I v malých obcích se dokázali postavit nacistům
Výročí konce druhé světové války přináší každoročně vzpomínky a znovu oživuje pomalu zapomínané příběhy obyčejných lidí, ze kterých se stali hrdinové, i těch, kteří ve vypjatých okamžicích zklamali.
Vzpomeňme na několik z nich, které se udály nedaleko Prahy v Měchenicích, oblasti dnes hojně využívané nejen starousedlíky, ale i výletníky a trampy.
Krásná krajina plná pohody a romantiky, tak působí Měchenice a jejich okolí na každého návštěvníka. I tato oblast pamatuje osudové příběhy z doby 2. světové války, na které bychom neměli zapomínat.
O čem vypráví kronika…
Měchenice byly v přímém styku s okupanty. Mnohé domy byly za války majitelům zabrány pro velící důstojníky SS, kteří měli posádku v nedalekém Hradištku. Zde byla střelnice, prachárna i koncentrační tábor, do něhož byli umísťováni hlavně političtí vězni z Francie, Belgie a Polska. Někteří místní občané ve válečném období emigrovali a bojovali za osvobození ze zahraničí. Členem anglického letectva byl mimo jiné i člen gestapa a špion Gustav Přeučil, kterému se podařilo za náletu přistát v Holandsku a vrátit se domů. Majitel místního hostince Bohuslav Čadil se o tom dozvěděl, a protože si Přeučil myslel, že to vyzradil bývalému řediteli Slovenského národního divadla Josefu Hurtovi, udal oba dva z poslechu cizího rozhlasu. Kromě nich udal ještě další tři spoluobčany za útěk z totálního nasazení. Tito občané byli vězněni v koncentračních táborech v Terezíně a Německu. Ze zajetí se po válce již nevrátil Josef Hurt. Na jeho památku je dodnes v Měchenicích pojmenována ulice.
Pomoc hladovým
Po prohrané bitvě u Stalingradu se Němci začali bát pomsty českého obyvatelstva a při přesunu vězňů z blízkého koncentračního tábora se místním obyvatelům občas podařilo vyhladovělým a zcela vyčerpaným cizincům dát nějaké jídlo, většinou kousek chleba, brambory, někdy i polévku. Chudáci se vrhali na zem pro jídlo jako zvířata a děkovali posuňky, protože naši řeč neuměli. Jeden byl německým vojákem při této příležitosti ubit, další vysílením zemřel. Oba byli podle pamětníků pochováni na stráni poblíž nádraží.
Poslední padlý hrdina
Také v Měchenicích se umíralo do posledního dne války. Občané postavili barikády, které zde stály až do 6. května. Jednu z nich hlídal mladý Jiří Fábera. Blížil se německý voják, který vezl od Zbraslavi zprávu na posádku v Hradištku. Přetáhl motorku přes barikádu, Fábera po něm vystřelil a poranil mu nohu. Voják sáhl do kapsy, zbraň ani nevytáhl a zastřelil Fáberu ranou do oka.
Takový byl konec války v malé osadě Měchenice poblíž Prahy.
Historie tohoto místa je velmi zajímavá. O ní se více dozvíte z našeho příštího vyprávění.
