Absolutní buzerace, říká syn Danuše Nerudové o zákazu smartphonů na jeho gymnáziu

„Na našem gymnáziu zakázali telefony ve vyučování i o přestávkách, a to i maturitním ročníkům. Je to absolutní nesmysl, který ničemu a nikomu nepomůže. Absolutní buzerace,“ napsal si na profil na sociální síti X Filip Neruda, syn europoslankyně a neúspěšné kandidátky na prezidentskou funkci Danuše Nerudové. Vrací se tak k tématu, které poslední týdny hýbe českou veřejností. A nejen českou. 

Zákazy telefonů všude po Evropě

Plošné zákazy mobilních telefonů totiž ve svých zákonech přijímá stále více evropských zemí. Nejnověji v Irsku, kde místní ministryně školství podle tamního tisku prohlašuje, že je na čase přijmout „kulturu nepřijímání“ mobilních telefonů na školách druhého stupně, tedy tamních středních školách, jako zákon. Je to ukázka absolutní ignorace toho, že smartphony se staly součástí našeho života a musíme se s nimi naučit žít a pracovat nejen my dospělí, ale hlavně naše děti.

Učit se a nekoukat do mobilu

Skvěle to ilustrují i komentáře lidí právě pod příspěvkem Filipa Nerudy. „Osobně se zákazem souhlasím. Nevidím jediný relevantní důvod mít mobil ve škole při vyučování i o přestávce. Ve škole by měl být focus na školu, a ne na sociální sítě,“ píše studentovi jeden ze sledujících a přesně ilustruje představu mnoha Čechů, že na chytrém telefonu lze pouze hrát hry, projíždět sociální sítě a kyberšikanovat (ať už je to cokoliv) slabší. „Mít v telefonu poznámky nebo učební materiály mi často velmi usnadňuje učení. Proto považuji za naprostý nesmysl tento přístup zakazovat, a to zejména dospělým lidem,“ brání se Neruda. Jeho argumenty následně mnoho odpůrců smartphonů zlehčuje či zesměšňuje.

Zákaz problémy jen přidělává

Škola je jedním z míst, která by rozhodně neměla technologii zakazovat, ale ukazovat dětem její využití jak při učení, tak v pozdějším dospělém životě. Pokud jim totiž budeme na třeba osm hodin denně mobily brát jako věc, která znamená automatické zlo pro jejich rozvoj, pro spoustu osmnáctiletých už pak bude pozdě zjišťovat, jak smartphone použít k rozvoji pracovních dovedností, a ruku na srdce – opravdu tohle chceme učit až děti po maturitě či vyučení? A kde přesně? To jsou otázky, na které už nemá odpověď ani Jiří Čunek, zatvrzelý zastánce kovových skříní na telefony ve školách, který se k zákazu snaží donutit co nejvíce vzdělávacích ústavů.

Výsledek? Technicky negramotná generace

Česko šíleným způsobem bojuje s digitalizací kdečeho. Je jasné, že u mnohých systémů nejsou na vině počítačově negramotní úředníci, ale kdo se ještě nesetkal s úředníkem, policistou či třeba lékařem, který si s počítačem či nějakým elektronickým systémem nerozuměl? Právě podobné lidi budou s jistotou produkovat školy, jejichž studenti do osmnácti hráli na smartphonech a tabletech jen hry a najednou je budou muset používat k práci. Země, které něco podobného zavedou, si samy snižují IT gramotnost svého obyvatelstva. O větší náchylnosti k podvodům a kyberzločinům nemluvě.

Nejnovější výzkumy tvrdí opak

Zastánci zákazů se často a rádi odvolávají na různé studie. Ani ty se ale neshodnou a třeba závěry vědců z Masarykovy univerzity vnášejí do problematiky mládeže a smartphonů úplně nové světlo. „Záleží také na konkrétní aktivitě, kterou adolescenti s technologiemi provádějí. Není možné mluvit obecně o ‚vlivu mobilů nebo technologií‘, protože každá aktivita může mít jiné dopady. Digitální technologie tedy nejsou dobré ani špatné, záleží, jak se používají,“ konstatuje šéf výzkumného týmu z Brna a varuje, že bychom se měli rozhodně vyhnout zjednodušením, morální panice a unáhleným závěrům.

Jak si ale udržet zdravý přístup, když většina národa vidí v chytrých telefonech u dětí obrovské zlo, ačkoliv je tihle lidé denně používají a potřebují? Jak udržet naše školy bez nesmyslných zákazů, když je další evropské země zavádějí do svých zákonů? Filip Neruda může být ještě rád, že už je v maturitním ročníku, protože v tomto ohledu budoucnost rozhodně růžová není.