Kam vítr, tam plášť. Bělobrádek si podřízl větev a žene k Babišovi další voliče
KOMENTÁŘ Z historického hlediska je KDU-ČSL dokonalou stranou pro každého partnera. Už několikrát její vrcholní představitelé prokázali, že umí perfektně ohnout záda a jít do vládní koalice prakticky s kýmkoli. Hlavně, že to přinese kýženou moc. Tentokrát však Pavel Bělobrádek a spol. přestřelili.
Takové slávy to bylo, když KDU-ČSL a STAN podepsali dohodu o tom, že půjdou do nadcházejících parlamentních voleb bok po boku jako koalice. Jenomže zatímco Vinnetou a Old Shatterhand se v rámci uzavření pokrevního bratrství spokojili s výměnou pár kapek krve, politické dvojici nemusí stačit ani stohy papírů, tisíce úsměvů a ubezpečování o bezmezné oddanosti.
Sbohem a šáteček
Předseda Starostů Petr Gazdík a jeho křesťanský protějšek Pavel Bělobrádek se dnes tváří, jakoby vlastně vůbec nevěděli o nutnosti získat ve volbách minimálně deset procent pro obsazení některých parlamentních křesel. Ani v jednom průzkumu by tuto hranici zatím nepřekročili. A tak se celostátní výbor KDU-ČSL usnesl, že to s tou koalicí ještě přehodnotí a STAN může dostat místa na lidoveckých kandidátkách. Sbohem plnohodnotné partnerství.
Zaříznutí spojence je však jen jedna z věcí. Nakonec, na tu si už volič v rámci české politiky tak nějak zvykl. Mnohem horší signál směrem k veřejnosti je fakt, že KDU-ČSL opět potvrzuje, jak moc je nedůvěryhodným hráčem. "Nechceme riskovat, že by tu byla vláda jedné strany," odůvodňuje krok Pavel Bělobrádek a naráží na hnutí ANO, které by podle průzkumů volby jasně ovládlo. Logikou lidovců to znamená, že koalice, která by nezískala deset procent a neprošla tedy do sněmovny, by jen nahrála Andreji Babišovi. Je to tak. Ale jen z jednoho úhlu pohledu.
Partner, který jde s kýmkoli
Protože minulost už několikrát ukázala, že KDU-ČSL klidně uzavře dohodu s levicí i s pravicí. V historii to lidovci "pekli" jak s ODS, tak s ČSSD a nakonec i s oním proklínaným ANO jsou stále ve vládě. Pokud tedy Bělobrádek zvedá varovný prst proti nynějšímu vládnímu partnerovi, je to jako kázání vody a pití vína. Navíc nikde není psáno, že při přelétavosti strany se po volbách názor na exministra financí opět změní a budou z nich zase největší kámoši. Ne nadarmo jsou lidovci občas přirovnáváni k prodejným děvám, které jdou prakticky s každým. Tvrzení, že to vzdávám a bořím koalici, abych zabránil případnému "propadnutí" hlasů, tedy značně pokulhává. Mnohem lepší by bylo začít makat a ukázat lidem, že má koalice co nabídnout a má smysl ji volit.
Pokud totiž k rozpadu spolupráce KDU-ČSL a STAN coby koalice opravdu dojde, lidovci ztratí i poslední zbytky důvěry. Těžko jim někdo ještě uvěří, že při prvním problému nestrčí hlavu do písku nebo že v rámci "vyšší moci" neuzavřou pakt s kdejakým ďáblem. A bude to i osobní porážka Pavla Bělobrádka, který koalici tolik prosazoval. Takže stejně dojde k tomu, před čím teď předseda varuje, tedy k onomu "propadnutí" hlasů. Volič bude hledat alternativu u malých stran, které mají pramalou šanci se do sněmovny dostat. Nebo ještě hůř, přeběhne k ANO.
Sázka na jistotu je někdy sice fajn, ale v tomto případě se dá čekat, že ziskem bude velké ošklivé NIC. Věrní na venkově, kde obě strany tradičně bodují, zřejmě zůstanou. Ale lidé z větších měst, kteří hledali nové možnosti, se od nich odvrátí. A kdoví, možná z naštvanosti a frustrace půjdou opravdu volit Babiše. Ten totiž žádné veletoče dlouhodobě nedělá. Alespoň z pohledu potenciálních voličů. Ve finále bude úplně jedno, že představitelé STAN na kandidátkách KDU-ČSL stejně skončí, byť "jen" jako strana podporující jiný subjekt. Svou neschopností dělat dlouhodbě čitelnou politiku lidovci jen nahrávají těm, proti kterým se snaží bojovat. Tedy, alespoň to tvrdí...