Do lesa nejen na houby: Plasty, baterie či brašna s dopisy, příroda s tím zápasí i tisíce let
Pokud bychom napsali, že jsou někteří lidé prasata, čuníky bychom těžce urazili. To, co se dá najít v lesích, je opravdu neuvěřitelná sbírka hnusu všech druhů, barev i složení. Někteří z nás si zřejmě myslí, že jsou největší borci, když nebezpečný odpad pohodí do přírody. Ve své zabedněnosti si však neuvědomují, že ubližují i sami sobě.
Procházka po českých lesích může být vyloženě nádherná. Ovšem jen do doby, než narazíte na něco, co do přírody opravdu nepatří. A věřte, že to je rozhodně častý jev. Jsou mezi námi totiž jedinci, pro něž jsou louky i lesy pouze odpadkovými koši.
Asi lze pochopit, když někdo odhodí třeba kus chleba nebo slupku od pomeranče. I když právě ta už se rozkládá až jeden rok. Pořád jsme ale v jakési toleranci. Bohužel lesy jsou plné plechovek, igelitových sáčků, papírových, ale i kožených tašek, pneumatik a dalšího haraburdí, ze kterého se do půdy často vsahují toxické látky.
Přírodě to trvá i stovky let
Příroda se snaží a chce si s "nevítanými návštěvníky" poradit, ovšem má to složité. U některých materiálů navíc můžeme vlastně jen odhadovat, jak dlouho se rozkládají, protože je to v řádu stovek let. Možná i více. Přesto najdete spoustu lidí, kterým je to úplně jedno. Podívejme se tedy na to, jak se často používané materiály rozkládají. Samozřejmě záleží na lokálních podmínkách, na množství světla, kyslíku apod.
- Baterie - jedna z nejnebezpečnějších věcí, které v lese můžete najít. Nejen proto, že jejich rozklad trvá až 500 let, ale hlavně do půdy uvolňují nebezpečné látky.
- Plechovky - opět hovoříme o době rozkladu až 500 let, pokud tedy máme na mysli plechovky vyrobené z hliníku. Navíc se snadno může stát, že se o ostré hrany poraní zvíře či člověk.
- Plasty - tedy je to o něco složitější, ale bohužel ne v pozitivním slova smyslu. Například pet láhve se pravděpodobně za pár set let rozloží, ale třeba polystyren tak nemusí dopadnout nikdy. Nebezpečí těchto látek je evidentní a navíc opravdu dlouhé.
- Sklo - někteří odborníci tvrdí, že za tři tisíce let se sklo rozloží, jiní však tvrdí, že se tak nestane nikdy.
- Nedopalky - kuřáci a les, to nejde úplně dohromady. Nemyslíme však jen nebezpečí požáru, ale cigaretový filtr se rozkládá několik desítek let.
- Ohryzek - když si vezmeme svačinu v podobě jablka nebo hrušky a ohryzek zahodíme, nemusíme si pak rvát vlasy. Možná poslouží jako potrava pro zvíře, rozklad navíc trvá maximálně 16 dní.
- Krabice od pití - tady už rozhodně sbalit a zase odnést domů. Rozklad takové krabice je až sedm let, navíc pouze v případě, že nemá hliníkovou fólii.
- Žvýkačka - i když to vypadá jako naprosto banální věc, opak je pravdou. Příroda si s ní bohužel snadno neporadí, rozklad trvá 50 let.
Doplatíme na to jen my
Je zřejmé, že lidstvo má zvláštní talent ničit samo sebe. Nemusí jít zdaleka o atomové zbraně a podobné "strašáky". Úplně stačí zaneřádit okolí, kde žijeme, a pak se stále divit, že je něco najednou jinak, než bychom si přáli.
Ale komu přijde normální vyhodit do lesa třeba starou televizi? Kromě toho, že se z ní uvolňují nejrůznější nebezpečné látky, na obrazovku se budete moci chodit koukat až do chvíle, kdy definitivně nezapadá jehličím. A když si trochu zahrabete, tak dost možná až do konce světa, který kvůli našemu chování může přijít daleko dříve, než bychom si přáli.
