Černobyl má vliv na růst hub i po 33 letech. V lesích rostou ve velkém

Nejvyšší obsah cesia-137 naměřili pracovníci německého úřadu pro ochranu před zářením ve čtyřech druzích jedlých hub: hřibu hnědém, lišáku zprohýbaném a šťavnatkách slonovinové a terčovité.

Nejpostiženější jsou přitom lesní oblasti, nad kterými se na počátku května 1986 - krátce po havárii v Černobylu - vyskytly silné bouřky. Jednou z nich je i část německé strany Šumavy, a to jižně od Železné Rudy. Vyšší koncentrace v houbách než jinde naměřili vědci také v okolí podalpských měst Garmisch-Partenkirchen a Berchtesgaden.

"V extrémních případech obsahuje jeden pokrm připravený z těchto hub více cesia-137, než kolik člověk přijme s jinými potravinami ze zemědělské produkce za celý rok," uvedla předsedkyně BfS Inge Pauliniová. Kdo se chce radiační zátěži co nejvíce vyhnout, neměl by podle ní konzumovat silně postižené druhy hub z více postižených regionů.

Poločas rozpadu cesia-137 je asi 30 let, radioizotopy z Černobylu, které se dostaly do jižního Německa, se tak podle Pauliniové nyní rozpadly zhruba z poloviny.

Houby z obchodu 

Lidé, kteří si lesní houby kupují v obchodech, by se neměli ničeho obávat, neboť tyto houby podléhají namátkové kontrole potravinářské inspekce, zdůraznila šéfka BfS. "Ale ani konzumenti hub, kteří si je sami nasbírali, se nemusí obávat negativních zdravotních následků kvůli radioaktivitě, pokud je budou jíst v běžném množství - asi 250 gramů týdně," zdůraznila Pauliniová.

Některé oblasti Bavorska byly podle agentury DPA po havárii Černobylu z dubna 1986 zatíženy radioaktivním spadem až desetkrát silněji než oblasti na severu Německa. Německý úřad pro ochranu proti záření kontroluje obsah cesia-137 v houbách z Bavorska od roku 2005 každý rok. Od roku 2007 testuje také houby z okolí saského města Bad Brambach, které leží ve výběžku mezi západočeskými městy Aš a Luby.