Foto: Hřbitov bláznů – v noci tady mrazí
V pražských Bohnicích najdete známý hřbitov bláznů. My jsme se sem vydali na noční prohlídku s Jiřím Vítkem, který se o místo stará.
Hřbitov vznikl tři roky po bohnické léčebně právě pro její účely. Pohřbeno je tady na 4 000 lidí. Údajně by zde mohl být atentátník Gavrilo Princip nebo domnělý vrah prostitutky Otýlie Vranské. Nikdy se sice pachatel nenašel, ale jeden z podezřelých je pohřbený právě tady.
S Jiřím Vítkem jsme se sešli v devět hodin večer a lehce po deváté vstupujeme na hřbitov. Začíná padat tma, hroby a stromy porostlé břečťanem působí démonicky. Věděli jste, že břečťan nikdy nepřeleze přes hřbitovní zeď? Navíc si nechává špičky stromů volné, aby k němu mohlo slunce, je to chytrý parazit.
"Tajemství je na místě, kde spočine mozek blázna na věčné časy."
Přicházíme asi doprostředka cesty, která spojuje vstupní a zadní branku. Přímo tady probíhaly satanistické rituály. Míjíme podstavec, na kterém kdysi stál dvoumetrový dřevěný kříž, za ním se vyráběly rakve, které dělali přímo chovanci. Satanistické rituály z osmdesátých let byly velmi sofistikované a satanisté za ně mohli dostat i pět let natvrdo.
Hrobů s celým náhrobkem už tady moc nenajdete. Jednou ze zajímavostí může být třeba to, že vedle sebe leží dvě ženy, jedna umřela 24. prosince a druhá se v tento den narodila. Po levé straně cesty prosvítá kaple. Ta je dneska ve špatném stavu, ale pro oko fotografovo působí velmi romanticky.
Jiří Vítek zde pořádal divadlo, představení Romeo a Julie na hřbitově s nádhernou scenérií kaple a vycházejícího měsíce muselo působit úchvatně. Obejdeme celou kapli, pěkně kolem skladu rakví i kanceláře hrobníka. Na zadní straně budovy je kladka, která sloužila k přepravě vápna do a ze skladu, který byl pod kapličkou.
Záhy docházíme k zásadní otázce. Byli bezvěrci a sebevrazi opravdu pohřbívání za hřbitovní zní? Ne! Alespoň tedy ne v této době, dostali plachtu a více vápna, ležet mohli vedle ostatních.
Ve chvíli, kdy padla tma, padla na mě i pochmurná nálada. Nechci jít na konci skupiny, byť vím, že se nic neděje, navíc je náš průvodce skvěle vybaven, a tak svítí na cestu, nejsem-li tedy nešika, nezvládnu zakopnout. Projdeme ještě k zadní brance a k mohyle. Na té bývaly nejrůznější zednářské znaky. Dnes jsou bohužel všechny kovové součástky rozkradené a zbyly po nich pouze dírky ve zdivu.
Pohledem přes zeď se ještě ujistíme o tom, že břečťan vážně nepřeleze přes hřbitovní zeď. Celý výlet končíme zpátky u hlavního vstupu. Musím konstatovat, že ve mně zážitek zanechal hlubokou stopu. Po tmě už na hřbitov rozhodně nepůjdu.
