Lež ani nenávist nejsou názor. Do svobody slova je možné zasáhnout, říká poslankyně Richterová

Nitky financování některých ultrakonzervativních organizací vedou do Kremlu, ve vážném podezření je například polská Oldo luris, se kterou spolupracuje i Aliance pro rodinu. Společně jsou součástí tzv. Aliance pro společné dobro. Oba subjekty jsou ve shodě s některými vyjádřeními Moskvy.

Putinův hlas v Evropě?

V debatě na CNN Prima News chtěla místopředsedkyně sněmovny rozkrýt financování Aliance pro rodinu, což se nepovedlo. Její otázky však neporušily žádný zákon, což následně potvrdil i soud. Olga Richterová také nemusí ze sociálních sítí odstranit příspěvek, že zmíněná organizace je Putinovým hlasem v Evropě.

„Poukázala jsem na to, že je možné, že putinovský režim masivně financuje některé ultrakonzervativní organizace v Evropě. Vycházela jsem z veřejně dostupných zdrojů a chtěla se ujistit, jak to ve skutečnosti je, když existují ideově velmi blízké výroky o LGBTQ+ lidech mezi Aliancí pro rodinu a Putinovým režimem,“ vysvětluje v rozhovoru pro Čtidoma.cz Richterová.

Jakým signálem pro vás je rozhodnutí soudu?
Šlo o precedenční spor o svobodu slova v Česku. Zejména o to, zda je možné poukazovat na velmi podobnou rétoriku putinovského režimu a Aliance pro rodinu v oblasti práv dětí a sexuálních menšin a na to, že zdroje financování spolku nejsou veřejnosti známé a je v pořádku vyzývat jej k větší transparentnosti. Je to také důležitý signál, že boj za práva menšin má smysl, stejně jako důraz na transparentnost, a nesmíme se nechat nikým zastrašit.

Mimochodem, dostala jste již odpověď na financování Aliance pro rodinu?
Nedostala. Dotaz ohledně financování Aliance pro rodinu byl zcela namístě a jeho důvod byl jednoduchý. V Evropě se objevily analýzy o nepřímém financování některých aktivit ultrakonzervativních organizací. Mimo jiné i z peněz ruského oligarchy blízkého Kremlu. A není vůbec jasné, jaké má Aliance pro rodinu zdroje. Například v minulém roce získala oficiálně příspěvky ve výši skoro pět milionů korun.

Co místopředseda pan Gregor na vaši otázku odpověděl?
Že je Aliance pro rodinu financována anonymními drobnými dárci a popřel, že by byla financována z ruských zdrojů. Já ale vnímám jako svou povinnost ptát se, když mám pochybnosti v takto zásadní věci, a jsem ráda, že žiju v zemi, kde je to možné. Což soud opět potvrdil a u zamítnutí žaloby konstatoval, že do svobody projevu by se mělo zasahovat pouze výjimečně v případech, kdy neexistuje jiná volba. 

Je podle vás vůbec možné do svobody slova zasáhnout?
Svobodu projevu a právo na informace nám všem zaručuje Listina základních práv a svobod. A to je dobře. Ztotožňuji se s tím, že má každý právo se svobodně vyjadřovat a že si každý může svobodně myslet to, co chce, a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky, jaké chce. To zcela respektuji a vnímám to jako důležitý předpoklad demokratické a svobodné společnosti.

Každý si tedy může říkat, co chce, bez ohledu na následky?
I k výše zmíněným svobodám určitě náleží povinnosti a odpovědnost. A každý by měl mít na paměti, že lež není názor. Nenávist není názor. A ani šíření poplašných či jiných cílených dezinformací nejde schovávat za svobodný názor. 

Tedy situace, kdy je možné zasáhnout do svobody slova, existují?
Ano. A to ve chvílích, kdy je to nutné, aby nedošlo k porušování práv a svobod dalších lidí. Nebo kdy by šlo o porušení zákonů, bezpečnostní hrozbu nebo ochranu veřejného zdraví či mravnosti. I v tomto se tedy shoduji s tím, co stojí v Listině základních práv a svobod.

