Politici by si měli přečíst vztahovou příručku. Lidé je přeci nemohou pořád tahat z bryndy

V roce 1989 nikdo z občanů, kteří se pustili s vervou do politiky, neměl potuchy, co vlastně demokratická politika znamená. Znali jsme jen zákony komunismu a viděli ten prosperující svobodně fungující "západ". Pravidla demokracie vypadala strašně jednoduše a my mohli stavět na "zelené louce" víceméně cokoli. „Problém naší země spočívá v tak zvané tranzici. Když někde dojde ke svržení režimu, existuje jednoduchá rovnice: Vyměnit zákony je otázkou šesti týdnů, vyměnit instituce je otázkou šesti měsíců, ale změnit fungování samotné společnosti, to není otázka šesti let, ale spíše šedesáti. A tak jsme ještě pořád v tranzici,“ říká pro čtidoma.cz odborník na politiku Jan Charvát. „Nejsme ovšem v tranzici proto, že máme zcela špatné zákony, ani ne proto, že máme snad zcela špatně napsanou ústavu nebo že máme špatně nastavené instituce. Problém je s fungováním politických stran a s tím, co generuje politické elity. Tam jsme pořád ještě jednou nohou zaraženi v 90. letech a doteď jsme se to nenaučili.“

Sláva politických dinosaurů

Vzpomínání na "devadesátky" přitom vyvolává spíš husí kůži z rozkrádání země v privatizaci, gangsterské manýry vlivných mafiánů, kterým po sametové revoluci narostla křídla. Tyto praktiky tehdy zcela nevyhnutelně prorostly s politickou scénou a do té doby demokracií nepolíbení pánové v saténových oblecích nedokázali odolat bezmezné moci, ani finančním výhodám, které z těchto politicko-byznysových přátelství plynuly. Je alarmující, že mnoho z těchto politických dinosaurů má v Česku stále silný vliv, aniž by snad byli ještě politicky aktivní. „Politici z devadesátek fungovali podle jediné rovnice. Pro mnoho z nich byla politika jen o tom, kdo koho zná, kdo komu pomůže, nebyla vůbec žádná konkurence, spousta věcí se dělala jen proto, že to nešlo jinak,“ připomíná Jan Charvát a dodává, že jediným protivníkem novým tvářím byli pouze komunisté.

Novodobí politici bez zkušeností řešili velké věci, třeba jestli země vstoupí do EU nebo NATO. Už se ale víceméně nenaučili, že politika funguje i na tom, že se řeší i věci malé. „Nevěděli to, neměli odkud. A mnozí z nich takto pracují dodnes. Mladí politici to už umí. Ale pořád u nás narážíme na systémový problém, který spočívá v nepochopení základního rámce politiky, který zahrnuje tu praktickou část. Lidé v Česku jsou úspěšní a všechno tu funguje, ale jen navzdory systému samotnému,“ odhaluje politolog jeden z hlavních problémů nastavení Česka. 

Češi, mistři světa v solidaritě

Příkladem mohou být třeba požáry v Hřensku, které se podařilo během tří týdnů uhasit s obrovským nasazením profesionálů i dobrovolníků z celého Česka. Stát povolal na pomoc letadla a vrtulníky od EU, na místo vyrazili členové vlády. Nikdo už ale neřešil, kde budou stovky hasičů bydlet, co budou jíst, kde se mohou osprchovat. Vždyť jsou na improvizaci zvyklí a navíc jsou tam v práci, tak si zřejmě nějak poradí. A tak se opět přihlásila o slovo tradiční česká solidarita, v níž bychom zřejmě vyhráli jasné první místo v celosvětové konkurenci. Lidé z celé země pekli, vařili, vozili. Místní podnikatelé nabídli prázdné penziony, hotely, z vlastního vařili obědy, připravovali svačiny. Že by snad stát navrhnul aspoň nějaké kompenzace těm, kteří kvůli požáru přišli o tržby v nejvyšší turistické sezoně? Zatím ticho po pěšině - zřejmě riziko podnikání.

A tak je to tady se vším. Česko funguje systému navzdory a potvrzuje to i politolog Jan Charvát. „My do systémových věcí neinvestujeme, neumíme je využívat.“ Nemáme třeba jasná pravidla, že když dojde k extrémní situaci jako v Hřensku, už by se aktivoval tým lidí, který nezávisle na dění zařizuje ubytování, jídlo a další související potřebné záležitosti. „A není to o tom, že nikdo z politiků tohle nevidí. Spíš to nechávají viset v takovém polosvětě a jen spoléhají na to, že lidé dokáží výborně improvizovat. V tom jsme úplní mistři. Je už méně úsměvné, že jsme tu improvizaci povýšili tak vysoko, že si vlastně myslíme, že takhle to funguje správně,“ dodává politolog Charvát.

Fialova vláda jen hasí požár

Ve velké improvizaci se nyní pohybuje i současná česká vláda, která po té Babišově převzala obrovský schodek státního rozpočtu a v souvislosti s celosvětovými problémy to nemá nijak jednoduché. K řešení má milion věcí a prostor omezený. Navíc s nekompromisním hnutím ANO v opozici by měla aspoň trochu myslet i na vlastní PR. Nic z toho Petr Fiala a jeho lidé nezvládají. Vyhráli volby, proběhly oslavy, ale ta následná srážka s realitou byla asi mnohem drsnější, než si kdo z pětikoalice dokázal vůbec představit.

Ze všech stran se valí problémy, ukazují se legislativní nedodělky, není čas na změny, o nichž se tu mluví od vlády ke vládě. Hasí se jen aktuální problémy, v současné době s cenami pohonných hmot a energií. Na velké věci jako zásadní důchodovou nebo školskou reformu nebo snad dotáhnout konečně nový stavební zákon nezbývá čas. „Dovolím si příměr... Ve vztahové příručce najdete, že chlapi jsou schopni vyvinout obrovské úsilí na to, aby získali vysněnou dívku. Když už ji ale mají, zmocní se jich pocit, že je to dobojované, a všechno pustí z rukou. Ty jejich holky ovšem přijdou po roce nebo dvou s tím, že jsou v tom vztahu nespokojené. A možná až tehdy těm mužům dojde, že na vztahu musí také trochu pracovat. Mně tohle přijde velmi podobné s tím, co vidíme v naší politice. U vlády je nyní skupina těch, kteří si oddychli s tím, že to vybojovali, vyhráli a teď je to super. Jenomže ono to super není. Právě nyní je třeba hodně pracovat a kontinuálně pokračovat ve věcech, které zde nejsou třeba těch celých 30 let dotažené,“ uzavírá téma politolog Jan Charvát. Neboť pouze se spoléháním se na improvizaci je současné vládní pětikoalici volební výhra k ničemu. Jejich protivník se vrátí zpět ke kormidlu,  navíc posílen o její fatální selhání. 

Zdroje: čtidoma.cz

KAM DÁL: V USA nemají oblíbené obětní beránky Fialu a Ukrajince, přesto směřují k recesi. Jak to, když země není závislá na Rusku?