Barrandov – kolébka filmů, postavená bratry Havlovými
Svatyni české kinematografie nalezneme v Praze na Barandově. Jmenuje se tak čtvrť na jihu Hlubočep. Mnozí asi budou vědět, že za její výstavbu byl „zodpovědný“ ve20tých letech minulého století otec Václava Havla, stejného jména jako náš bývalý prezident. Ten na projektu pracoval s bratrem Milošem a inicioval změnu názvu z původního všedního Habrová na exkluzivnější označení, jež zvolil podle Joachima Barranda, francouzského vědce, který zde v 19. století zkoumal prehistorické nálezy živočichů silurských moří. Nicméně Barrandov je v současnosti nejvíce známý jako místo filmových ateliérů.
Natáčení započala vraždou
Během výstavby moderní čtvrti Václav a Miloš Havlovi pamatovali na vlastní podnikání a umístili sem sídlo svých distribučních společností A-B, k nimž prozíravě připojili rovněž filmové ateliéry, které byly v té době na velmi vysoké technické i organizační úrovni. Udivuje nás mimo jiné také rychlost realizace náročného projektu. Udivuje nás mimo jiné také rychlost realizace náročného projektu. Za pouhých 14 měsíců od začátku výstavbu v roce 1931 začalo natáčení prvního filmu – Vražda v Ostrovní ulici (25. leden 1933).
Svastika nad Barrandovem
Ateliéry Havlových představovaly významnou kulturní instituci a navíc poměrně mocný nástroj tvorby veřejného mínění v době, která neznala televizi. To si bohužel velmi rychle uvědomily rovněž špičky nacistů. Podobně jako v mnohých osudových okamžicích českého národa se do tohoto díla pustili čeští představitelé fašistického hnutí. Hlavní roli tehdy sehrál generál Gajda, jenž vyslal nepříliš významného pracovníka filmového průmyslu, asistenta režie Josefa Krause, aby odstranil z funkce ředitele Lavoslava Reichla, přičemž další rázné kroky měly být namířeny proti všem židovským zaměstnancům. Kraus se naštěstí projevil i v této „revoluční“ úloze jako neschopný člověk a puč se mu nezdařil. Stejně neúspěšné byly další kroky organizované přes Národní obec fašistickou, jež měl realizovat Zdeněk Zástěra spolu s režisérem Bínovcem a producentem Bromem. Jimi ohlášená „arizace“ na shromáždění všech zaměstnanců „neprošla“, dokonce se podařilo všechny tyto výtečníky vykázat z ateliérů na základě telefonátu Miloše Havla, jenž v tu dobu nebyl v Praze. Nicméně o rok později došlo k vynucenému odprodeji akcií ve společnosti Němcům, kteří ji pak přejmenovali na „Prag-film, Aktiengesellschaft“. Naštěstí se alespoň podařilo zachovat natáčení nejenom německých, ale i českých filmů, jimž vedle komedií a jednoduchých děl vévodily historické náměty.
Přišla další totalita
Po válce byly ateliéry zestátněny v rámci Benešova dekretu o zestátnění československého filmu. Od této doby patřily do podniku Československý státní film. Jeho rozvojijistě nedodala série čistek, která byla na jednu stranu nutná, na stranu druhou však spolu s kolaboranty vyhnala z ateliérů i mnoho „fachmanů“, s nimiž si takto vyřídila své účty konkurence. Nicméně je třeba poznamenat, že světový punc našeho filmového umění se přece jenom nevytratil a ani barrandovská studia příliš nezaostala za technickým pokrokem, který panoval ve světě tohoto svébytného umění. Došlo k výstavbě filmových laboratoří, trikového, dabingového a efektového studia. Byla vybudována i vodní nádrž, která umožňovala natáčet záběry pod vodou.
Barrandov si udržuje investory
Na závěr tohoto „okénka“ do minulosti naší továrny na sny je třeba konstatovat, že tato instituce stále žije a věnuje se tomu, k čemu sloužila od počátku, tedy natáčení českých, ale i zahraničních filmových děl, která mají stále co říci divákům. Naštěstí překonala problémy, které měla brzy po změně režimu a vzchopila se za pomoci investorů i soukromých televizních studií (NOVA, TV Barrandov), jež zde nalezla svá sídla, respektive z těchto prostor vysílá. Věříme, že dojde k dalšímu rozvoji této zajímavé instituce...
