Bělobrádek pošlapal křesťanské hodnoty. Výrokem o chcípnutí psa jde i proti papežovi
Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek má zvláštní talent, jak od strany odehnat i ty nejskalnější voliče. To je, zejména před volbami, cesta do horoucích pekel. Hnutí STAN si musí mnout ruce a skákat radostí do vzduchu, že se zbavilo šíleného koaličního partnera. Křesťanští demokraté se díky svému bossovi obrací spíš ke středověku, kdy stoupenci víry dělali nejrůznější pitomosti, než aby směle hleděli vstříc poslanecké sněmovně.
Není to tak dávno, co Pavel Bělobrádek doporučil matkám samoživitelkám, "aby si našly jiného chlapa". I když se za to později omluvil, logicky vzbudil vlnu nevole. Tohle totiž nečekáte ani od totální politického sebevraha, natož od člověka, který je vicepremiérem vlády a navíc má vyznávat křesťanské hodnoty.
Co si ten pán dal?
Teď opět zaperlil, když svým duchovním ovečkám, a zejména pak voličům, vzkázal, že jejich pes neumírá, ale chcípá. Velmi živě si asi představíme situaci, kdy nebohá stařenka roní slzy nad smrtí svého milovaného psa, který byl dost možná poslední blízkou bytostí v jejím životě, když tu k ní přijde předseda KDU-ČSL. Místo útěchy jí suše řekne, že pes chcípnul a nemá smysl mu připisovat žádné lidské vlastnosti, protože je to zkrátka jen zvíře.
"Neumřel. Umírají pouze lidé. Zvířata uhynou, pojdou, chcípnou (u nich to nemá vulgární podtext), padnou, zhasnou, jsou zabita, poražena... Dávat zvířatům lidské vlastnosti a používat u nich lidské výrazy (umírat, jídlo, jíst, kakat atd.) je modernistické, levicové a liberální a hodí se k městské eko-etno-bio vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní (lunty) a pijící čaje z misky," napsal Pavel Bělobrádek pod facebookový status Lucie Sulovské, kde si psala o smrti svého Alfa.
Těžko říct, co vicepremiér v té době prováděl. Jestli experimentoval s houbičkami, četl si nějaké moudro Andreje Babiše a vzteky nevěděl, co dělá, nebo si prostě jen jako vystudovaný veterinář potřeboval ulevit a ukázat, že je odborně na výši.
Ano, on samozřejmě napsal pravdu. Zvíře opravdu chcípne. Jenomže právě od předsedy této strany by člověk očekával trochu pochopení. Ne posměvačné vnucování domněnek o tom, že zvíře nemá duši. Snad si pan Bělobrádek nedává nebohé psíky k nedělnímu obědu, když je to pro něj nějaký kus masa.
Kopnout do truchlícího je hnus
"Myslím, že jsem se vyhnula všem etickým a náboženským kontextům, které by mohly někoho urazit. Jsem věřící, takže psa na roveň člověka nestavím a ani si s ním nesaturuju rodinné vztahy. Jen s námi žil, dlouhá léta, vlastně oba naši pejsci. Vyrostla jsem při nich. Jinak máme králíky i slepice, jsem vesnická holka. Ale pes u nás vždy umíral, vlastně cokoliv, co mělo jméno. Vůbec jsem nečekala, že z toho statusu cokoliv bude - a ne, opravdu z toho nemám radost," vyjádřila se sama Sulovská.
Je to celé podivné. Pavel Bělobrádek sice není žádným představitelem křesťanských hodnot, které by měl někdo následovat. Nikdy nebyl, ani nebude, naštěstí. Ale kdyby alespoň poslouchal svého "nadřízeného" papeže Františka, tak by se dozvěděl, že podle něj je nebe otevřeno všem božím tvorům. A, pane Bělobrádku, tím nemyslel NIKOHO jiného než psa.
Možná to chce příště zapojit více mozkových buněk, než se něco vypustí do světa. Bělobrádek je přeci jen člověk a tomu by slušelo projevit trošku citu bližnímu, kterému zemře milovaný partner, pes nebo třeba rybička. Bez ohledu na to, jak velkou pravdu v tu chvíli můžete mít. Nemluvě o tom, že křesťanské hodnoty svým výrokem značně pošlapal. Kopnout do někoho, kdo truchlí...to je teda něco!
