Babišova kampaň je jako bramboračka. Ze shnilých brambor, ohřátých ve smrdutém vývaru

Česko se dostalo na rozhraní, z něhož nemá šanci vyjít jako vítěz. Nečekaně mnoho lidí, téměř celých 35 % voličů, přišlo v prvním kole prezidentské volby podpořit Andreje Babiše. Muže, který do politiky nevstoupil proto, aby Čechům pomáhal, jak rád a často říká, a dokonce to píše na billboardy ke svému portrétu. Ale proto, aby pomohl především sobě, svému egu a také vlastním byznysovým zájmům. Během deseti let ve vrcholné politice se mu to zadařilo. Byl již ministrem financí, premiérem a nyní už téměř sahá po funkci prezidenta.

Babišova voličská základna je rozmanitá. Věří mu bohatí, vzdělaní i odborníci ve svých profesích, podporují jej nezaměstnaní, nízkopříjmoví i ti, kteří mu závidí jeho beztrestnost a je pro ně vzorem v amorálnosti a zároveň omluvenkou pro jejich osobní selhání. Pro mnoho žen je charismatickým idolem a vůbec nedokážeme odhadnout, kolik se jich objednalo na odbarvení na platinu poté, co na tiskovce upozornil, že je na blondýny.

Specialista na úvěry a dotace

Daří se mu i v byznysu, který tedy momentálně není jeho a má ho komplet zaparkovaný v kanceláři své blond manželky Moniky. Jak uvedl například Reportér Magazín v roce 2019, zisk holdingu od roku 2010 sice kontinuálně klesá, ovšem k roku 2018 navýšil téměř čtyřnásobně úvěry a odčerpal čtyřiapůlkrát více dotací z rozpočtu i z EU. Jeho byznys je tak podle letmého pohledu na tabulky z výročních zpráv Agrofertu založený především na půjčkách a i neekonomovi či neúčetnímu je jasné, že bez těchto finančních injekcí by podnik nepřežil ani rok 2011. Jenomže kdo to kdy spočítá a rozklíčuje, aby Babiše usvědčil ze lži, že je skvělým a příkladným byznysmenem?

Čert vem Babišovy miliony a miliardy, to neštěstí pro český národ se skrývá jinde. Ačkoli jsou jeho výstupy většině spíš k smíchu, má jeho rétorický přednes nějaké speciální kouzlo, kterým dokáže snadno omámit. Ne všechny, ale ty, které potřebuje k tomu, aby mohl Česko stále více rozdělovat na dva tábory. Vždyť stačilo, aby ve svém projevu na tiskovce po sečtení hlasů prvního kola prezidentské volby řekl, že on chce mír, zatímco jeho oponent voják Petr Pavel válku. Z matek se v ten moment staly vystrašené bytosti, které nechtějí poslat své pětileté syny ani osmdesátileté otce do války při mobilizaci, kterou zajisté bojechtivý generál okamžitě vyhlásí. Jejich paniku dorazily billboardy v Baštově stylu, kterými oblepilo hnutí ANO celé Česko.

Čeští vlastenci volí Slováka

Babišova kampaň se proměnila v nechutnou bramboračku, do níž soudem uznaný agent StB sesypal tolik zloby, lží a polopravd, že by se v té hmotě ztratil i šéfkuchař Pohlreich. Natož pak vyděšený Čecháček s poslední dvackou na uzeninu z Kostelce, kterou mu chce Fiala sebrat na daních. Straší se mobilizací a zatažením do války, bez ohledu na to, že nic takového nemůže nikdo v pozici českého prezidenta rozhodnout.

Z domácností, které mají hluboko do kapsy anebo daleko ke vzdělanosti, se staly bašty “Slovákova“ tažení na Pražský hrad. Bez ohledu na to, že v ten samý moment tito stejní Češi sdílí na sociálních sítích apely na vlastenectví a boj za svou zem. Jakoby jim snad chtěl právě generál, rodák z Plané, nechat zplundrovat vsi a města ruskými vojsky, zaprodat Prahu Putinovi a vyměnit horu Říp za plynovod z Kremlu. Že by opravdu dokázal armádní generál ve výslužbě a bývalý předseda vojenského výboru NATO Petr Pavel tak dobře skrývat své úmysly, aby o nich neměl ponětí jediný člověk z tajných služeb nebo aspoň jeden člen jeho týmu, kterého by takový scénář pro Česko právem vyděsil? Vážně je tomu někdo ochoten uvěřit jen proto, že byl Pavel před rokem 1989 také členem KSČ a studoval v kurzu na rozvědčíka?

