Největší hovado Varšavské smlouvy? Přeci poručík Knoflíček
Služba socialistické vlasti sice většinou nebyla žádná procházka růžovou zahradou, přinášela však celou řadu komických situací. Stejně absurdních, jako byla obrana Československa proti kapitalistickému nepříteli. „V roce 1972 jsem se na Doupově účastnil ukázkového divizního cvičení,“ podělil se s naším webem o svůj zážitek pan Ivo Gross. A nutno říct, že opravdu má na co vzpomínat.
Mezi roky 1964 a 1989 přišlo při výkonu služby v Československé lidové armádě o život 3 843 mužů. Vyplývá to z údajů Vojenského historického ústavu. Číslo navíc není kompletní, v letech před rokem 1964 se bohužel podobné statistiky nezaznamenávaly. I to svědčí o tom, jakou „pakárnou“ služba socialistické vlasti byla.
Zbytečně aktivní důstojník
V žádném případě tedy nesnižujeme tragédie, které se v komunistických kasárnách odehrávaly. Na druhou stranu nelze popřít, že vzpomínky některých pamětníků jsou velmi komické. „Na Doupově jsem řídil Pragu V3S, pochopitelně v plynové masce,“ začal své vyprávění pan Gross a při myšlence, jak jeho družstvo přijelo k javorovým kmenům narovnaným na krajnici, se neubránil úsměvu.
Kolem těchto padlých stromů by totiž snadno projel i tank, natož náklaďák. „Náš velitel poručík Knoflíček to ale označil jako stromový zásek a nařídil vojínům s pilami ty javory rozřezat a sházet ze svahu. Jenže ono to bylo rezonanční dříví připravené na export!“ A v tu chvíli se začaly dít velké věci.
Z čeho ho bolela hlava?
Konání poručíka samozřejmě nezůstalo bez povšimnutí. „Vše viděl z tribuny zástupce velitele plzeňské divize plukovník Nezbeda, to byl na lampasáky děsný ras. Sedl do gazíku a byl u nás. Knoflíčkovi strhnul z obličeje masku a oznámil mu před námi vojáky, že je největší hovado Varšavské smlouvy!“
Vystrašený Knoflíček se omlouval, seč mu síly stačily, a prohlásil, že ho z té masky bolí hlava. „Na Nezbedu si však nepřišel. Odvětil mu, že to není z žádné masky, ale proto, že má v hlavě na**áno. Následně plukovník rudý vzteky odjel s gazíkem a my pokračovali v průzkumu.“
Všichni se totálně zlili
Na závěr cvičení měl motostřelecký prapor dobýt pahorek. Ten byl obsazený jak jinak než bundeswehrem. „Obrněné transportéry OT-64, nazývané SKOT, se rozvinuly do rojnice a zahájily útok. Jenže cvičení probíhalo na jaře a přes louku tekl potok, který ji dost podmáčel. Ve vysílačce jsme slyšeli, jak jednotliví velitelé obrněných transportérů hlásí, že SKOTy hrabou a že se bojí, že zapadnou. Nato rozzuřený velitel praporu major Mištík zavelel: ‚To sú bojová vozidla, nie volaké taxíky, vpred!‘ Zapadly o pár metrů dál přímo v linii. Normálně ženisti udělají průchod z hatí, kryti dělostřeleckou palbou nebo náletem vrtulníků.“
Útok se musel odložit o šest hodin, než SKOTy vytáhly vyprošťovací tanky. „Plukovníci, generálové, sovětský poraděnko a tajemníci KSČ se mezitím na tribuně tak zlili, že dobytí kopce už ani nevnímali. Závěrem jen dodám, že všichni mnou jmenovaní důstojníci byli skuteční a se správnými jmény. Podobných taškařic jsem za ty dva roky zažil víc,“ dodal pro Čtidoma.cz Ivo Gross.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Virus ptačí chřipky H5N1 mutuje a přizpůsobuje se. Přenáší se i na člověka.
