Největší ostuda Prahy se definitivně rozpadá. Nádraží Vyšehrad přichází o střechu a naději
Jak je to jen možné? Otázka, která vás jednoduše musí napadnout, když vidíte šílený stav jedné z nejkrásnějších secesních památek v Praze. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že nádraží Vyšehrad je kulturní památkou. Smutný pohled na postupně se rozpadající ruinu nemusí už moc dlouho trvat. Není řeč o rekonstrukci, ale spíše obavu, že celá budova definitivně spadne.
K petiční archům za záchranu nádraží se přidávají i trestní oznámení. Poslední zpráva o stavu celé budovy je totiž více než šokující. Byť se po letech beznadějného přihlížení na neutěšený stav secesní památky není čemu divit. Firma s cynickým názvem RailCity Vyšehrad do kulturní památky neinvestuje potřebné peníze pro záchranu. Vstupuje tak nádraží do poslední etapy své existence? A čeká vlastník záměrně, aby celá budova definitivně spadla k zemi a lidé už ji znali pouze z fotografií?
Ostudná spekulace
Nádraží Vyšehrad je už několik let rukojmím soukromého vlastníka RailCity Vyšehrad. Firma, která s médii dlouhodobě nekomunikuje, má sídlo přímo v budově nádraží, což je gesto arogance a hanebnosti. Kdo totiž nahlédl rozpadlými okny do zoufalých interiérů budovy, určitě zde neuvidí upracovaného úředníka firmy, která tento nádherný nádražní komplex vlastní od roku 2007.
Tehdy ještě pod názvem TIP Estate s.r.o. získal budovu od Českých drah a SŽDC za údajnou nabídku 40 milionů ve výběrovém řízení. Osudová chyba byla v zadání soutěže, kdy si předešlý vlastník nekladl žádné požadavky ohledně toho, jak budoucí vlastník z celým areálem naloží.
Tehdy o nádraží usilovala také Praha 2, ale nebyla schopna nabídnout tolik peněz jako soukromá firma. Řeč financí zvítězila nad veřejným blahem. O tom, že soukromník nebude ctít fakt, že se jedná o kulturní památku, bylo evidentní hned po jednom roce “údržby”.
Bez povolení vykácel všechny stromy v okolí nádraží, za což dostal pokutu 300 tisíc Kč. V roce 2008 se ještě zdálo, že by mohlo nádraží opravdu sloužit veřejnosti v nějaké nové zrekonstruované podobě. Jednalo se s architektonickým studiem, ale zde také veškerý pokrok v naději skončil.
Je jen otázka, zda je zde na vině také Praha 2, která se proti návrhu architekta Martina Kotíka ohradila s tím, že nerespektuje význam secesní budovy. Následující roky už se tak rozehrála hra, ve které šlo už jen o peníze.
Čekání na zkázu
Praha 2 nakonec ustupuje ze svých kritických postřehů a firma TIP Estate dostává povolení k nádraží přidružit i dvě kancelářské budovy. Firma však už povolení nikdy nevyužije a spíše od roku 2013 důsledně čeká, až celá budova spadne, k čemuž je v současné chvíli velmi blízko. Kritický stav střechy je v podstatě ortelem smrti.
Praha 2 se aktuálně snaží prosadit, aby byla celá budova vyvlastněna, ale zároveň kritizuje magistrát, že v tomto ohledu nečiní a nekomunikuje. Čas v tomto případě běží extrémně rychle. Pohled na současný stav budovy je určitým symbolem toho, že ať se politika, developeři, podnikatelé a další struktury podílející se na rozvoji a zefektivňování města snaží vytvořit dojem, že se město mění v moderní metropoli, právě případ nádraží Vyšehrad ukazuje, jak jsme ještě hluboko ztraceni ve starých kolejích.
V těch se totiž nejedná o lepší město pro všechny, ale hlavně o příležitost, jak vydělat nesmyslné peníze bez ohledu na tradici, kulturu a úctu k památkám, které byly v minulosti stavěny s pýchou a vyšším principem.
Situace kolem nádraží Vyšehrad tedy ukáže, zda Praha a zdejší podnikatelé jsou schopni udělat opravdový krok do budoucnosti.
KAM DÁL: Dominanta Prahy, která patří mezi nejošklivější budovy světa. Unikátní vysílač pohřbil židovské památky
