Bombové atentáty v Madridu v roce 2004 změnily jak španělskou metropoli, tak i celou Evropu

Podíváte-li se do turistického průvodce Madridem, tak v něm jako zajímavost najdete také secesní budovu nádraží Atocha z roku 1851 s tropickou a subtropickou vegetací s živými želvičkami. Ráno 11. března 2004 v půl osmé se tu však odehrálo krvavé drama se 191 mrtvými a 2 057 zraněnými, když tu vybuchly nastražené bomby.

Proč právě tady? Na nádraží Atocha se totiž sbíhají tratě z celého okolí španělské metropole a prakticky po celý den tu bývá velmi živo. Šance, že pumové atentáty splní svůj účel - vyvolají co největší paniku a usmrtí co nejvíce lidí - byly tedy veliké.

Důsledky bombových útoků

Celkem bylo použito 13 bomb ukrytých v nenápadných sportovních taškách, jež atentátníci zanechali v různých vlacích směřujících k nádraží. Přímo ve stanici Atocha tři bomby zabily 29 lidí, ve stanici El Pozo zabily dvě bomby 67 lidí, 4 bomby mají na svědomí životy 64 lidí v Téllez a jedna bomba 17 lidí ve stanici Santa Eugenia. Naštěstí 3 bomby selhaly a byly rozebrány týmem policejních pyrotechniků. Jinak by následky atentátů byly ještě daleko horší. Velké množství lidí však utrpělo zranění.

Přímo na nádraží Atocha byla zřízena provizorní ošetřovna a nemocnice vyzvala občany Madridu, aby šli darovat krev, které bylo potřeba k ošetření zraněných. Všude zavládla panika, zděšení a beznaděj. Příliš mnoho nevinných lidí zaplatilo svým životem.

Vyšetřování přineslo překvapení

Původně se španělská policie přikláněla k názoru, že za bombovými útoky na vlaky stojí separatistická organizace ETA, jež usilovala o nezávislost Baskicka. Ta však před tím, než se uchýlí k útoku, vždy předem varuje. Což se v případě útoků na nádraží Atocha nestalo. Protože k atentátům došlo asi tři dny před španělskými parlamentními volbami, bylo více než jasné, že mají politické pozadí. Důvodem útoku mohla být i účast Španělska ve válce v Iráku.

Jak už to tak někdy bývá, náhoda pomohla tomu, že byli pachatelé útoku dopadeni. Na jejich stopu přivedl policii mobil, jenž byl použitý jako jednoduchý časovač. Bylo zjištěno, že patřil k sérii 20 mobilů, které byly zakoupeny jedním člověkem v obchodě s elektronikou. Navíc byli teroristé natolik neopatrní, že dokonce s těmito mobily i telefonovali. Sledování volaných čísel přivedlo policii i ke španělskému horníkovi, který pachatelům prodal trhavinu - dynamit, a také k islamistické skupině, jež měla atentáty na svědomí. Ta se skrývala v jednom bytě. Když extremisté zjistili, že jsou obklíčeni policií, použili opět bomby - tentokrát ale odpálili sami sebe při sebevražedném výbuchu.

Spravedlivý trest nenechal na sebe dlouho čekat

Soud s 28 obviněnými včetně španělského horníka, který atentátníkům prodal trhavinu, proběhl v roce 2007. Sedm obžalovaných však uniklo trestu pro nedostatek důkazů. Zbylých 21 bylo shledáno vinnými, přičemž si vyslechlo rozsudky, někteří dokonce s rekordní výší trestu odnětí svobody až na 40 000 let. Podle platných španělských zákonů však ve vězení mohou strávit maximálně 40 let. Tento fakt tenkrát velmi pobouřil španělskou veřejnost, kvůli čemuž soudní jednání doprovázela přísná bezpečnostní opatření.

Změnily něco bombové útoky v Madridu?

Pravdou je, že atentáty na madridské vlaky v březnu 2004 byly prvním útokem islamistů na území Evropské unie po září 2001. Po vlastní zkušenosti s teroristy Evropská unie zcela přehodnotila priority týkající se její bezpečnosti.

Je totiž zřejmé, že se právě oním madridským březnovým útokem změnilo Evropanům vnímání vlastní bezpečnosti a pohled na terorismus jako takový. Dosud se útoky islámských extremistů odehrávaly výlučně za hranicemi EU. Od roku 2004 se jevilo jako více než jasné, že se celá Evropa musí připravit na to, že ani ona nebude bombových útoků ušetřena a je jen otázka času, kde atentátníci z řad islamistů opět zaútočí.

Atentát na Masaryka: Jak byl tatíček národa blízko smrti