi devět let, když jsem toto rozhodnutí udělala. Měla jsem štěstí, že jsem si cestu zvolila tak brzy.

V devíti letech jste tedy začínala na motokárách, jak se na to dívali rodiče, nebáli se?
Táta byl nadšený, miluje motory, motorky a auta. Ale maminka se bála. Ze začátku to tak nebylo, ale jakmile viděla, jak mě závodění baví a naplňuje, podpořila mě a stala se mou fanynkou. O motorsportu ví dnes hodně.

Četl jsem, že vás inspirovali Ayrton Senna a Juan Pablo Montoya, proč právě tito dva?
Senna inspiroval více než generaci jezdců. Myslím, že jeho způsob, jak se dívat na věci a pracovat na sobě, byl prostě inspirující. Jeho touha vyhrávat a jeho vášeň pro tento sport byly prostě úžasné. Poslouchat jeho rozhovory je inspirativní. A Juan Pablo Montoya? Protože je Kolumbijec. Vstávali jsme velmi brzy, abychom sledovali všechny jeho závody. Všechno vyhrál a jednou mi dal velmi chytrou radu. Řekl: Když to dokázali oni, dokážete to i vy!

Žena ve sportu, kde dominují muži, jaké to bylo? Musela jste čelit vtípkům, narážkám, ale třeba i diskriminaci?
Přála bych si říct NE. Ale bohužel to bylo velmi těžké, protože jako ženy nejsme stejně důvěryhodné jako muži. Inženýři od vás vždy očekávají méně. Neočekávají, že máte nějaké technické znalosti. Takže obvykle nevěří vaší zpětné vazbě. Respekt si musíte získávat znovu a znovu na trati i mimo ni. Musíme bojovat proti stereotypům, nezačínáme na stejné úrovni jako muži. O ženě si, vědomě nebo nevědomě, lidé myslí, že nejste dobrá řidička.

Proč si myslíte, že to tak je?
Protože nám to společnost říká roky a svým způsobem máte pocit, že bojujete za to, aby se tyto stereotypy změnily. Přála bych si, aby všichni rodiče mohli vzít děvčata na motokáry a podpořit je ve všem, co chtějí v životě dělat. To samé, jako když chce být chlap baletkou, rozumíte? Proč musíme mít tyto stereotypy?

To my dva asi nerozsekneme. Nicméně ve vašem životopise je mnohokrát napsáno „je první ženou“...která závodila tam a tam. Jaké to je být průkopnicí? Dnes už je v motoristickém sportu více žen než v době vašich začátků. Chodí si k vám třeba ženy pro rady, inspirují se vámi?
Ano, a to je něco, co mi zároveň dává sílu, kterou potřebuji, abych pokračovala v boji za změnu v našem sportu. Chci vidět více dívek ve všech částech motoristického sportu. Jsem velmi hrdá, že mohu inspirovat další generaci dívek, opravdu mě to naplňuje.

Bála jste se někdy v kokpitu, je vůbec na takový pocit prostor? Nebo když přijde strach, tak jezdec v podstatě končí?
Ne, nikdy jsem takové pocity neměla. Baví mě závodit víc než cokoli jiného. Pokud se ty pocity někdy objeví, myslím, že to znamená, že je čas pověsit helmu na hřebík a hledat nové dobrodružství.

Teď budete jezdit seriál F2 v barvách Charouz Racing System, co to pro vás znamená?
Jsem opravdu vděčná týmu Charouz Racing System za tuto příležitost. Myslím, že je to opravdu dobrý tým a to znamená, že mám dobré vyhlídky. Doufejme, že z toho bude domluva nejen pro zbývající závody v této sezoně, ale pro celý příští ročník. Testovala jsem s týmem v roce 2018 a okamžitě jsem se v autě cítila dobře. Tým je složený z opravdu kvalitních odborníků a já s nimi chci uspět.

Do formule 2 se vracíte, jak moc se změnila od dob, kdy jste v ní závodila?
V mnoha ohledech. Auta mají jiná kola i pneumatiky. Fyzicky je to ještě náročnější, než když jsem závodila v roce 2019. Prostředí se také změnilo, zdá se, že je pro ženy o něco otevřenější, než tomu bylo tehdy. Takže jsem opravdu ráda, že jsme zpět, a děkuji lidem a společnosti, kteří mi to umožnili. Karol G je nejen skvělá umělkyně, jsem velkým fanouškem hudby. Ale je úžasné, jak se mě rozhodla podpořit. Naše cíle jsou velké. Potřebujeme změnit a otevřít příležitosti pro ženy ve sportu a v mnoha dalších odvětvích, kde stále dominují muži. Bez Karol G bych tu nebyla. Stejně jako bez Escudería Telmex a AVL RaceTech. Ti všichni mi umožnili návrat, neumím jim dostatečně poděkovat.

KAM DÁL: Plameny se podepsaly na jeho tváři a málem uhořel v přímém přenosu. Niki Lauda za několik dní zase závodil.