Jako s malými dětmi: Nový seriál o bachařích je skvělý
Po nepříliš povedené Kauze Kramný spatřil světlo světa další seriál s kriminální tematikou. „Ve službě: Za mřížemi“ se sice primárně zaměřuje na práci vězeňských dozorců, ale přináší naprosto unikátní sondu do českých věznic, která v moderní době nemá obdoby. A nebývale čelem se staví i k jejich problémům.
Režisérka a novinářka Martina Eretová má už za sebou jeden unikátní projekt. V cyklu Bez lítosti se bavila s doživotně odsouzenými vězni, se kterými na kameru ještě nikdo předtím nemluvil. Jaroslav Stodola, Miloslav Širůček nebo šéf lihové mafie Rudolf Fian. Ti všichni si byli před Eretovou sednout na kameru a říci svoji verzi příběhu tak, jak chtějí, aby byla slyšet. Ta byla následně zasazena do výpovědí skutečných vyšetřovatelů, kteří tyhle zločince pronásledovali. Divák tak měl unikátní šanci porovnat obě verze.
Unikátní pohled
V českých věznicích je ale kromě doživotně odsouzených téměř dvacet tisíc dalších trestanců. Je to čtvrtá nejvyšší míra uvěznění v Evropě. Vůbec poprvé teď můžete díky novému seriálu z produkce Primy nahlédnout do míst, kam se kamery běžně nedostanou. Unikátní návštěva světa za mřížemi z pohledu odsouzených i těch, kteří na ně dohlížejí.
V jakémsi volném pokračování, kterým „Ve službě: Za mřížemi“ minimálně stylově je, se v prvním dílu díváme na cestu nového bachaře ke svému zaměstnání u vězeňské služby. Prochází si všechna oddělení a seznamuje se se základy fungování věznice a se systémem, který člověku zvenčí může přijít doslova „na hlavu“. Má ale své jasné opodstatnění, tady příliš na běžně smýšlející lidi nenarazíte. Nad tím, co jsou někteří vězni schopni na dozorce vymyslet, zůstává občas rozum stát.
Jako s malými dětmi
„Když vám povolíme rýmovník, neznamená to, že tady budete mít sukulent,“ rozčiluje se například vychovatelka Hana Prokopová v otevřené věznici Jiřice. Zdánlivě běžné věci tady musí kontrolovat neuvěřitelně podrobně a v květináči by navíc mohla být třeba schovaná zbraň. Podobných momentů, při kterých si člověk ťuká na čelo, je nespočet. „Pořád jsou to lidé s poruchami chování, přísnost, ale i spravedlnost tu prostě musí být,“ vysvětluje v sérii dokumentů vychovatelka. Někdy je tak skutečně třeba s vězni jednat jako s malými dětmi. A jak ukazuje seriál, nikdy s nimi nesmíte ztratit nervy.
Probírají se citlivá témata
Unikátní série také ukazuje věznice zevnitř tak, jak je ještě nikdo neměl možnost natočit: Jaké to vlastně je na samotce a co mohou vězni dostávat od lidí zvenčí. Jak je to s distribucí drog a dalších zakázaných věcí v českých káznicích. Seriál se velmi citlivým způsobem snaží otvírat i témata, o kterých vězeňská služba otevřeně z pochopitelných důvodů nemluví, a daří se mu to bez jakékoli nadsázky skvěle – bez toho, aby z českých vězení dělal drogová doupata jako některé další dokumenty. Zároveň dokáže připustit, že se podobné věci dějí, a dokáže vysvětlit proč.
Není tu ale nouze ani o drsné scény. Hned v prvním dílu tak vidíme, jak to probíhá, když vznikne podezření, že někdo z vězňů přechovává nepovolený předmět. Doslova komando dozorců se psy v doprovodu vychovatelů, nekompromisní a tvrdý postup. Prolistování každé knihy, prohledání každé možné skrýše v cele. Člověku zůstává rozum stát nad tím, jaké skrýše dokážou trestanci vymyslet. Zvláště poté, co i v dokumentu začnou vytahovat předměty z míst, kde by je ani ten nejpozornější divák nehledal.
Skvělý počin
Na rozdíl od nedávno recenzované Kauzy Kramný je seriál „Ve službě: Za mřížemi“ skvělým případem toho, jak by se moderní formát dokumentárního seriálu měl dělat. Na nic si nehraje, nechává na divákovi, co si o českém vězeňském systému má myslet, ale zároveň mu dává více než dostatečné informace k tomu, aby si svůj názor udělal. Onen divák zatím všech osm dílů doslova „sjede“ jedním dechem.