Není to celé jen o strachu? O strachu, že by se Andrej Babiš, samozvaný zachránce českých lidí před Fialovo vládou a diktátem EU, musel po neúspěchu stáhnout do poslanecké lavice a zmohl by se maximálně na chrlení nekonečně dlouhých nesourodých vět během obstrukcí ve Sněmovně.

Kdo nepřijde volit, rozhodne

Svědomí českého národa prochází obrovskou zkouškou. Dva miliony voličů ji ustojí s vírou, že je dobré mít v době mírové nestability v Evropě jako hlavu státu charismatického muže se zkušeností velet, dva miliony lidí se určitě postaví za myšlenku, že je lepší mít za prezidenta člověka, který jim slíbil halu Martiny Sáblíkové, Apple Store na Staromáku, zasekl do státní kasy deficit 420 miliard a zemřelo za jeho vlády přes 48 tisíc lidí na covid. A pak tu žije také několik set tisíc lidí, kteří si nejsou jisti tím, že má Pražskému hradu šéfovat bývalý komunista. Kam se v druhém kole přikloní a přijdou vůbec k urnám převzít zodpovědnost za dění ve své zemi? O ty jde ve zbývajícím čase před druhým kolem prezidentské volby nejvíc.

Je alarmující i smutné, že se Česko od roku 1989 neposunulo v obsazování funkcí dál, než že se v další přímé prezidentské volbě o prezidentský post setkávají dva bývalí komunisté. A je pochopitelné, že to mnoha lidem leží v žaludku a chtějí se proti tomu vymezit. Je ovšem neúčast u urny zrovna tou správnou manifestací nespokojenosti? Když je ve hře budoucí směřování Česka nejen v zahraniční politice, ale také v postoji k válce na Ukrajině, potažmo příklonu k Rusku a jeho podporovatelům, anebo udržení kormidla směrem k EU a našim spojencům v NATO?

Andrej Babiš udělá vše pro to, aby váhajícím a naštvaným lidem cestu do volební místnosti znechutil. Co může udělat Petr Pavel, aby tyto voliče přetáhnul na svou stranu a dostal jejich hlas? Snad jen zapojit své již nesoutěžící spolukandidáty a vložit v ně důvěru, že své dosavadní voliče dokáží přesvědčit, že právě on je pro Česko zárukou lepší budoucnosti než Andrej Babiš. S Danuší Nerudovou už se mu podařilo vymyslet zřejmě dobrou strategii, své služby nabídnul i senátor Pavel Fischer. Bude to stačit? 

Výsledek prezidentské volby národ nestmelí

Ať volba nakonec dopadne tak či onak, zůstane Česko rozdělené na dva nesmiřitelní tábory. Budou víceméně stejně velké a budou se stále přít o to, co je pravda a co lež, kde leží hranice dezinformací, čekají je hádky o nepopulární kroky Fialovy vlády i o tolik diskutovanou míru pomoci českým lidem v těžké době. Příkopy zůstanou rozkopané, rodiny rozhádané.

A lepší atmosféra ve společnosti nás jen tak nečeká. Češi nebyli na populismus nejhrubšího zrna s nástupem Andreje Babiše vůbec připraveni, stejně tak na politický marketing, kterému mnozí až obdivně a bezmyšlenkovitě podléhají. Nechají se utáhnout i na vařené nudli, a jestli se opět poline až do velké Rusi, rozhodne nejen brutální síla východní dezinformační propagandy, ale i neochota občanů přijmout fakt, že Česko prozatím na víc než souboj dvou exkomunistů o Pražský hrad nemá.

Zdroj: Reportér magazín, SeznamZprávy.cz

KAM DÁL: Putin je problém, ne Rusko. Jak naložit s válečným zločincem vysvětluje česká europoslankyně.