Sociální sítě některých politiků jsou snůškou lží a polopravd, často nebezpečných. Co s tím?
Nařizovat ostatním, že nesmí na svých sociálních sítích lhát, nemůžu. I když si myslím, že by to měla být norma. A že všichni veřejně činní lidé, ať už jde o politiky, novináře, veřejně známé osobnosti, nebo vlastně o kohokoli, by měli dbát na zásady slušného chování. Každému z nás se může stát, že se někdy splete. Jsme ostatně jenom lidi. V takových případech je ale namístě chybu přiznat a omluvit se za ni. Tedy ne ji zametat pod koberec, doufat, že na ni nikdo nepřijde, nebo se všemožně vykrucovat. Takovýto nezáměrný omyl je něco, co myslím, že bychom jako společnost měli být schopni pochopit. A po patřičné omluvě a vysvětlení bychom měli být schopni takovou omluvu akceptovat. 

Překrucování, záměrné lhaní… to není omyl, zejména v době předvolebních kampaní…
Souhlasím. Absolutně odmítám, a to jak v osobní komunikaci, tak ve volebních kampaních, záměrné lhaní, překrucování informací, umělé vyvolávání strachu a další manipulace. To zkrátka do férové soutěže nepatří. Jako politici jsme zástupci lidí, našich občanů. A jako takoví bychom se měli snažit o stavění mostů, ne rozdělování společnosti a vykopávání příkopů.

Existuje u nás cenzura médií?
U nás se nic takového, díky bohu, neděje. Nemáme tu státní propagandistická média. Díky zákonu o střetu zájmů, který i díky práci Pirátů v loňském roce prošel Sněmovnou, politici nemůžou vlastnit média, ani skrze svěřenské fondy. A stále tu máme nezávislá veřejnoprávní média a celou řadu kvalitních soukromých médií. A právě proto, že je to možné a cenzuru tu nemáme, máme i celou řadu méně kvalitních médií, osobních blogů, na kterých kdokoli může publikovat cokoli bez edičního či redakčního zásahu, a mimo jiné i nesmírně silné platformy sociálních sítí.

Jak vnímáte Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který svým ratingem do jisté míry ovlivňuje, co se má a co se nesmí publikovat na homepage Seznam?
Nikoho v publikační činnosti nijak neomezuje. Média řadí podle toho, jak moc dodržují či nedodržují ve své práci základní novinářské normy. A to v dnešní informační době, kdy je pro mnoho lidí náročné se v množství informací vyznat, považuji za přínosné. 

Nedá se to tedy srovnávat s obdobím, kdy vlastnil média pan Babiš?
Situace s panem Babišem byla o něčem jiném – tedy konkrétně o tom, že na své vysoké politické pozici (ministra financí, premiéra a později poslance) vlastnil cca třetinu soukromého mediálního trhu, skrze který si mohl dělat nepřetržitou politickou kampaň. Byl tak v masivním střetu zájmů a ohrožoval důvěru lidí v média i politiku. A to je naprosto nepřípustné a zároveň zcela nesrovnatelné s tím, čemu se věnuje NFNŽ.

Měl by o kvalitě média či konkrétního textu rozhodovat rating, nebo spíš forma a obsah sdělení? Jde mi o to, že médium nedostane rating například proto, že je malé, a tím pádem třeba kvalitní rozhovor následně není publikován na HP Seznamu…
Zvolená kritéria odrážejí jimi zvolené priority, které považují v rámci kvality médií za důležité. Jejich hodnocení rozběhlo debatu o kvalitě médií a to, že se někteří proti jejich hodnocení vymezují, je přirozenou součástí té debaty, která musí probíhat zejména do budoucna. Je třeba jednoznačně pojmenovávat, kdo publikuje neověřené a jasně vyvratitelné informace a kdo se snaží své zdroje naopak uvádět a ověřovat. Tato kritéria považuji za přínosná. Každý má ale samozřejmě právo sledovat ta média, která uzná za vhodné. A to formou i obsahem. Na tom rating nic nemění. A články na velkých či malých mediálních platformách vycházejí bez ohledu na to, na jaké příčce se v ratingu umístí, a bez ohledu na to, jestli vůbec v hodnocení jsou.

KAM DÁL: Vrah měl místo prstů klepeta jako humr. Zlikvidovat ho nechala vlastní rodina.