Hejtman Půta: Zkřížil jsem cestu lidem, kteří mě chtěli z politiky uklidit. Byla to drsná zkušenost

Pane hejtmane, jak se asi dalo předpokládat, nový tip koronaviru nezmizel, zůstane zřejmě s námi. Je Liberecký kraj připravený na případnou druhou vlnu?
Pořád věřím, že druhá vlna nebude přesto, že nyní máme více testovaných osob. Ovšem reálný počet nemocných je nižší, než byl v jarních měsících. Pokud by však bylo potřeba znovu zavádět některá opatření, tak jsme v oblasti ochranných pomůcek připraveni mnohem lépe než na začátku roku. Dnes máme připravených půl milionu nano roušek pro zdravotníky a pracovníky v sociálních sužbách.  

Vláda představila epidemický "semafor", podle kterého by se měly jednotlivé regiony řídit. Je to dostatečné?
Zavedení semaforu vítám, je to jednoduchá ukázka toho, jak informovat o míře rizika. Myslím, že mohl fungovat již dříve. Protože minimálně od průšvihu na Darkově je evidentní, že především ve firmách, kde jsou lidé dlouho spolu, k přenosu nákazy dochází. A když mluvím o OKD, tak na polské straně byly doly okamžitě uzavřeny. U nás jsme prošli dlouhou fází váhání. Navíc OKD je státní firma, tak nerozumím tomu, proč nebyla ve chvíli potvrzení šíření nákazy mezi horníky okamžitě uzavřena. Určitě to byla chyba.

Přesto se zeptám ještě jednou – je vládní semafor dostatečný, je to onen plán, jak zvládnout nový typ koronaviru, po kterém volají někteří politici, ale i veřejnost?
Je to krok, který považuji za pozitivní. Pokud jde o jasný plán, volání po něm je v pořádku. Jen vycházím z toho, že když čtu prohlášení lékařů, epidemiologů a dalších odborníků, tak jsou velmi rozdílná. Ani oni nemají mezi sebou jasnou shodu, jak s nemocí bojovat. Pak se těžko vytváří plán, který by měl širokou podporu. Pevně věřím, že opatření, která zavádíme na lokálních úrovních jako nosit roušku ve zdravotních zařízeních apod., zamezí tomu, aby se plošně přistoupilo k mnohem radikálnějším krokům.

Jaké myslíte?
Zejména omezování volného pohybu nebo překračování hranic. To by byl podle mého názoru ještě větší problém než zdravotní komplikace s covid-19.

Jaká je vlastně dnes situace v Libereckém kraji? Můžete lidi uklidnit, že i když čísla v republice rostou, není důvod k panice?
U nás nejsou čísla nijak dramatická. Pozitivně testovaní nemají v drtivé většině žádné klinické příznaky nemoci, takže na sobě ani nemají možnost poznat, že jsou nakažení. Na konci července máme v nemocnicích dva lidi, kteří potřebují péči. Lidem bych doporučil, aby s odpovědným chováním začali sami u sebe. Na druhou stranu vnímám i velkou skupinu, která hovoří o jakémsi spiknutí. Tak těm bych rád vzkázal, že nemoc opravdu existuje a opravdu ohrožuje určitě skupiny obyvatel. K panice však rozhodně není důvod, situace je pod kontrolou.

Vy jste hejtmanem kraje od roku 2012, proč by vás měli lidé znovu zvolit?
Protože nikoho lepšího zvolit nemůžou, což je myslím jednoduchá a jasná odpověď. Jsem hejtmanem osm let, předtím deset let starosta, přesto jsem stále idealistou. Možná už nejsem tolik naivní jako na začátku ve funkci hejtmana a řekl bych, že mám spoustu zkušeností, které jsem připraven kraji a jeho obyvatelům nabídnout. Samozřejmě v případě, že o to budou mít v říjnu zájem.

