Mezi roky 1964 a 1989 přišlo při výkonu služby v Československé lidové armádě o život 3 843 mužů. Vyplývá to z údajů Vojenského historického ústavu. Číslo navíc není kompletní, v letech před rokem 1964 se bohužel podobné statistiky nezaznamenávaly. I to svědčí o tom, jakou „pakárnou“ služba socialistické vlasti byla.

Zbytečně aktivní důstojník

V žádném případě tedy nesnižujeme tragédie, které se v komunistických kasárnách odehrávaly. Na druhou stranu nelze popřít, že vzpomínky některých pamětníků jsou velmi komické. „Na Doupově jsem řídil Pragu V3S, pochopitelně v plynové masce,“ začal své vyprávění pan Gross a při myšlence, jak jeho družstvo přijelo k javorovým kmenům narovnaným na krajnici, se neubránil úsměvu.

Kolem těchto padlých stromů by totiž snadno projel i tank, natož náklaďák. „Náš velitel poručík Knoflíček to ale označil jako stromový zásek a nařídil vojínům s pilami ty javory rozřezat a sházet ze svahu. Jenže ono to bylo rezonanční dříví připravené na export!“ A v tu chvíli se začaly dít velké věci.

Z čeho ho bolela hlava?

Konání poručíka samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí. „Vše viděl z tribuny zástupce velitele plzeňské divize plukovník Nezbeda, to byl na lampasáky děsný ras. Sedl do gazíku a byl u nás. Knoflíčkovi strhnul z obličeje masku a oznámil mu před námi vojáky, že je největší hovado Varšavské smlouvy!“

Vystrašený Knoflíček se omlouval, seč mu síly stačily, a prohlásil, že ho z té masky bolí hlava. „Na Nezbedu si však nepřišel. Odvětil mu, že to není z žádné masky, ale proto, že má v hlavě na**áno. Následně plukovník rudý vzteky odjel s gazíkem a my pokračovali v průzkumu.“

Všichni se totálně zlili

Na závěr cvičení měl motostřelecký prapor dobýt pahorek. Ten byl obsazený jak jinak než bundeswehrem. „Obrněné transportéry OT-64, nazývané SKOT, se rozvinuly do rojnice a zahájily útok. Jenže cvičení probíhalo na jaře a přes louku tekl potok, který ji dost podmáčel. Ve vysílačce jsme slyšeli, jak jednotliví velitelé obrněných transportérů hlásí, že SKOTy hrabou a že se bojí, že zapadnou. Nato rozzuřený velitel praporu major Mištík zavelel: ‚To sú bojová vozidla, nie volaké taxíky, vpred!‘ Zapadly o pár metrů dál přímo v linii. Normálně ženisti udělají průchod z hatí, kryti dělostřeleckou palbou nebo náletem vrtulníků.“

Útok se musel odložit o šest hodin, než SKOTy vytáhly vyprošťovací tanky. „Plukovníci, generálové, sovětský poraděnko a tajemníci KSČ se mezitím na tribuně tak zlili, že dobytí kopce už ani nevnímali. Závěrem jen dodám, že všichni mnou jmenovaní důstojníci byli skuteční a se správnými jmény. Podobných taškařic jsem za ty dva roky zažil víc,“ dodal pro Čtidoma.cz Ivo Gross.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Virus ptačí chřipky H5N1 mutuje a přizpůsobuje se. Přenáší se i na člověka.