Lež jako nástroj k ovládání davu: Okamurovi, Zemanovi či Babišovi by u voličů prošla i vražda štěňátka na Václaváku

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se omluvil europoslanci Tomáši Zdechovskému a bývalému europoslanci Pavlu Svobodovi (KDU-ČSL) za nepravdivé výroky, které o nich šířil na svých sociálních sítích a v médiích. Okamura tvrdil, že oba pánové hlasovali v roce 2017 pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů. Odvolací soud potvrdil, že tento výrok není pravdivý.

Okamura není jediný soudem uznaný lhář působící v české politice, dalším je například prezident Miloš Zeman. Spolu s Andrejem Babišem by jim u voličů možná prošla i vražda štěňátka na Václavském náměstí v přímém přenose. Jenže předpokládat, že soudem uznaní lháři budou svými voliči jakkoli "postiženi" u voleb, je zřejmě scestné. Jejich základna je má téměř za Bohy.

Patří lži do politiky?
Lhát se většinou nevyplácí. V politice jsou na to lidé obzvlášť hákliví. Alespoň tomu tak bývalo. Za jasnou lež dříve ministři odstupovali. S nástupem Andreje Babiše se ale politická kultura změnila. Ten přišel úplně s novou taktikou – lhát vždy a všude. V jeho případě mu jeho stoupenci bezmezně věří a upozorňování opozice a médií na lži berou za účelovku a kampaň. Stal se z toho trend současné opozice. 

Platí, že v politice je v podstatě jedno, jak věci jsou, ale důležité je, jak vypadají?
Vzpomněl jsem si na Alenu Schillerovou a její fotku v hotelu Thermal, kdy chválila, jak to skvěle vypadá a jak to zařídila. Realita ale byla jiná. Zaleží, jestli chcete dělat opravdovou politiku, která je prospěšná pro občany, nebo populistickou a sbírat lajky.

Přesto, může si politik říkat, co chce?
Neměl by, jsou nějaké mantinely. Můžete se ostře vyjádřit na adresu svého politického oponenta, ale vždy by měla fungovat nějaká míra slušnosti. Nemůžete o někom bezostyšně lhát, jak to udělal Okamura, který se mně a Pavlovi Svobodovi musel omluvit za lži, které veřejně několikrát pronesl v souvislosti s hlasováním v Evropském parlamentu. Nikdy jsme nehlasovali proti uvalení sankcí na ČR za nepřijímaní migrantů, což dvakrát potvrdil i soud. Okamura měl jako chlap přiznat svou chybu, omluvit se a nechat to být, místo toho zase rozjel další lži na naši adresu. Ten člověk je fakt zbabělec.

Tomio Okamura je tedy teď soudem uznaný lhář. Máme v naší politice další takové jedince. Jsme tím jako Česká republika ojedinělí, nebo je to běžné?
Máme, to je fakt. Třeba prezident Zeman a spor o neexistující článek Ferdinanda Peroutky - Hitler je gentleman. Spor se táhl přes pět let a omluvit se muselo za Zemana ministerstvo financí. Neuvěřitelná ostuda českého prezidenta. Další spory má Babiš. Nezapomínejme na ještě nedávného poslance Volného, který lhal na svých sociálních sítích téměř denně. Naštěstí mu voliči vystavili ve volbách stopku. Nemyslím si, že je v tom Česká republika nějak výjimečná. Od svých kolegů vím, že také občas čelí někdy až přehnané kritice na sociálních sítích, která zahrnuje osobní útoky. V covidové době zaútočili demonstranti na dům jednoho z kolegů zápalnou lahví, což nás vyděsilo všechny. To je už jiný level.

Musí známější politik snést více než méně známý? Musí například Andrej Babiš či Petr Fiala počítat s tím, že útoky na jejich osoby budou silnější, adresnější...?
Určitě musí. Dennodenně snáším, stejně jako řada dalších kolegů, urážky, posměchy od profilů/lidí na sociálních sítích. S tím musíme všichni počítat. Rozdíl je však v tom, že Okamura jako předseda parlamentní strany má obrovský dosah na sociálních sítích a jeho příznivci mu bezmezně věří. Jeho reakce měla důsledky, začaly nám chodit výhrůžky smrtí a dostali jsme policejní ochranu. V tu chvíli si uvědomíte, že ten člověk neuvěřitelně přestřelil a jakou moc jeho vyjádření má. Petr Fiala a Andrej Babiš musí každý den snášet neuvěřitelné množství urážek. Patrně těmto útokům bude vystavena i jejich rodina, což je v obou případech špatně.

Do jaké míry je to svoboda slova, když politik "atakuje" volební kampaň jiného politika a snaží se ji "zadupat do země"?
Volební kampaň je disciplína sama o sobě. V tomto období se očekávají agresivnější útoky na konkurenty, ale opět by tam měla být určitá slušnost. Je rozdíl mezi ostrou kampaní a lživou kampaní, jak to předvedl na podzim například Babiš.

Může občan poznat, co je ještě racionální argument a kde už politik lže?
Pro běžného občana je to těžké. V kampaních už nejde tolik o konkrétní řešení, jak pomoci zlepšit fungování státu, ale spíše o udeření oponenta do citlivého místa. Ukázat, že ten před námi to nedělal snadno. Přesto si myslím, že kampaň SPOLU před sněmovními volbami byla skvělá. Přesně jsme pojmenovali problémy, které tady udělala předchozí vláda, a nabídli jsme i řešení, jak postavit stát ekonomicky na nohy. Pak bohužel přišla energetická krize, válka a s ní rekordní inflace.

Když máme v politice populisty, třeba i fašisty a další "názorové proudy", kteří hrají pouze na notu, jak "oblbnout" voliče, a pravda je jim ukradená. Co s tím?
Mluvit s nimi a vysvětlovat. Nic jiného nepomůže. Pro běžného člověka je nesmírně složité se vyznat v tom, co je v pořádku a co není. Doba je neuvěřitelně rychlá a ze zkušeností víme, že i mnozí novináři dělají chyby, které pak čtou tisíce lidí.

KAM DÁL: Životní úroveň Čechů se ještě sníží, přiznal poradce premiéra Fialy. Štěpán Křeček odhadl, na čem budou lidé šetřit, a pivo to nebude.