Česko je rájem demagogů. Politika klamu u nás slaví nebývalý úspěch

Sametová revoluce přinesla politickou změnu systému. Z moci jedné strany se stala otevřená soutěž pro různorodé postavičky. Někteří svoji slávu stavěly na štiplavých tématech a zažili tak svých patnáct minut slávy. Ti další se v politice pohybují dodnes. 

Křiklavé kampaně mířící na ty nejnižší pudy už se během několik let ověřily jako snadná a rychlá cesta na vrchol. Vyprázdněné výkřiky však dlouho nevydrží. Extrémista jako třeba Miroslav Sládek bodoval převážně v pořadu Kotel, ale opravdový díl moci mu nikdy nenáležel. Slovy politické mrtvoly Víta Bárty z Věcí Veřejných se "dinosauři jako Sládek nemohou dnes brát zcela vážně". Ale nahradili ho jiní, kteří už dobře vědí, jak sofistikovaně pracovat s demagogií. 

Klausův institut demagogie

Rétoriku Sládkovců převzal Tomio Okamura, který má oproti němu výhodu, že téma migrace se stává globálním strašákem a romská otázka už tolik voliče nepálí; a kdyby náhodou ano, tak se o to předseda SPD postará. Stačí si vzít na přetřes koncentrační tábor Lety. 

Pokud by se v našem kraji pořádalo mistrovství světa v demagogii, zcela jistě by se o první příčky pralo hned několik kandidátů z jednoho týmu. Okolí bývalého prezidenta Václava Klause se podobnými muži plní celou jeho kariéru. Ať už šlo o Miroslava Macka, Petra Hájka nebo Ladislava Jakla, všichni vždy svoje působivé řeči opírali nebo opírají o polopravdy, které svým obsahem provokují. Většinou jde o témata, která společnost nejvíce trápí. Migrace, Evropská unie nebo feminismus se v jejich ústech nebo textech mění tak, jak potřebují. 

Konspirační teorie

I s odstupem času je jen těžko pochopitelné, jak se Václav Klaus mohl obklopit osobnami, jako jsou Petr Hájek nebo Ladislav Jakl. První jmenovaný se nebál veřejný prostor zahltit konspiračními teoriemi všeho druhu.

S vážnou tváří je schopný tvrdit, že kouření neškodí zdraví, evoluční teorie neexistuje, teroristické útoky 11. září zorganizovaly tajné služby. Vrcholem absurdity, která je dokonce na hraně zdravého rozumu, se objevila v knize Smrt v sametu, kde Václava Havla označil jako sluhu Satana, který je nástrojem lži a nenávisti. Oproti tomu Václav Klaus je bojovník pravdy a lásky. 

Klaus a Klaus

Postavičky jako Hájek a Jakl sice úspěšně matou svojí demagogickou rétorikou, ale úroveň jejich politiky ještě zdaleka nedosahuje první ligy, kterou u nás hraje jen několik vyvolených. Se záměrným "Vrtěti psem" Miloše Zemana nebo s často exponovaným egem Václava Klause jsme se přes bolest naučili žít. Jsou však relativně nové osobnosti, které se hlásí o svoje demagogické slovo. Ta nejviditelnější je Václav Klaus ml., který se v boji proti EU nebojí použít ledajaké argumenty. 

Vysoká škola demagogie má u nás hlubokou tradici a její hlavní řečníci jsou velmi přesvědčiví. Šíření strachu a mystifikací se úspěšně daří prodat jako seriózní téma, a tím určuje nejenom úroveň naší politiky, ale společnosti jako celku.