Českému sportu chybí rozhodčí. Je na vině národní mentalita?
Pokud by se vyhlašovala soutěž o nejméně vděčnou funkci, k vrcholným příčkám by mířila pozice sportovního arbitra. Ve svém volném čase si vyslechnout nejednu nadávku a čelit neustálým obviněním o podjatosti nepatří k zážitkům, které by lidé vyhledávali. Co proto mohou sportovní svazy rozhodčím nabídnout?
Hokejový rozhodčí? Tvrdá řehole!
Na akutní nedostatek mužů v černobíle pruhovaných dresech žehrají funkcionáři hokejového svazu ve Středočeském kraji. Přestože letošní školení úspěšně absolvovalo 28 uchazečů, neznamená to, že mohou hned počítat se službami 28 nových rozhodčích. „Někteří z nich kombinují rozhodcovství i s aktivním hraním, proto nám nejsou pokaždé k dispozici. Málo není ani těch, které znechutí už první zápasy a z pozice odstoupí,“ zoufá si předseda komise rozhodčích Středočeského krajského svazu ledního hokeje Karel Červinka.
Jednoduchou práci nemá ani on. „Stává se mi, že sedmdesát víkendových utkání musím obsadit šedesáti rozhodčími. Nikdo se proto nesmí divit, že se na jejich výkonu projeví, když řídí už třetí utkání za dva dny,“ stěžuje si Karel Červinka.
Pokud čekáte, že za práci o víkendech a ve „ztížených podmínkách“ náleží odpovídající odměna, budete se mýlit. „Nejsou to velké peníze, co můžeme nabídnout. I když si to většina lidí myslí, na zbohatnutí to rozhodně není. Dáváme spíš šanci těm, kteří mají chuť do hokeje a chtějí jednat v duchu fair-play,“ uvádí věci na správnou míru předseda komise rozhodčích.
Jestliže si chcete práci rozhodčího vyzkoušet, projdete si nejprve třídenním školením. Během něj probírají budoucí arbitři detailněji pravidla, seznamují se s disciplinárním i soutěžním řádem. Dovednosti musí prokázat v bruslařských testech. Zvládnout musí i zkoušku z atletiky. Ta sestává z dvanáctiminutového běhu, ve kterém musí uchazeči uběhnout více jak 2800 metrů.
„Před každým, kdo se na dráhu rozhodčího vydal, hluboce smekám,“ řekl uznale předseda komise rozhodčích.
Nevděk k rozhodčímu je české specifikum
Že nemají na růžích ustláno ani rozhodčí ve florbale, ví nejlépe předseda Komise rozhodčích a delegátů Českého florbalu Radek Hora. „Všechno je to ale dáno českou mentalitou. V jiných zemích TOP 4, ve Švýcarsku, Finsku a Švédsku, jsou vnímáni jinak. Rozhodčí jsou respektovaní a diváci i hráči projeví k arbitrovi podstatně vyšší míru tolerance, když se dopustí chyby,“ sahá do svědomí českého člověka.
Nedostatečné „rozhodcovské“ kapacity řeší florbaloví funkcionáři stanovením určitého počtu vyškolených rozhodčích, které musí jednotlivé oddíly mít. Počty jsou přitom dány tím, kolik dospělých družstev klub tvoří.
Jenomže zdánlivě jednoduché řešení má také svá úskalí. „Mnoho z těchto osob neprojevuje žádný zájem pískat,“ vysvětluje Radek Hora. Naproti tomu člověk, který má o pískání zájem a chce na sobě pracovat, má dobrou šanci dostat se v hierarchii rozhodčích nahoru.
„Vítáme mezi sebe ty, kteří si chtějí zkusit být rozhodčími. Nabízíme jim možnost se realizovat na regionální, národní i mezinárodní úrovni,“ potvrzuje předseda Komise rozhodčích a delegátů Radek Hora.
