Jedna funkce, dva rozdílné přístupy. Kultivovanost Obamy ve stínu neurvalosti Trumpa
Nedávný projev prezidenta Donalda Trumpa si vyloženě říká o satirický komentář. Některé výstupy však dosahují takových absurdních rozměrů, že ani nevyžadují karikaturu. Co se jistě také nabízí, je srovnání. Jeho předchůdce Barrack Obama totiž pronesl podobný projev po smrti Úsama Bin Ladina. Rozdíly jsou neuvěřitelné. Posuďte sami.
Projev velkého státníka si vždy vyžaduje pozornost značného počtu lidí. Pokud jde o prezidenta Spojených států amerických, tak jsou uši nastražené v podstatě po celém světě.
Dnes se nabízí zajímavé srovnání, které mnohé prozrazuje o tom, kudy se vydala americká společnost s podnikatelem a republikánem Donaldem Trumpem v čele. Dva projevy, dva prezidenti a dva zcela odlišné přístupy. I když vše na první pohled může působit komicky, realita je spíše velmi smutná.
Obama na tahu
Když Barrack Obama 1. května roku 2011 oznámil celému světu, že byl zabit strůjce teroristických útoků 11. 9. 2001 Úsáma bin Ládin, zaplavila americkou společnost úleva a radost. Slova, která tehdejší prezident USA vyslovil, byla kultivovaná a se značnou vážností demonstrovala vážnost situace.
Prezident Obama svým projevem nevztahoval pozornost na sebe, ale spíše hovořil jako mluvčí svého lidu, který bez zbytečné omáčky popsal, jak celá akce proběhla. Nic osobního v jeho slovech nenajdete. Ani špetka arogance a už vůbec ne terč potenciálních vtipů.
S klidem si mohl přivlastnit zásluhy za podařenou vojenskou akci, aby využil vzácného úspěchu a získal tak body navíc. Nic takového nestalo a vlastně by mnohé ani nenapadlo se k tomuto projevu z roku 2011 vracet. Současný prezident si o to však vyloženě řekl.
Trumpův pes
Prezident Donald Trump se ocitl v podobné situaci jako jeho předchůdce. Jako vrchní velitel vojenských sil oznámil světu, že hlava militantního Islámského státu Abú Bakr Bagdádí byl zabit. Tedy podle přesné citace: „Byl zastřelen jako pes. Krásný pes.”
Ona samotná rétorika Donalda Trumpa byla od počátku zcela jiným politickým představením, než jaké se vyžaduje při podobně zásadním projevu. Arogance a míra narcismu byla s Barrackem Obamou neporovnatelná.
Zatímco jeho předchůdce sdělil, že Úsama Bin Ládin zemřel při přestřelce pod taktovkou malé skupiny odvážné americké jednotky, Donald Trump to pojal mnohem víc dramaticky: „Zemřel při útěku v únikovém tunelu a celou dobu ječel a brečel, až se nakonec odpálil s třemi dětmi a jeho tělo bylo zlikvidované výbuchem.”
Až komický rozměr nabrala jeho řeč ve chvíli, kdy popisoval, jak vojáci vtrhli do prostoru, kde se Abú Bakr Bagdádí skrýval. „Oni nepřišli jako normální lidi. Že by udělali ťuk, ťuk na dveře. Bylo to hodně střílení. Pak ve zdi vojáci udělali díru, krásnou velkou díru.”
Oproti Baracku Obamovi, který si drží seriózní odstup od situace a nenechává se ovlivňovat emocemi, tak Donald Trump stále hledá příležitost, jak celý svůj výstup změnit v nechtěnou komediální show. Každá vhodná příležitost na jmenování sebemenšího závanu zásluhy na celém případu využívá beze zbytku.
Teď je jen otázka, v jakém světě chceme žít. Tam, kde na vrcholu politiky zasedají osobnosti, které poutají pozornost nevybravím slovníkem a extrémními názory, nebo vyžadujeme svět kulturní, který si zachovává důstojnost a základní prvky slušného chování?