Kraji chybí malé a střední firmy. Vy jste několikrát řekl, že byste si v tomto směru přál větší podporu od státu. Proč se to nepodařilo za osm let, co jste hejtmanem?
Malé české firmy chybí v celé České republice. Po ekonomické transformaci v 90. letech jsme se dostali do situace, kdy velkou část pracovních míst vytváří zahraniční investoři. Někteří z nich sem přišli kvůli levnější pracovní síle, levnějším nákladům na výrobu. Chápu, že v minulosti se pro tyto investory vytvářely podmínky, to je naprosto v pořádku. Teď je ale čas dát ekonomice jiný směr, podporovat spíše malé a střední podniky, motivovat jejich vlastníky, kteří žijí v daném regionu. Mají pak logicky větší společenskou zodpovědnost za to, že vše bude fungovat správně, než zahraniční majitelé či nadnárodní fondy. Ti jdou hlavně po výsledcích a méně jim záleží na tom, jak se jejich zaměstnancům žije.

Co konkrétně by se tedy mělo dít, aby se vámi zmíněný trend obracel?
Pevně věřím, že bude pokračovat podpora inovací a že půjde právě firmám, který ji potřebují. My teď dokončujeme a v letošním roce otevřeme podnikatelský inkubátor, který by měl v kraji nalákat mladé vědce a absolventy škol. Zkrátka lidi, kteří mají nápady a kteří potřebují nějakou startovní energii a pobídku pro to, aby si své nápady ověřili v praxi a ukázali, že i tady v Liberci může vzniknout něco jako Google. Byť to může znít legračně. Důležité je zůstat tady a neodcházet jinam pracovat pro zahraniční vlastníky.

Dobře, ale jednou ze základních podmínek by mělo být například i kvalitní vlakové spojení z Liberce do Prahy. To je dnes tristní. Co s tím?
Ano, pro Liberecko je toto velký problém. Přitom máme pátou největší aglomeraci v zemi. Nepřispívají tomu ani názory některých členů vlády, kteří říkají, že když máme dálnici, nepotřebujeme vlak. To je jako ze sedmdesátých let. Pokud se má náš region dále rozvíjet a když mluvíme o snižování emisí, tak každodenní dojíždění autem přes 100 kilometrů není řešení.

Jaké řešení je tedy pro vás optimální?
Rychlé spojení po železnici z centra Liberce do centra Prahy tak, aby cesta trvala zhruba hodinu. Pak mohou lidé každý den dojíždět do práce do hlavního města. Stěhování do aglomerací kolem Prahy také nepůjde donekonečna. Za chvíli takhle můžete mít kolem metropole tři miliony lidí, následovat bude stěhování dále do vesnic až po hranice Moravy. To není směr, kterým by měla tato země jít. Napojení velkých krajských měst na rychlou železnici, to je budoucnost.

Mluvil jste o dálnici, která je jistě kvalitní. Ale jinak silnice na Liberecku nejsou zrovna v ideálním stavu, nebo se pletu?
Problém se silnicemi je v České republice obecně velký. V některých regionech máme lepší, jinde horší, někde jsou opravdu strašné. V posledních letech jsme investovali do silnic čtyři miliardy a nutno říct, že máme 2 200 kilometrů. Kdybych měl naše vozovky obecně oznámkovat jako ve škole, dal bych jim trojku. Bez dlouhodobého nastavení systémového financování silnic druhých a třetích tříd se to nezlepší nikde. Usilujeme o to, vláda však zatím nemá příliš pochopení. Na druhou stranu děkuji za každou podporu ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Přesto ji považuji za zhruba poloviční, než by měla reálně být.

Ve vašem programu jsem četl, že kandidujete i proto, aby kraj nebyl řízen pražskými politiky odněkud ze sekretariátu nějaké strany. Jak to myslíte?
Centralizační tendence současné vlády jsou dramatické velké. Obecně mají všichni pocit, že kraje jsou něco, co se má řídit. My jsme politické hnutí trošku jiného charakteru. Vznikli jsme zde v regionu a staráme se primárně o to, aby tady fungovaly veřejné služby jak na úrovni obcí, tak na úrovni kraje. Já jsem ten poslední, kdo se bude chlubit tím, že se kraj bude řídit po telefonu třeba ve spolupráci s panem premiérem.

