KOMENTÁŘ: Macronovo čínské omámení. V Kremlu z něho mají radost
Francouzský prezident Emmanuel Macron se vrátil z návštěvy Číny a Evropa se nestačila divit. Macron – zřejmě omámen „čínskou vřelostí“ – prohlásil, že by Evropa měla odolat tlaku USA stát se jejím nohsledem. Výrok, jakkoli jej můžeme hodnotit jako neuvěřitelný, však jednoznačně nahrává ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.
Jen co se Macron otřepal z lidového hněvu a nepokojů ohledně důchodové reformy, kterou mimochodem řádně neprojednal v parlamentu, prohlásil na adresu USA, že by se Evropa neměla na Washington tolik vázat a usilovat o jakousi strategickou autonomii.
Čínská vábnička na Macrona zabrala
Rozklížit USA a Evropu je v současnosti velmi nebezpečný nápad díky stále se horšícímu geopolitickému prostředí. Není proto pochyb, že z Macronova vyjádření musí mít jistě v Kremlu radost, protože ten o rozklížení a nejednotu Evropy usiluje dlouhodobě.
Proč Macron pronáší ve světle ozbrojeného konfliktu na Ukrajině tato slova? Je dost možné, že začíná usilovat o dvě věci najednou. Snaží se o výsostné postavení v Evropě a o pozici rozhodujícího politického činitele. V souladu s tím usiluje o návrat francouzského velmocenského postavení. Zadruhé chce být geopolitickým mediátorem konfliktů a nedorozumění vyplývajících z multipolárního světa. Stylizuje se tedy do role vůdčího činitele, který bude obrušovat hrany těchto konfliktů a kterému se bude na evropské scéně tleskat. Francouzský prezident také nemůže nevidět nevýrazné, mnohdy velmi sporné chování Německa v rusko-ukrajinské válce a chce určitě zvýšit váhu Francie na geopolitickém poli.
Může to být ale také snaha o jakýsi politický pragmatismus ve vztahu k Pekingu, úsilí nenaštvat Čínu a jednat s ní jako rovný s rovným. A může jít také o promyšlenou Macronovu snahu odpoutat se od USA, jako to udělala Francie v roce 1966, kdy vystoupila z vojenských struktur NATO, aby si udržela vojenskou nezávislost na USA a současně určitý odstup.
Nicméně, jedna věc jsou francouzské mocenské ambice, druhou věcí jsou pak důsledky vyplývající z takové snahy. Ty jistě nejsou (nejen ve Washingtonu) vítány, protože narušují jednotu Evropy, která je nyní klíčovým činitelem i ve vztahu k Ukrajině.
Putinova radost v Kremlu
Pokud Francie usiluje o jakési výsostné postavení na úkor Německa, distanc od USA a hraní sólo hry podle vlastních not, může to zvlášť pro Ukrajinu znamenat vážné nebezpečí, co se týče budoucích dodávek zbraňových systémů, byť zatím Francie Ukrajinu materiálně podporuje. Macron totiž může v krajním případě aplikovat stejnou politiku, kterou aplikuje vůči Číně, i vůči Rusku, tedy ryzí pragmatismus a žádný konflikt. A samozřejmě také potenciální dezinteres, co se týče války na Ukrajině.
Macron otevřel Pandořinu skříňku v nejméně vhodný čas – na jeho snahy může doplatit celá Evropa. Pokud se rozpadne její jednota, může následovat v krajním případě dominový efekt, na který může doplatit statečně bojující Ukrajina. Naopak v Pekingu a Moskvě je ještě nyní slyšet hlasitý potlesk.
KAM DÁL: Horké bojiště Gruzie: Střet Východu a Západu s Putinem v zádech.
