Politická kampaň jako lék na komplexy, aneb kult osobnosti po Česku
Před volbami by člověk snad záviděl i slepci. Ten je totiž osvobozen od milionů tváří, které žadoní o každý hlas. Jeden se usmívá, protože přece neublíží, a druhý přemýšlí, protože je přece dobré přemýšlet. Někteří si budují svůj malý kult osobnosti, který podle všeho kompenzuje nedokonalosti jiného ražení.
Něco stojí vybudovat ten poctivý kult. Stalin o tom ví své a stejně tak německý generál Hindenburg. Nikdy to však nedopadlo úplně dobře. Jednoho na Letné odpálili a druhý zase jako monumentální vzducholoď padal v plamenech k zemi. Hrát si na bohy se prostě nevyplácí. A čeští politici? Ti si však našli svojí chytrou uličku…
Freuda na ně!
Být jednoduše neodolatelný, přemýšlivý, citlivý, charismatický, vtipný, hodný, lehce přísný, starostlivý, inteligentní a hlavně ne vlezlý. V takovém snu žije většina politiků, když zadávají reklamní agentuře, jak prodat jejich kampaň občanům. Výsledné billboardy, plakáty, stojany, nálepky, balónky, trička, profily na sociálních sítích a snad všechny lampy světa zahltí mor politického bizáru.
V té nekonečné záplavě obrázků vyplouvají na povrch zajímavé nápady, které by neunikly pozornosti ani Sigmundu Freudovi. Možná zajímavější než fotky na Facebooku by byl živý přenos s psychoanalitikem každého kandidáta. O tom, kdo má větší billboard, bych pomlčel, ale co takový kult osobnosti?
Někdo má, někdo nemá
Své o tom ví Filip Kořínek, jehož slogan na plakátu budí dojem, že jen on je spása Černošic. Jak jinak pochopit, že výkřik hodný fotbalového mužstva "Někdo má, někdo nemá. My máme Filipa Kořínka!" Jediný spasitel a mesiáš, kterému by se snad před nohama rozestoupilo samotné moře. Škoda, že před ním bude stát maximálně rozvodněná Berounka. Tak třeba pomůže mít svého Kořínka zasazeného blízko břehu jako povodňovou zábranu.
Maloměstský kult osobnosti je malou vlnkou v oceánu. Třeba premiér Babiš se nebojí řešit doslova všechny problémy svých regionálních kandidátů. Jen si nemůžeme být jisti, jestli se mu někdo dovolá, protože telefonní linka Babiš bude pravděpodobně zásadně přetížena. Zbývá jen, aby Andrej Babiš rovnou vyvěsil na billboardy svoje číslo a všechno bude vyřešeno. Až budeme štěstím skákat do nebes, protože už nebude nic, co by pan premiér vyřešil, třeba se na Letnou vrátí pořádný monument chlapa z východu.
Chvalte se, děti, prosím!
Až se zase budeme před volbami bát vyjít ven, protože na každém rohu straší nějaká cizí hlava, která se chce vetřít do vaší přízně, vzpomeňme si na všechny ty děti ve školkách a školách, které seděly ublížené v koutě. Čím menší popularita v dětství, tím větší billboard během kampaně. Ty komplexy všeho druhu se prostě musí léčit. Tomio Okamura by o tom mohl vyprávět dlouhé hodiny.