Pět a půl let se táhla kauza, kdy jste byl obviněn z přijetí úplatku. Před několika týdny jste byl všech obviněný zproštěn. Jaká tohle byla životní zkušenost?
Poměrně drsná. Znám některé kolegy, kteří byli trestně stíháni několik let. Ale když to slyšíte od někoho vyprávět, tak úplně přesně nemůžete pochopit, v jaké situaci jako obviněný politik jste. V principu to vypadá tak, že když se s někým přete a jemu dojdou argumenty, vytáhne argument, že byste vůbec neměl být hejtmanem, protože jste trestně stíhaný. Je ale také pravdou, že člověka posílí, když od začátku ví, že celá kauza je minimálně ošklivé nedorozumění. Byť se bojíte, že v tom může být i něco víc a že to na vás někdo „ušil“. Pokud jde o mě, celou dobu jsem věřil, že vše dopadne dobře. Rozhodně platí, že každá životní zkušenost se má do budoucna nějak využít. Já si toto budu dobře a dlouho pamatovat.

Byla vaše kauza až tak složitá, že se táhla pět a půl roku?
Myslím, že složitou se ji snažil udělat pan státní zástupce. Vytvořil monstrproces, ve kterém chtěl mít viditelnou politickou postavu, aby svému okolí takzvaně ukázal, že se ničeho nebojí. Státní zástupci nejsou za své kroky před zákonem odpovědní. Odpovědný je však minimálně sobě a svému svědomí. Je na něm, jak si to vyřeší.

Čím jste si vlastně takové obvinění „zasloužil“? Tohle přeci není o někom říct, že neumí bruslit. Obvinění z braní úplatku může zničit politickou kariéru, poškodit vztahy v rodině, mezi přáteli...
Asi to začalo v roce 2012, kdy jsem přišel z pozice starosty malého města do funkce hejtmana. Zatímco jako starosta jsem měl přehled, kdo je kdo a co se kde děje, jako hejtman takové možnosti do jisté míry ztrácíte. Hodně lidí nevěřilo, že dokážeme plnit naše předvolební sliby, jako je třeba otevření kraje lidem, transparentní soutěžení zakázek, které nebudou rozdělovány nějakými podivnými principy a tak dále. Asi byli překvapeni, že jsme to opravdu prosadili, protože řízení kraje ČSSD a ODS do té doby nebylo ideální...

...v čem třeba?
Tak například odevzdávání obálek v rámci soutěží zakázek v advokátních kancelářích v Praze, kde se v pátek odevzdaly a v pondělí otevřely, to opravdu nebylo dobré. Ale to nebylo zdaleka všechno. Fungoval zde „krajský medvěd“, kdy si krajští zastupitelé rozdělovali část rozpočtu a posílali peníze na různé zbytečnosti. Jen namátkou si vzpomínám na zavlažování fotbalového hřiště v době povodní v roce 2010, kdy celý kraj plaval. To je opravdu velká absurdita.

Dá se tedy říct, že jste zkřížil cestu lidem, kterým se to nemuselo líbit?
Ano, tak to vnímám. Někomu se mohlo hodit vzít mi, řekněme životní energii a možná i elán. Řada lidí doufala, že obvinění bude můj politický konec. Jsem moc rád, že se jim to nepovedlo. Chtěl bych i poděkovat kolegům starostům, kteří za mnou stáli v nejtěžších dobách. A samozřejmě i mé rodině, mé ženě, pro kterou to také nebyla jednoduchá situace.

Napadá mě, zda se dá vás případ srovnat se situací pana premiéra Babiše, kterému je také často nasazována psí hlava za něco, za co nebyl obviněn, natož odsouzen...
Nevím, myslím, že toto se moc srovnávat nedá. Minimálně každý případ je jiný. A vůbec se necítím být oprávněn posuzovat případ dotace na Čapí hnízdo, od toho je tady konce konců policie. Ale trvá to nepřiměřeně dlouho, což neposiluje důvěru ve spravedlnost. A rozdíl je také v tom, že hejtman nemůže ani zprostředkovaně ovlivňovat práci soudu, premiér je v jiné situaci, protože je ve vládě spolu s ministrem spravedlnosti a ministrem vnitra, kteří jednotlivé složky řídí. Ale pokud je pan premiér přesvědčen o své nevině, rozumím tomu, že nechce odstoupit. Věří, že soud dopadne v jeho prospěch. Nakolik celá kauza prospívá vládní koalici a fungování dalších institucí, to už je zcela jiná otázka.

KAM DÁL: Čeká nás další krize, stát se málo věnuje bezpečnosti, říká bývalý policejní prezident Červíček.