Hyperinflace ve Výmarské republice: penězi se zatápělo, bochník chleba stál miliardy, výplata se nosila v koších
Naše inflace vystoupala nad 15 procent, což rozhodně není nic příjemného a musí se s tím něco dělat. Přesto najdeme v dějinách případy, kdy byla inflace tak vysoká, že už prakticky nešla vyčíslit. Ve Výmarské republice například peníze úplně ztratily hodnotu a litr mléka stál 5 milionů marek. S penězi si lidé raději topili.
Německo po prohrané první světové válce mělo problémů, že by je mohlo rozdávat. Země byla zdevastovaná, navíc oprávněně odsouzená platit gigantické válečné reparace, stát se hroutil, nezaměstnanost byla rovněž obrovská. Ve Výmarské republice zkrátka bylo všechno špatně.
Centrální banka na to reagovala tak, že tiskla další a další peníze, aby se pokryly všechny náklady a výdaje státu, který právě prohrál nejničivější válku dějin. Když ale tisknete peníze ve velkém, přitápíte pod inflačním kotlem. A přesně to se stalo, marky od 20. let rychle ztrácely na hodnotě.
Inflace 23 tisíc procent
Inflace rychle dosahovala 20 procent, ale denně! Ceny zboží se měnily doslova z hodiny na hodinu. Životní náklady dosáhly dvacetinásobku úrovně před válkou. Německo si půjčovalo, kde mohlo, aby splácelo reparace Francii, tedy přesněji úroky z reparací, které začínaly přerůstat únosnou mez. Země tak byla v absurdní situaci, kdy přestože dávala obrovské sumy na splácení reparací, reálně nesplácela téměř nic. Někteří ekonomové z hyperinflace viní samotnou vládu, která měla jít jinou cestou než jen tisknout bankovky, a ekonomové se dodnes přou, kdo to celé vlastně zavinil a kde leží příčiny největší inflace v dějinách.
V roce 1923 byla roční inflace 23 000 procent. Peníze jako takové neměly absolutně žádnou hodnotu, a tak sloužily jiným účelům. Někdo s nimi topil, jiný tapetoval pokoje. Všichni měli na účtech miliony marek, což ale nestačilo na žádný nákup. Bochník chleba stál miliardu marek, peníze se nepřepočítávaly, ale vážily. Kurz se měnil několikrát za den, stejně tak ceny. Kvetl černý trh, šmelina, barterový obchod. Placení penězi byla vlastně až ta skoro poslední možnost, jak si něco koupit, protože to nedávalo žádný ekonomický smysl.
Bochník chleba za 42 miliard marek
V roce 1923 stálo jedno vejce takovou sumu, za jakou se před válkou dalo koupit 500 miliard vajec. Jeden dolar ve směnárně se dal pořídit za 4,5 milionu marek, litr mléka stál 5,4 milionů, dopisní známka 2 miliony. Na vrcholu inflace stál bochník chleba 42 miliard marek. Lidé dostávali mzdu denně nebo týdně a odnášeli si ji v koších nebo vezli na povozech. Bilanční účty obchodů používaly běžně triliony nebo i daleko vyšší řády čísel. Takto se nedalo dále pokračovat.
Nakonec to dopadlo tak, že marky nikdo nechtěl a mnohá města si začala tisknout vlastní peníze. Také vláda začala tisknout novou měnu, tzv. rentovou marku. Teprve tehdy se, společně s dalšími reformami, začalo dařit vládě krotit inflaci. Z dnešního pohledu je téměř nepochopitelné, jak mohl vůbec stát a jeho obyvatelé existovat v takových šílených ekonomických podmínkách. Dnes jsme na tom sice také nedobře, ale jak nám ukazuje historie, pořád může být hůř.
Zdroj: penize.cz, armadnizpravodaj.cz
KAM DÁL: Dokáže si SPD najít jiné a lepší téma než nesmyslné strašení lidmi z Ukrajiny?
