Mobilizace! Hospodští povaleči pozor, chrámu českých nádražních restaurací hrozí konec
Historická nádražní budova v Dejvicích je jistě velmi krásnou stavbou, ale pravý klenot naleznete až v jejím levém křídle. Místu, kde se čekání na vlak mění v dlouhé posezení u několika půllitrů cenově dostupného piva, hrozí zánik. Nedovolme, aby výše nájmu zahubila opilou perlu českého pohostinství.
Těch litrů piva. Těch zoufalých tváří, které v této hospodě získalo přístřeší. Těch příběhů, co se psaly právě v dejvické nádražce. Místo, kde jsou si všichni rovni. Ať už jsi popelář nebo politik, výčepní se na tebe neusměje ani v jednom případě. Natočí klasický podmírák za nízkou cenu a netroufej si mu to připomenout. Viděl jsem už dost zlých pohledů a tenhle trůní v žebříčku hodně vysoko.
Ceník služeb
Nenapodobitelná atmosféra žije právě z té rovnosti šancí. Ceny někdy připomínají pomatené vyprávění důchodce o poměrech hlubokého komunismu. Malý panák vodky za osm korun? Jo alkoholik už ví, kde je jeho místo. On ani ten hermelín není nic nedostupného. Plechový výčep zvoní drobáky. Líbí se ti tu, a tak si troufneš zamachrovat větším dýškem. Troufalý čin. Výčepní jen zvedne obočí a vrátí, jak uzná za vhodné. Tady se nepodlejzá, tady se pije.
Skupinky studentů získávají první zkušenosti s démonem alkohol a o pár stolů dál už prověření pijani ztrácí pojem o okolním světě. Jsou tady doma. Hrabal by možná řekl, že žijí v “příliš hlučné samotě” a nebo by neřekl nic, protože by byl dávno namol. Ono když tady vypiješ třetí pivo, jen těžko se ti chce přestat.
Ten přehnaně pompézní lustr v naddimenzovaný hale kupodivu ještě nespadl, přestože se o to punkové, metalové (a bůhví jaké ještě) kapely každý víkend poctivě snaží.
Zakouřená bez kouře
Češi mají slabost pro taková místečka, a že jich pomalu ubývá. Já mám taky rád pěknou kavárnu, kam je vhodné se třeba i učesat, ale najít únik od reálného světa v tom zapařeném alkoholovém oparu, kde pivem projíždějí vlaky směrem na Kladno, je prostě nenahraditelné. Čas se tu zastavil. Svět kolem se mění, ale tady ne. Ti dva chlapi za výčepem snad vůbec nestárnou. Furt vypadají stejně. Dokonce se i umí smát, ale získat si jejich důvěru, to není úkol pro každého.
Když neděláš bordel a netočíš si na záchodech vodu do prázdného půllitru, nechají tě být. Důležité je zaplatit, nekecat a v rozumné míře neotravovat ostatní. Když vypadneš přesně ve dvanáct, kdy nádražka zavírá, jenom dobře pro tebe. Ty víš, že zítra je taky den a nádražka je tady pro tebe bude zase otevřená, i kdybys měl jen usmolených 25 kč na jedno pivo nebo dva panáky. Ve vzduchu tě přivítá “vůně” snad miliónů startek, který se tady v minulosti vykouřily. Jeden rok na provětrání prostoru prostě nestačí.
Zvýšený nájem
Do té pivní romantiky však nepříjemně zasahuje tvrdá realita. Dejvické nádražce hrozí reálný konec. SŽDC, které převzalo správu celého objektu od České dráhy reality, provozovateli navýšil nájem v takové míře, že by to znamenalo definitivně posledního panáka. Ta svobodná otevřenost, která je určená cenou služeb, nemůže zaplatit to, co nový správce prostoru žádá. Řeč peněz je hold tvrdší než ta nejsilnější pálenka za barem.
Pro ty, jejichž srdce zaplesá pokaždé, když vejdou do chrámu českých nádražích hospod, čeká na baru petice, kterou musíte podepsal. Šanon se poctivě plní podpisy a jen s podivem si žádný politik na Praze 6 nevzal za téma záchranu tohoto symbolu Dejvic. Když ne politici, tak ji budou bránit občani. My milovníci ojedinělého genia loci budeme hlasitě bránit pivní ostrov svobody. Dejvická nádražka si naši pomoc zaslouží.
